MFD se pokusila přinést informaci o nedávném litoměřickém Salonu kritického myšlení na téma "Média jako překážka v komunikaci" (v Britských listech jsme z této konference přinesli příspěvek Miloše Čermáka z Reflexu, zde, a Jana Čulíka, zde).

Nejvíc německou MFD zřejmě zabolela litoměřická diskuse o tom, že je drtivá většina českého tisku v zahraničních rukou, a tak předevšim zaútočila na Pavla Vernera z deníku Právo, který - tak, jak to není nezvyklé v zavedenějších demokraciích - charakterizoval na konferenci sdělovací prostředky jako strategické vlastnictví, které by mělo drtivou většinou být v rukách občanů toho státu, v němž působí. MFD také, podle hesla "Zloděj křičí: Chyťte zloděje" zaútočila na vlastníka deníku Právo Zdeňka Porybného.

Jaký však je rozdíl mezi ukradením Mladé fronty Dnes a deníku Právo? Žádný. Jen v tom, že čeští tuneláři z redakčního týmu někdejší Mladé fronty tento deník, který si zprivatizovali do vlastních rukou, výhodně prodali do zahraničí, kdežto Porybný si Právo ponechal. (Štěpán Kotrba argumentuje, že Porybný Rudé právo československému státu nevytuneloval, ale legálně si ho koupil - za jednu korunu - od komunistické strany... - Takže daňoví poplatníci vlastně o žádné hodnoty nepřišli, všechno bylo zcela v pořádku...) MFD se zde - podobně jako v případě Martina Komárka, který obvinil v komentáři premiéra Zemana z komunismu poté, co Zeman ve sněmovně citoval z Komárkových komunistických textů, otiskovaných v Mladé frontě za totality (o tom se MFD nezmínila) - znovu energicky vydala na tenký led: komicky si rozmazává sama máslo, které má na hlavě. K věcným chybám v noticce poslal Mladé frontě Dnes tuto poznámku Alex Koenigsmark:

Vážený pane/ paní,

jako momentálně člen vedení Klubu českých spisovatelů jsem povinen reflektovat vaši glosu o sympoziu Média jako překážka v komunikaci, které se konalo v sobotu 25/5 v Litoměřicích. Ve vaší glose jsou totiž přesně ty chyby, o kterých se na symposiu mluvilo jako o zásadní chorobě českého žurnalismu. Symposium nepořádala Obec spisovatelů, ale Klub českých spisovatelů. Maďarský exprezident se nejmenuje Gönz, ale Göncz, což zejména ve výslovnosti je značný rozdíl. Slovenský prezident se nejmenuje Roman, ale Rudolf. Je škoda, že jste se v rámci vyjmenovávání mediálních celebrit nezmínil/a třeba o Otovi Ulčovi, Piotru Stasinském z Gazety Wyborczej nebo Arnoštu Lustigovi či koneckonců o předsedovi Syndikátu novinářů p. Jelínkovi. Je ovšem možné, že jste tam nebyl/a. Škoda jinak vtipné, jako vždy, poznámky, takto je příkladem novinářského šlendriánu.

Text z MFD citujeme níže: