Centrum výzkumu veřejného mínění provádí opět (možná neúmyslný) spin doctoring. Interpretaci poměrně jednoduchého grafu o posledních preferencích politických stran znejasňuje tím, že voliče Čtyřkoalice sečítá jak housky na krámě. Přitom je s podivem, že by se lidé chovali takto lineárně (že by ti, kteří se přihlásili k volbě KDU-ČSL, volili nutně čtřkoalici a naopak). Taktika chytré horákyně tak nafukuje preference čtyř- tří- dvoukoalice do neúnosné směšnosti. Ti, kteří jsou rozhodnuti volit čtyřkoalici, preferují stále užší propojování stran na pravé části spektra. Zvolí tedy (pokud bude ještě existovat) INTEGRACI, nikoliv SAMOSTATNOST jednotlivých stran koalice. Zatímco ti, kteří volí "křesťanskou lásku k bližnímu" (KDU-ČSL), nemusejí volit a ani preferovat unionistický "nekřesťanský liberalismus"... Jasně se ukazuje, že AUTENTICKÁ volba křesťanů přetrvává při volbě KDU-ČSL. I když se (podle mého) voliči KDU-ČSL dostali na své historické minimum (tři procenta osobně dávám odlivu k integrační volbě čtyřkoalice), je zřetelné váhání, které poměrně věrně odráží neuspořádanost programovou i personální. AUTENTICKÁ VOLBA voličů US vypovídá o politice této strany objektivně... Sečíst tyto zjevné programové rozpory je diletantské...

Překvapivým se jeví optimismus "sociální" volby - vysoké procento, které od respondentů průzkumu obdržela ČSSD. Jelikož trvá tento vzestup preferencí první měsíc, je předčasné mluvit o trendu. Souvislost by se dala hledat ve zvýšené emocionálnosti či spotřebě občanů před Vánocemi, odchodem Miloše Zemana z čela ČSSD a ukončením letitých vnitrostranických půtek, hrozbě školného či zlepšující se ekonomickou situací. Nové tváře v ČSSD či staří herci v nových rolích změnili letitou strnulostí ČSSD. Kterým směrem je předčasné hodnotit, změna ale sociálním demokratům prospěla.

Během tří měsíců bude možné zhodnotit i to, zda měl pravdu Miloš Zeman ve svém prognostickém edukativním projevu k novinářům, v němž objasňoval zástupcům médií "teorii tří U křivek" - kopírování trendu HDP - nezaměstanost/sociální situace - volební preference. HDP se dostalo z červených čísel, nezaměstanost též, sociální situace také a tak se očekávání upíná už jen k volbám... Zda bude volič volit realisticky (podle své kapsy) nebo romanticky (pod vlivem různých kampaní), to je a zůstává až do voleb otázka. Prozatím "seriózní témata" v médiích vytlačuje bulvárnost... Stačí se podívat na to, co se tvářilo jako chlouba objektivity - Českou tiskovou kancelář. Dnes namísto přímých řečí interviewovaných nabízí "komentované zpravodajství", drby ze společnosti, PR zprávy a subjektivní, politicky determinovaný výběr z některých (pouze) zahraničních agentur.

Václav Klaus nastolil jedno velké téma - EU, Vladimír Špidla druhé - sociální situaci, Miloš Zeman třetí - vliv globálních investorů a kurs koruny. Václav Havel se snažil nastolit další téma - nástupce v prezidentské funkci, avšak vyčpělo stejně rychle, jako jeho předchozí témata... Znechucení řady lidí nad prezidentovým projevem se ale do tohoto průzkumu promítnout nemohlo.

Nikoho ale nepřekvapují už šest let klesající preference ODS: linearita, se kterou konzervativním euroskeptikům preference klesají, trvá už od roku 1994 a je tedy zakotvena v dlouhodobých vzorcích chování - v odklonu od "tržního naivismu" a prozření z neúspěchu kupónové privatizace, stejně jako neochoty ODS následovat občany ČR "zpátky do Evropy". Václav Klaus se nestal držitelem Nobelovy ceny za ekonomii a jeho slovům už ve světě nikdo nepřikládá žádnou váhu... Svým sýčkováním se navíc dostává mimo rámec myslitelného obrysu evropské integrace. Celá strana tak musí nést na svých bedrech neúspěch jednoho muže.

