Jsou to jistě do určité míry spekulace, ale: zaprvé: Kubičko neumí anglicky a hanopis obsahuje určité spontánní pravopisné charakteristiky pisatele zřejmě zvyklého víc na anglický než český pravopisný úzus.

O tom, že nejde před volbami (i mezi nimi) výlučně jen o důsledky činů politiků, ale vliv médií na ně - a hlavně samotnou politiku - svědčí např. příběh Národně sociální strany, která si "vypůjčila" televizní mikrofon. Bylo zvláštní, jak tento čin sdělovali velcí nositelé informací. Např. MF Dnes, včetně jejího internetového serveru, ve svém zpravodajství tento protestní akt kvalifikovala téměř jako trestný čin. Nezaznamenal jsem však ani náznak objektivity spočívající např. v poukazu na nedostatečnou ochranu majetku samotnou ČT, natož seriózní vyjádření k podstatě záležitosti, spočívající v evidentně zanedbatelnému prezentačnímu prostoru, "poskytovanému" neparlamentním stranám v tisku, rozhlasech a televizích.

"Polská média se na rozdíl od českých sebemrskačsky nevěnují polské "vině za odsun Němců". Polsko vždy zaujímalo k odsunu Němců jasný a nekompromisní postoj a dokázalo si v rámci podepsání smlouvy 2+4 při sjednocení Německa vynutit záruky svých západních hranic. Jsem toho názoru, že současný útok je veden proti České republice proto, že v případě úspěchu v prolomení dekretů prezidenta E. Beneše a majetkové restituce by tento krok byl precedentem pro obdobný útok i proti dalším zemím, tedy zejména proti Polsku. Odsun Němců z Polska humánnější rozhodně nebyl." To je jedna z odpovědí dvou českých historiků v onlinové diskusi Britských listů o Benešových dekretech.

14. 5. 2002 jsme v Britských listech publikovali Stanovisko Sdružení historiků České republiky, protestující proti účelovému politickému zkreslování historických událostí ve střední Evropě během dvacátého století, zejména ve vztazích mezi Čechy a Němci. Ve čtvrtek 13. června se od 15 do 17 hodin se v souvislosti s tímto textem konala v Britských listech živá onlinová diskuse s dvěma českými historiky, Jindřichem Dejmkem, nar. 1965, pracovníkem Historického ústavu Akademie věd ČR v Praze, který se specializuje se na dějiny československé zahraniční politiky a mezinárodních vztahů ve 20. století a na vydávání edic československých diplomatických dokumentů, a Janem Němečkem, nar. 1963, taktéž pracovníkem téhož Historického ústavu AV ČR, který se zabývá historií československého domácího a zahraničního odboje za druhé světové války a také rediguje edice československých diplomatických dokumentů. Historikové nestačili ve vymezeném čase zodpovědět všechny otázky, jichž bylo hodně, odpoví na ně během víkendu. Onlinový rozhovor najdete zde.

STANOVISKO Sdružení historiků ČR
TEMATICKÝ VÝBĚR článků k Benešovým dekretům
KNIHA Opožděná svědectví
KNIHA Cesta Čechů a Němců ke dnešku
ONLINE DISKUSE Britských listů

To, že se volby blíží, se zajímavě projevuje na stránkách Patočkových Literárních novin. Docela komickým textem je v čísle 23/2003 (z 3. června 2002) "úvodník" Jaroslava Šabaty (jednoho z Patočkových kamarádů, Patočka ho prý v minulých dnech v Brně při křtu své knihy "fejetonů" prohlásil "největším ze současných českých myslitelů"). Šabatův text má charakteristicky pseudointelektuální už titul, "Dobře obyvatelný meziprostor" - britský satirický čtrnáctideník Private Eye tiskne rubriku Pseuds' Corner (Koutek pro snoby), viz zde, kde pravidelně tiskne nejtrapněji snobské, "pseudointelektuálské" pasáže z britského tisku, Šabata by se tam umístil opravdu čestně. Jeho "úvodník" je pseudointelektuálským blábolením s občasným útokem na Václava Klause. Posuďte sami, vybíráme pár vět:

Dejme tomu, že věštci z analytických svatyň míří téměř do černého. (Proč "téměř?" Proč "ze svatyň"?) Ale i kdyby nemířili, základní alternativa je i tak na dlani. (...) Co se bude dít s dějinotvornějším pólem české politiky? Jak se dějinotvorný potenciál "levého středu" - bez ohledu na to, zda se bude realizovat vládně, nebo v opozici - vypořádá se svým programotvorným údělem? (...) Táhne se stále zřetelněji štěpná linie mezi mělkým političnem (mělkými politiky i mělkou nevolí z nich) a oním zápasem za svobodu, jenž si přívlastek dějinotvorný plně zaslouží. (...) Nařčení Kasla ze zbabělosti je jen jednou z typických machiavelistických kreací Václava Klause, kterou osvědčuje tváří v tvář Augiášovu chlévu, v nějž se proměnila jeho vlastní strana. To, čeho si ještě obecně nevšímáme, je rychle narůstající programotvorný potenciál našich dosud téměř bezejmenných třicátníků. (...) Svou nadějí, že právě to je prostor dobře obyvatelný, rozvíjí tezi jiného třicátníka (je jím pro změnu šéfredaktor těchto "novin"), že prostor mezi nacionalismem a antinacionalismem je jen zvláštní dimenzí prostoru, jenž se rozkládá mezi komunismem a oním vulgárním antikomunismem, jehož protagonisté ještě v roce 2002 pečlivě vypočítávají, kteří kandidáti na funkci poslance prošli komunistickou stranou. Tento poznatek nás vrací z konce jen poněkud jiného k tezi už vyslovené: že štěpná linie mezi tvořivostí a netvořivostí nevede mezi stranami, které "vnímáme" jako demokratické, (...) ale napříč všemi stranami. Neváhejme proto se závěrem: míra pochopení tohoto jevu je mírou tvořivého vhledu do našich společenských poměrů vůbec.

