4. 6. 2003
Tak ještě jednou pro ty, co chápou trochu pomaleji |
Kriminalizování názorů se považuje v demokracii za nepřípustné, protože to omezuje svobodu projevu, potřebnou k oteveřené kritické diskusi, která musí ve společnosti probíhat, nemá-li demokracie stagnovat. Je opravdu docela smutné, jak se lidi nedokáží osvobodit od své politické zaujatosti, a tak je pro ně Bobošíková Bůh nebo ďábel, podle toho, jakému politickému stereotypu podléhají a s kterou kabalou lidí mluví... Většina členských zemí Helsinského procesu (tj. evropské země plus Spojené státy a Kanada) buď paragrafy, kriminalizující názory, ze svých trestních zákoníků odstranily, anebo se nepoužívají. Obecně se usuzuje, že politikové, kteří mají obrovskou moc, musejí vydržet větší míru veřejné kritiky než řadoví občané. Budou-li novináři popotahováni na policii a budou-li dotazováni, "co kdo myslel tou či kterou otázkou" - je to konec demokracie. Bobošíková v rozhovoru s Britskými listy právem poukazuje na tuto nedělitelnost svobody. Někteří, jako ona, mohou mít nezávislé zázemí, takže se nemusí bát o ztrátu zaměstnání, a policejní vydírání ustojí, avšak kolik takových novinářů v České republice je? V případu vyšetřování Jany Bobošíkové nejde ani o to, zda je Bobošíková dobrá či špatná novinářka (osobně si myslím, že je novinářka dobrá, ovšem to, že má v ČR možnost vystupovat vlastně jen v televizi Nova, dává její práci dosti podstatná omezení), ani o to, co dělala či nedělala v televizní krizi, ani zda podávala či nepodávala trestní oznámení na českotelevizní vzbouřence. (Mimochodem, nesouhlasím s tím, že chce nyní Bobošíková podat trestní oznámení na činitele KDU-ČSL, protože považuje jejich veřejné výroky vůči své osobě za pomlouvačné - novinář by se k užívají zprofanovaných totalitních paragrafů kriminalizující výroky neměl snižovat; pokud se cítí poškozena, měla by je žalovat v občanském sporu.) Nejde však nakonec přece vůbec o samotnou Janu Bobošíkovou. Jde o obecný problém: je něco špatného na demokracii, která tahá novináře - jakéhokoliv novináře - na šestihodinový policejní výslech a vyptává se ho tam, "co si myslel, když kladl tu či onu otázku". Jde o kriminalizaci názorů, která je v demokracii nepřípustná a jde o to, že je velmi znepokojující, že policie prokázala tak malou soudnost, že toto pochybné trestní oznámení začala vyšetřovat. Je už jedno, zda to policie učinila v důsledku nekompetentnosti, anebo je to něčí pokus o skrytou manipulaci za nějakým cílem... Případná policejní omluva: "My novináře taháme k šestihodinovým výslechům, protože jsme jenom hloupí..." není příliš přesvědčivá. Policie je mocenský nástroj státu a MUSÍ se chovat kompetentně. Jinak je to docela velký průšvih. Pak by se taky jednoho dne mohlo třeba stát - tedy ono se to děje, viz případ pana Vladimíra Pechy, který zemřel na brněnské policejní stanici za nevyjasněných okolností ZDE - že se bude policie vymlouvat: "Jé, my jsme omylem tohohle občana zabili, my jsme nevěděli..." Důkazem, že absolutně nejde o Bobošíkovou, ale o princip, je další případ téhož druhu - výslech Ireny Válové z Media Observatory. |