Příznivou zprávou je, že sociálním demokratům se vrátili "z vandru domů" voliči, kteří se ještě na jaře přikláněli ke KSČM. V tu dobu bylo znechucení z některých kroků části ČSSD asi příliš silné a emocionální. Vzestup komunistů na 20% a střednědobý vzestupný trend, který tento posun provázel, dával tušit nejpozoruhodnější možnosti koalic při nejoptimističtějším výsledku 23-24% - až po "rudo-růžovou variantu", známou z Paříže. Po realizaci několika "spektakulárních" soudních procesů s bývalými komunistickými vůdci a ministry se situace vrátila k "normálu". Je s podivem, jak tyto - UDV motivované - procesy působí stále ještě jako záchranná brzda... Je současně s podivem, jak se jejich načasování kryje s vzestupem křivek voelbních preferencí komunistů v průzkumech veřejného mínění. Přesto - nikomu soudnému se nemohla líbit a nelíbila arogance bývalého ministra Obziny...

Skončil sjezd ČSSD, aniž se realizovala "blairovská" změna kurzu, posun těžiště ČSSD do středu politického spektra během roku je vyrovnáván tematikou současného lídra - ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly, který má přeci jen do liberálního Blaira daleko. Petra Buzková se uklidnila, NATO nekouše, do EU chtějí všichni voliči ČSSD a tak se rozbouřená hladina uvnitř sociálnědemokratického rybníka pomalu a opatrně uklidňuje. Reformy, které nastínil Miloslav Ransdorf v KSČM, by dovolili zaujmout komunistům uprázdněné pozice mezi ČSSD a současnou KSČM. Voliči KSČM dali najevo, že s takovýmto "pragmatickým posunem" nesouhlasí a zabezpečili tak své straně s největší pravděpodobností na další období pouze opoziční křesla. Přitom byli vítězství tak blízko... Sociální demokracie tlačená "radikální" socialistickou stranou by našla cestu, jak oslovit voliče středu daleko autentičtěji. Nestalo se a už se asi nestane. Záchranou pozic KSČM by byla pouze rekordně nízká volební účast, která by dovolila "parlamentně-komunální model" - převahu "hardcore" voličů a členů jednotlivých stran, majorizaci výsledků v nejmenších vesnicích, minorizaci výsledků i volební účasti v městech. Pak se volební "ideologie" odehrává převážně mezi třemi subjekty - KDU-ČSL, ODS a komunisty. Voliči stran blízko středu (ČSSD, US), jejichž voliči nejsou "ideologicky pevní", zůstávají doma.

A tak posledním tématem, od kterého se výsledek voleb odvine (čtvrtina občanů zůstala doposud nerozhodnuta), bude odpověď na otázku, kolik voličů vlastně přijde k urnám...

Příznvou zprávou je i skladba témat, na které občané od svýchj politiků žádají odpověď. Už to nejsou pouze a jen témata sociální potřebnosti, která vévodila průzkumům v době vlády pravicových stran. Do popředí se dostávají témata bezpečnosti, spravedlnosti, práv občana a integrace občana do společnosti (obce, kraje, regiony). Lokálně se ještě v některých oblastech lidé obávají nezaměstnanosti či dostupnosti zdravotní péče, lokálně řeší ještě i tíživou situaci ve veřejné dopravě či situaci při potlačování bagatelní kriminality. Většinou ale převládají témata makroekonomická a společenská. I na tom je vidět, že časy se od dob nadvlády neomezeného trhu bez přívalstků změnily. Občan se stává tvorem obezřetným a stále více chce po svých politicích konkrétní odpovědi na konkrétní palčivé otázky jeho vlastního života.

Poznámka JČ: Pohlédneme-li na dlouhodobější výsledky průzkumů veřejného mínění, jak je prezentují jednotlivé instituce pro průzkum mínění v ČR, zjistíme s překvapením, že u každé z nich má dlouhodoběji v průzkumech tendenci vítězit jiná strana. Nezodpovězenou otázkou pak je, zda je možno tyto průzkumy brát skutečně vážně.