Za co? Za "nový" (ono už to trvá více než půl roku) cenový systém - včetně oněch "nabídek" a teoretických dřístů, které v praxi vypadají zcela jinak a vlastně jsou v doopravdy nepoužitelné.

Lidé, kteří se nechají zblbnout slogany reklamních agentur a nemají o praxi ponětí, protože cestují jen občas, případně necestují vůbec, nevědí zpravidla, jak to někdy chodí.

Chtěl jsem Vám kdesi u piva, třeba v té "krakovské věži", vyprávět silně emocionální zážitky, které jsem nasbíral v půli prosince minulého roku právě na onom norimberském nádraží, když jsem chtěl jet tehdy do Prahy.

K upřesnění rozsahu katastrofy, dopadlé na cestující, by to pro lidi, žijící v iluzích o "Západu", mělo mít silně informativní význam.

Nevím, jestli to víte, ale norimberské nádraží bylo přibližně dva roky strašlivé staveniště - ten stav se nedá popsat dost přesně, oni v podstatě nechali stát jen obvodové zdi a vše, co tam dnes uvnitř je, je uděláno nově.

V podstatě dělali vše najednou - sice napřed jedno křídlo a pak druhé, ale obě nebyla použivatelná.

Nebudu Vás unavovat míněním o tom, jak se jim zdařilo to, co z toho udělali, tedy především koncept je svým způsobem problematický, ale on to prověří čas sám a obávám se, že až tam za pět let přijedete, tak polovina nynějších "podnikatelů" tam už nebude a budou tam spíše "prostory k pronajmutí".

To nádraží předtím nebylo nefunkční, naopak, v jistém ohledu bylo především pro cestující opravdu funkční - což se dnes tak jasně říct nedá.

Kdybyste totiž dnes chtěl si jen tak v klidu sednout a čekat na svůj vlak - bez toho, že byste konsumoval cokoliv v nějaké "hospodě", tak to místo budete dnes dlouho a marně hledat.

Pomyslíte-li na skutečnost, že ne všichni cestující jsou na tom tak, aby byli zaměnitelní se šašky na barevných prospektech - tedy rozjásaní mladí, "dynamičtí" a neustále v jakémsi druhu nesmyslného pohybu - čili, že jsou lidé i poněkud staří a třeba "špatní na nohy" a tedy jsou rádi, když si chvíli mohou v sedě odpočinout - tak ti natom nádraží nyní nemají co hledat.

Zřejmě v dnešním duchu permanentního kramářství zřejmě mají neustále pobíhat po nějakých obchodech, nebo konsumovat v barech a restoránech jejich produkty.

Pravda, tu a tam na (otevřených) nástupištích v jakýchsi skleněných boxech je pár plechových sedátek, ale ty lze používat snad jako odkladovou plochu pro příruční zavazadlo.

Kdybyste totiž náhodou nevěděl, jaký úkaz se označuje pojmem "vlk", tak byste se zanedlouho po sezení na takovémto sedátku s tímto pojmem seznámil v praxi.

To v lepším případě a v létě.

Kdybyste chtěl na vlak čekat na nástupišti, vystaveném sychravostí a mrazu v zimě, tak byste dozajista pochopil, proč žádám, aby byli zaživa na náměstích před Banhofy stahováni z kůže všichni ti skvělí lidé, kteří to vše inscenovali. Neb lze důvodně předpokládat, že tak učinili pod premisou, že je zapotřebí odehnat případné cestující co možná nejdál od nádraží.

Ale stále jsem se ještě nedostal k hlavnímu problému té prosincové anabáze - pořízení jízdenky. Pro krátké tratě je to zařízeno dostatečně - relativně velkým počtem jízdenkových automatů.

Jedete-li však dále a když skočíte na špek reklamě spojené s oním vychvalovaným systémem, zjistíte, že ten funguje snad a omezeně tehdy, když to zrovna nepotřebujete - a jestli vůbec.

Já jsem tehdy v polovině prosince chtěl do Prahy - mimo jiné byla na programu zajímavá přednáška ve společnosti "Sisyfos" a kromě toho jsem chtěl zajít za Karlem Kosíkem ( to jsem samozřejmě netušil, že to bude setkání poslední).

Tři před odjezdem jsem tedy se zastavil na cestě z práce na nádraží, abych pořídil jízdenku.