Že by tento text znamenal "Volte mého kamaráda Patočku?" (Ale mohu se mýlit.)

(O tom, jak se Jakub Patočka vyznává, že chce do politiky, jsme psali zde.)

Nejvíc německou MFD zřejmě zabolela litoměřická diskuse o tom, že je drtivá většina českého tisku v zahraničních rukou, a tak předevšim zaútočila na Pavla Vernera z deníku Právo, který - tak, jak to není nezvyklé v zavedenějších demokraciích - charakterizoval na konferenci sdělovací prostředky jako strategické vlastnictví, které by mělo drtivou většinou být v rukách občanů toho státu, v němž působí. MFD také, podle hesla "Zloděj křičí: Chyťte zloděje" zaútočila na vlastníka deníku Právo Zdeňka Porybného.

Jaký však je rozdíl mezi ukradením Mladé fronty Dnes a deníku Právo? Žádný. Jen v tom, že čeští tuneláři z redakčního týmu někdejší Mladé fronty tento deník, který si zprivatizovali do vlastních rukou, výhodně prodali do zahraničí, kdežto Porybný si Právo ponechal. (Štěpán Kotrba argumentuje, že Porybný Rudé právo československému státu nevytuneloval, ale legálně si ho koupil - za jednu korunu - od komunistické strany... - Takže daňoví poplatníci vlastně o žádné hodnoty nepřišli, všechno bylo zcela v pořádku...) MFD se zde - podobně jako v případě Martina Komárka, který obvinil v komentáři premiéra Zemana z komunismu poté, co Zeman ve sněmovně citoval z Komárkových komunistických textů, otiskovaných v Mladé frontě za totality (o tom se MFD nezmínila) - znovu energicky vydala na tenký led: komicky si rozmazává sama máslo, které má na hlavě. K věcným chybám v noticce poslal Mladé frontě Dnes tuto poznámku Alex Koenigsmark:

Vážený pane/ paní,

jako momentálně člen vedení Klubu českých spisovatelů jsem povinen reflektovat vaši glosu o sympoziu Média jako překážka v komunikaci, které se konalo v sobotu 25/5 v Litoměřicích. Ve vaší glose jsou totiž přesně ty chyby, o kterých se na symposiu mluvilo jako o zásadní chorobě českého žurnalismu. Symposium nepořádala Obec spisovatelů, ale Klub českých spisovatelů. Maďarský exprezident se nejmenuje Gönz, ale Göncz, což zejména ve výslovnosti je značný rozdíl. Slovenský prezident se nejmenuje Roman, ale Rudolf. Je škoda, že jste se v rámci vyjmenovávání mediálních celebrit nezmínil/a třeba o Otovi Ulčovi, Piotru Stasinském z Gazety Wyborczej nebo Arnoštu Lustigovi či koneckonců o předsedovi Syndikátu novinářů p. Jelínkovi. Je ovšem možné, že jste tam nebyl/a. Škoda jinak vtipné, jako vždy, poznámky, takto je příkladem novinářského šlendriánu.

Text z MFD citujeme níže:

Souhrnnou kapitolu (včetně četných statistických údajů) v angličtině o nynějším stavu českých sdělovacích prostředků napsal pro příručku Euromedia, kterou vydává Evropská unie, Jan Čulík. (Autor děkuje tímto za pomoc četným českým institucím, ministerstvu kultury ČR, Svazu českých knihkupců a zejména Janu Burešovi z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který připravil velmi podrobné podklady.) K dispozici je na internetu k referenčním účelům tento text nyní také zde.

Každá příležitost je vhodná k volební propagandě - tak se ministr vnitra Stanislav Gross rozhodl po 11 letech věnovat - shodou okolností těsně před volbami a pozval si k tomu novináře - policistovi, který byl zraněn při službě a je nyní invalidou, kolečkové křeslo. Povšimly si toho Lidové noviny, viz zde, upozornil Britské listy Tomáš Pecina.

