Neprostá odpověď na prostoduchou otázku

23. 6. 2009 / Ladislav Žák

Paměť mi přinesla vzpomínku na to, jak na mne vypadla někdy ve věku mého syna v obecní knihovně hrozná bichle, na ní byl nápis Kapitál a skoro mne přizabila. Naschvál jsem ji přečetl, ale více než spousty slov, které jsem neznal a významné ťukání na čelo v mém okolí mi to nepřineslo. S radostí jsem kvitoval, že to mého potomka nepotkalo a pátral jsem dál. Zároveň jsem si uvědomil ten paradox, že v době svého dětství a zrání vlivu kapitálu se slovo kapitál dostalo jako název na ctihodnou bichli, zatímco dnes, kdy údajně suverénně vládne světem, to dotáhl jen na titul barevného časopisu.

Unavoval bych čtenáře Britských listů všemi možnými definicemi toho, co je to kapitál, včetně toho, že kapitál je vztah, ovšem již se značně liší popisy toho, mezi čím že je to vztah. Kapitál je všechno možné a to od přeneseného významu slova buržoasie, až po statky všeho druhu a jejich všeliké interpretace a reprezentace, psané, malované, tištěné ba i digitální, Slovo kapitál má neuvěřitelně mnoho adjektiv, dá se říci, že je to takové univerzální slovo pro něco, co má tendenci se reprodukovat neboli „okotit“, aniž je ovšem řečeno za jakých podmínek, jak a proč se to reprodukuje.

Slovo kapitál má také něco společného s hlavou a potažmo s významem hlavní, důležitý, ale i unikátní a velký. Nic z toho mi ovšem nedávalo odpověď na to, co že je to ten kapitál, když má tolik projevů. Zatím jsem se nedostal o moc dál než můj chlapec, který ví, že kapitál je časopis. Já vím ještě, že je to kniha, že je to pojmenování a slovo, a pak spoustu a spoustu jeho významů. Ale co ty významy mají společného?!? Co je pojmenováno slovem kapitál...?!?

Připadal jsem si jako sv. Augustin, Bůh a všichni svatí mi odpusť tu troufalost, když napsal o času, že ví, co je čas, ale když se ho na něj někdo zeptá, neumí to vysvětlit. Vyšel jsem při své úvaze z obecného rčení, že je v tom či onom velký kapitál, což se dá vyložit jako že to či ono má velký potenciál, tedy že přestavuje možnost, šanci příležitost. Začal jsem se tak nějak zabývat tím, že kapitál je určitý potenciál, skrytý ve věcech a dějích a vztazích, tedy i v majetku a majetkových vztazích.

Jde o potenciál být interpretován a reprezentován v určitém prostředí tak, že věc, vztah nebo děj může nabývat různých více nebo méně virtuálních podob a hlavně hodnot, které jsou potom po ocenění prostředkem možné směny. Interpretováno vulgárně fyzikálně je kapitál něco jako energie ukrytá v hmotě a z toho plyne, že ho sice může být hrozně moc, ale že se nerodí z ničeho a není ho neomezené množství.

Nicméně stejně tak, jako je v obyčejné cihle ukryto ohromné množství energie konkrétně tak asi 180 000 000 000 000 000 J, jinak 180 petajoulů, tak i v obyčejném domu se skrývá daleko více než pouhé přístřeší. Může to být adresa, sídlo firmy, provozovna, záruka na hypotéku nebo jinou půjčku, zástava komukoliv na cokoliv, domov, místo oddychu, útočiště, svatyně, vklad do firmy, zdroj pronájmu, zboží, nemovitost, umělecké nebo architektonické dílo, předmět prezentace stavebního postupu nebo technologie, téma reklamní fotografie nebo obrazu významného mistra a Bůh ví co ještě.

Čím více interpretací a reprezentací taková věc v daném prostředí umožňuje, tím vícekrát a lépe lze tyto její reprezentace ohodnotit, ocenit a směnit za nějaký ekvivalent nebo příslib. K tomu ovšem kapitál potřebuje to správné legální a institucionální prostředí a relativní volnost. Pak je tento potenciál neuvěřitelně vitální a dokáže skutečně vytvořit neuvěřitelné interpretace věcí jevů původně reálných a přiřadit jim navíc zcela konkrétní tržní hodnotu, takže zpětně se tyto virtuální vztahy dokážou dokonale zastřít to, že to původní již vlastně neexistuje a dokážou velmi aktivně působit, než se přijde na to, že se původní věc, vztah nebo děj už úplně vytratily. Nakonec ovšem splaskne i ona virtuálně vytvořená hodnotová bublina, což vyvolává údiv a začasté i chudobu udivených.