V nové hale, kde nyní po přestavbě nádraží jsou "terminály" (dříve pokladny) byla dříve restaurace, kterou opustil její nájemce už rok před přestavbou - údajně pro její slabou rentabilitu.

Ten prostor je dnes opravdu překrásně a citlivě renovován, její secesní výzdoba je potěchou pro oko.

Bohužel funkčnost je poněkud problematická. Už jsem to zapomněl, ale myslím, že těch kas je tam osm - na každé straně čtyři.

V době, kdy jsem tam byl já - to bylo mezi šestou a sedmou večerní - však byly obsazeny dvě na každé straně, čili čtyři.

K nim se táhly dvě fronty čekajících - pro každou stranu "terminálů" jedna - a v nich tak asi třicet lidí - na každé straně.

Kapacita odbavování jedné kasy byla tak pět - šest lidí za půl hodiny.

Samozřejmě bylo to různé, podle toho, co ten který cestující chtěl vyřizovat, ale faktem bylo,že asi po hodině čekání jsem měl před sebou asi deset lidí.

Jak to tak bývá, měl jsem pech, stál jsem v té pomalejší frontě. Kolem sedmé se jeden z těch obsluhovatelů terminálu na "mé straně" zvedl a dal vědět, že ta druhá fronta je kratší, ať tedy zájemci o koupi lístku se tak trochu rozdělí, aby to vyšlo do půl osmé, kdy s obsluhou terminálů končí.

Z odstupem času se obdivuji - a nejsem sám, podiv sklidil jsem u každého, komu jsem ten zážitek vyprávěl - že jsem tam tu hodinu (přesně 70 minut) vydržel.

Je tedy zcela zřetelné, že jsem kolem té sedmé byl dost nažhaven a zmíněné moudré rady obsluhy terminálu byly už jen poslední kapka do poháru hořkosti.

Prostě jsem to dále nevydržel a svou "výhodnou" pozici v řadě opustil - abych se nemusel dožít "zhášení světel" o půl osmé.

Nebyl to zkrátka můj den a nechtěl jsem jej zakončit přespáním v policejní cele za fysické napadení personálu, či na patologii po úspěšném infarktu.

Do Prahy jsem pak odjel jako vždy bez předem koupeného lístku - ten jsem pořídil až u průvodčího ve vlaku. Je to bez příplatku - ovšem taky bez těch jejich "hypotetických" slev při "včasném" pořízení jízdenky.

Pozoruhodné je, že ačkoliv průvodčí používají automatické tiskárny - čili ani moc do procesu vytváření cen zasahovat nemohou, zřídka jim vychází v jednom a tom samém cenovém období a na té samé trase stejná cena.

Jinými slovy - je v tom bordel stejný jako u kas - terminálů - na nádražích, kde dle nezávislých testů platili pokaždé testující jiné - a nevýhodné - ceny.

DB není ve stavu podat k tomuto šílenému stavu vysvětlení a jejich tiskoví mluvčí mumlají něco o drobných chybičkách a krátké době, po kterou ten systém funguje.

Kdyby se však mi tehdy podařilo jízdenku nějakým humánním způsobem opatřit a kdybych z nějakých vážných či jakýchkoliv důvodů cestu nemohl nastoupit a jízdenku chtěl stornovat - stálo by mne to stornování celých 90 DM (!!!).

Jak se taková věc dá nazvat, než sviňárnou na kvadrát?

Jak je vůbec něco takového možné, jak je možné, že na takovou hovadinu někdo přišel, jak je možné, že to někdo schválil na vysoké úrovni - především gigantických platů, kteří ti hlavouni pobírají (a nikdo doposud nebyl oběšen)?

Chlubil se tímto monstrozně zločineckým opatřením někdo, kdo Vás informoval o dnešním stavu DB ?

Od té doby neměl jsem ochotu dále testovat, jak to nyní chodí s nákupem jízdenek, musím se tedy omezit na onu jedinou zkušenost.

Obávám se však, že to pro běžného německého použivatele DB stačí.

Je tedy sice možné, že třeba dopoledne kolem jedenácté by nákup jízdenky probíhal poněkud méně vzrušivě, ale to už tak chodí, že lidé většinou jsou dopoledne v práci a volný čas mají spíše večer.

Je tedy zřetelným signálem, že DB na tuto věčnou pravdu nereaguje a naopak v tak vypjatou dobu tlumí své aktivity u kas.