Všechno je jinak? Nebo je to snad jen kanadský žertík? Vědci na Baškirské státní univerzitě "nalezli nevyvratitelný důkaz o existenci vysoce technologické civilizace, která na Zemi existovala před stamiliony let," informoval ruský deník Pravda, upozorňuje Václav Pinkava. Vědci totiž prý objevili plastickou, reliéfní mapu uralského regionu, která musela být vyrobena precizními technickými nástroji zřejmě na základě fotografií z vesmíru. Jde o technologii, kterou teprve nyní začíná používat americká armáda. Bylo zjištěno, že je mapa přibližně 120 milionů let stará. Zaznamenány jsou na ni velké technologické projekty, z nichž se v uralské oblasti nedochovaly ani stopy.

(Český překlad článku z Pravdy je zde.)

Na rozdíl od Martina Stumpfa jsem přesvědčen, že je dobře, že se Česká televize konečně odhodlala zrušit Katovnu. Žádný pořad nemůže trvat věčně, televize má právo inovovat; potíž je, že pořad Katovna byl velmi špatný od samého začátku. Bylo to žvanění. Ano, dalo se proti Katovně vždy namítat, že je to pořad politicky zaujatý: to by však bylo možno tolerovat, kdyby zároveň existoval v České televizi pořad subjektivně zaujatý z opačné strany politického spektra (třeba kdyby měl takový pořad pan Grebeníček:)). (Nakonec není nic špatného, když se televize odváží prezentovat provokativní, nemainstreamové názory - potíž je, že Katovna takovouto myšlenkovou výzvou nebyla...) Je mi líto, ale pan Stumpf zřejmě ještě nikdy neviděl skutečný diskusní televizní pořad...

Hlavní však námitkou proti Katovně musí být to, že to byl pořad svou podstatou netelevizní; byl špatně strukturovaný; byl projevem charakteristické arogance pražských establishmentových intelektuálů: "my jsme pražští vzdělanci, a tak máme právo pouštět si pusu na špacír a osvěcovat veřejnost, aniž bychom si uvědomovali povinnost předtím, než začnu řečnit, se o dané věci - pokorně - něco dovědět a naučit". (Charakteristicky samolibě tento arogantní tik vyjádřil před časem Ludvík Vaculík: "Názory, ty mi jdou"...) Katovna byl amatérský pořad, nehodný veřejnoprávní České televize. Doufejme, že se Milanu Bouškovi podaří vytvořit něco nového, s pevnější strukturou, něco objevnějšího a profesionálnějšího. Držme mu palce.

zněl výkřik jednoho anonymního čtenáře na adresu Britských listů. Týkal se tzv. Bilderberské skupiny, neformální mezinárodní organizace nejvlivnějších podnikatelů a politiků.

O Bilderberské skupině jsme ovšem v BL psali už dávno, přesně řečeno v březnu 2001, viz zde.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.

"Stačí konfrontovat byť i jen tisícinu zločinů, spáchaných Němci proti nám s poválečnými událostmi v ČSR. Jde o dvě naprosto nesrovnatelné doby. I proto je nutno odsoudit celý ten sudetoněmecký cirkus, už půl století uměle vytvářený proti nám ze špatného svědomí a z trvalé víry, že Němci mají jakési přirozené právo na expanzi a na nadvládu nad českým národem."

To tvrdí autor kontroverzní knihy, kterou vydalo v papírové podobě nakladatelství Aventinum. Autor, historik a učitel, iniciátor "Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí" se pokusil o zmapování politicky výbušného tématu. Kniha je odpovědí na sudetoněmeckou publikaci "Sudetští Němci - etnická čistka - vyhnání", která byla na přelomu roku 2000-2001 vydána v češtině a distribuována vydavatelem zdarma školám, zvláště ve Slezsku a na Moravě. Macháčkova publikace není "hlasem chladného rozumu", autor nepopírá svou zaujatost, nepopírá ani své obavy z hrozeb sudetských Němců vůči České republice. Hlavním problémem je koncept kolektivní viny: těžko obviňovat z nacistických zločinů celý německý národ, stejně jako je obtížné obviňovat ze zločinů, po ukončení druhé světové války spáchaných na Němcích v Československu, český národ. Podivné je také černobílé, zastaralé vidění "oni a my". Sporná je také představa, že se německý národ snaží "ovládnout středoevropský prostor". Macháčkova kniha je - kontroverzním - protipólem snah "prosudetských" autorů, jejichž názory jsou plná současná "německá" média, vycházející v ČR v českém jazyce. Některé tyto autory nazývá Macháček "stipendisty" mnichovských univerzitních kruhů...

Kniha Pavla Macháčka "Cesta Čechů a Němců k dnešku" byla veřejnosti představena ve středu 5. června v 17:00 v pražském kině Blaník. Úvodní slovo přednesl profesor Jaroslav Valenta z Historického ústavu Akademie věd. Jaroslav Valenta se specializuje na moderní historii a historii odboje.

Knihu "Cesta Čechů a Němců k dnešku" vydávají Britské listy se souhlasem autora bezplatně na internetu ve formátu HTML (jako samotatnou část BL, která není součástí BL e-mailem) a PDF (11 MB). Současně s tím vám před stavujeme - prozatím v protoypové, statické verzi - rozšíření redakčního systému o KNIHOVNU. V ní bychom chtěli publikovat původní texty či překlady, které svým rozsahem či strukturou vylučují možnost zveřejnění v redakčním systému jako článek.