Kdybych se to měl pokusit shrnout a trochu zobecnit, tak bych řekl, že kapitál je potenciál věcí a jevů odcizovat se svému původnímu smyslu a formě ve jménu svých možných účelů. Vlivem tohoto uvolněného potenciálu berou na sebe věci a jevy různé podoby, jejichž smyslem je stále více jejich účel, až posléze ve jménu účelu ztratí jakoukoliv formu i smysl a zůstává čistý účel, který má tendenci generovat svůj vlastní účel. Tento účel pro účel se pak sám sobě stane záhubou a věci nebo jevy, z nichž povstal, se zcela zhroutí. Kapitál se tedy skutečně množí, přiřazuje k interpretacím a obrazům hodnoty, ty se na trhu směňují, zhodnocují i znehodnocují, ale není nevyčerpatelný a jeho interpretace a reprezentace jsou pořád závislé na existenci svého původního zdroje. Kapitál jako potenciál je mimo jiné tak úspěšný proto, že jeho působení je zcela v souladu s druhým zákonem termodynamiky, který říká, že entropie či neuspořádanost každé uzavřené soustavy vzrůstá.

Tak to má kapitál asi skoro vyhráno, pomyslel jsem si a pak jsem začal přece jenom hledat něco, co má potenciál působit proti účinkům kapitálu. Vzpomněl jsem si na poučku, že celek je vždy více než prostý součet jeho částí a na potenciál věcí a jevů se vytvářet celky, shlukovat se a organizovat, bazálně proto, že je to energeticky i jinak výhodné. Takové shlukování ovšem potřebuje svůj plán, ideu, tedy smysl. I emergentní jevy mají svůj smysl, založený na mnohonásobné replikaci svých jednoduchých pravidel. Je tedy jasné, že proti „zhoubnému“ působení kapitálu, který je v tom ovšem zcela nevinně, protože to my, lidé, mu otevíráme cestu a rádi mu sloužíme za dobré i skvělé příjmy, se dá postavit podobné lidské úsilí, které využívá potenciálu tendence k vytváření celků.

Jde o hledání a nalézání nových možných smyslů, které mohou působit proti novým účelům. Jde o to nalézat takové smysly a účely, které se mohou ve vhodných formách vzájemně proměňovat tak, aby nedocházelo k nevratným extrémům samoúčelů a smyslu sama o sobě. Je to o míře věcí, ale je jasné, že potenciál kapitálu dokáže vytvořit nejen velké bohatství, ale i obrovskou bídu. Než dorazí ke hranicím svých možností, začnou lidé a ostatní prostředí „na kratším konci“ masově umírat a vymírat, přestože průměrně, suma sumárum i v globálu budeme pořád bohatší. Jde o to si klást cíle ve směrech, které se budou od směřování kapitálu nejprve trochu a potom už docela dost lišit. Nakonec by se nám přece jenom mohlo podařit naučit čerta orat, jak to dokázal již dávno a dávno tomu v srdci Evropy legendární sv. Prokop. Zkrátka a dobře, v nekapitálových tendencích a silách je ukryt velký kapitál a naopak. Proto vzniká onen známý vztah mezi soukromým vlastnictvím a společenským charakterem práce, mezi užitkem a ziskem nebo ještě lépe mezi společenskými užitnými hodnotami produkce a privátním charakterem zisku či možná mezi kvalitami přírůstků a základny. V každém případě jde o pnutí, antagonismus, vnitřní rozpor a tak dále, a tak dále. Ale to už jsme u kapitálového vztahu a krůček od kapitalismu. A to je jiná otázka.

Mám v tom trochu zmatek, ale neměl jsem si nechat vnutit sám sobě takovou prostou a navíc prostoduše položenou otázku. Jen doufám, že si to celé ještě trochu urovnám, než to mého potomka znovu napadne. Doufám, že mu nebudu muset ukazovat onu knihu, nebo zase jenom říci: „Vždyť už jsem ti to přece říkal. Časopis...“ Věřím, že se nějaký čtenář Britských listů najde a nenechá mne tápat.

Takže: Co je to tedy kapitál...?!?

Vytisknout