Není pak divu, že přicházím k tak spekulativním závěrům, jak jsem naznačil.

Tendence odstrašování případných zákazníků je totiž sledovatelná již dlouho.

A České dráhy?

Ale obraťme list a plivněme jedovatou slinu taky na České dráhy.

Právě v onom předvánočním čase přišel jsem totiž v Praze na myšlenku, že by se pro mne vyplatilo opatřit si "zákaznickou kartu", protože tak by se mé náklady na cesty v tomto roce radikálně snížily.

Jsem totiž z Ostravy a letos tam pojedu aspoň třikrát.

Protože jsem měl cestu do redakce Tvaru a Vesmíru - obě leží prakticky u nádraží Střed - tak jsem se rozhodl, že tu věc vyřídím tam.

U příslušných kas byla ale poněkud delší fronta, tak jsem se šel napřed zeptat do informací, co vše potřebuji pro tu kartu, protože jsem nechtěl tu frontu vystát dvakrát.

Tam nebyl naštěstí žádný informací chtivý občan, zato dva "terminály", šel jsem tedy k tomu prvnímu.

Tam jsem se dozvěděl, že potřebuji fotografii a občanský průkaz.

Paní za okénkem, která by mohla mimovat klasické žižkovské ženy z prvomájových průvodů druhdy, jsem se však neprozřetelně svěřil, že jsem pouze držitelem německého občanského průkazu, tedy, protože nejsem český státní občan, nemám českou "občanku".

V tom okamžiku do té osoby vjela nevídaná aktivita a prohlásila důrazně, že tedy nemožno, že karta "Z" je jen pro české občany a cizinec nemá nárok.

V krátké slovní půtce, kdy jsem se podivil, že dráhy dělí zákazniky na české a jiné, baba stála na svém - místnost jsem tedy opustil s výroky, že je to skandál a že se ještě na věc poptám.

Šel jsem tedy se podívat na situaci u kas a vida - tam už nikdo nebyl.

Paní za okýnkem jsem se tedy dotázal, zdali je pravda, že nemohu jako cizí občan dostat kartu "Z" a ta mi k mému překvapení odpověděla, že to není pravda, že oni dávají kartu každému.

Tedy jsem nelenil, vydal se hledat fotoautomat (to samo osobě bylo drama) ale nakonec s fotkou opět stál u okénka.

Kartu jsem tedy dostal a cítil potřebu se jít zeptat do "informací" jak to tedy je s těmi předpisy doopravdy.

Žižkovské ženě jsem připomněl konflikt před hodinou a požádal ji, aby mi předložila ono ustanovení o vyloučení cizinců z výhod zákaznické karty v písemné formě.

Ona, že to tady nemá, ale že to tak je.

Tedy jsem ji ukázal onu čerstvě nabytou kartu a požádal ji, aby mi sdělila své jméno, že si budu na ni stěžovat u vedení ČD, protože to, co ona předvedla, je přesný protiklad toho, co je jako zaměstnankyně ČD její povinností.

Ta osoba pochopila zřejmě, že přihořívá a napřed klasicky nechtěla říct své jméno, pak se počala omlouvat, že učinila chybu.

Nastala asi pětiminutová verbální výměna našich protilehlých pozic, kde baba od zřetelné drzosti -...já jsem se vám omluvila a vy mne pořád obtěžujete...- nakonec přešla k fňukání, abych ji neničil...

Jsem přes své výzvy k masakrům managerů DB přece jen hodný člověk, ukončil jsem tedy své vystoupení mravokárnou výzvou k polepšení, abych nemusel opravdu sáhnout k těžkým opatřením - předvedením policie a podobně.

Pak jsem se smíšenými pocity odešel. Možná jsem měl tu záležitost dotáhnout do konce...

No a "jak na sviňu" se tuhle v květnu dozvídám, že ČD snížily s okamžitou platností cenu karty "Z" ze dvou set na sto.

Nejsem já smolař ?

Už je pomalu čas, abych se uklidnil při poslechu "Černobílé mozaiky"

Jana Spáleného na středovlnové Praze ( 639 kHz ). Je to skvělý pořad - vždy v pátek po zprávách v 23:00 hodin. Neznáte-li, vřele doporučuji !

Tak tedy dobrou noc a hezký weekend !