|
6. 1. 2002
Správní žaloba Britských listů na Úřad pro ochranu osobních údajůPřinášíme plný text žaloby, kterou podává Tomáš Pecina na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v souvislosti s tím, že ÚOOÚ odmítl poskytnout Britským listům text žaloby Českého statistického úřadu proti správnímu rozhodnutí o sčítání lidu.
|
|
Městský soud v Praze V Praze dne 12. 2. 2002 Žalobce: Zastoupený: ... Žalovaný: Žalobaproti rozhodnutí správního orgánu neposkytnout informace požadované na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, Dvojmo I.Žalobce je novinář a publicista podílející se na vydávání internetového deníku Britské listy, kde se věnoval mimo jiné problematice sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. V rámci této činnosti požádal dopisem ze 23. 11. 2001 žalovaného, aby mu na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím poskytl text správní žaloby týkající se přípustnosti zpracování některých osobních údajů při sčítání lidu, kterou proti rozhodnutí žalovaného podal Český statistický úřad (žalovaný na tiskové konferenci v listopadu 2001 informoval o výsledku projednání této žaloby soudem). Žalovaný odpověděl dopisem č. j. 12133/01/625/KON ze 26. 11. 2001 a uvedl, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti a žádost žalovaného tudíž v souladu s ustanovením § 14, odst. 3, písm. b), zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím odkládá. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 27. 11. 2001 odvolání, to však žalovaný dopisem č. j. 12227/01/625-02/KON z 28. 11. 2001 zamítl s tím, že vyrozumění o odložení není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím a odvolání žalobce tudíž nelze projednat. Žalobce proto vyčkal marného uplynutí lhůty dle § 14, odst. 3, písm. c), zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím a s využitím právní fikce dané ustanovením § 15, odst. 4, tohoto zákona podal dne 21. 12. 2001 další odvolání. Toto odvolání již žalovaný projednal a svým rozhodnutím č. j. 12874/01/1015-OLP ze dne 8. 1. 2002 je zamítl. Žalovaný potvrdil předchozí argumentaci, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, a dále uvedl, že informace nelze poskytnout rovněž v souladu s ustanovením § 11, odst. 4, písm. b), zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Žalobce se domnívá, že obě rozhodnutí žalovaného jsou v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb. a touto správní žalobou se domáhá jejich zrušení. Důkaz: II.Podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím jsou povinné subjekty povinny poskytovat žadatelům veškeré informace vztahující se k jejich působnosti, s výjimkou informací, které jsou zákonem z této povinnosti vyloučeny. Povinné subjekty přitom nemají povinnost postoupit podání žadatele jinému subjektu v případě, že požadované informace se nevztahují k jejich působnosti, zejména nejsou povinny zjišťovat, který povinný subjekt má tyto informace k dispozici a měl by je podle zákona poskytnout. V předmětném případě se jedná o informace, které se zjevně vztahují k působnosti povinného subjektu (jde o podanou a projednanou správní žalobu směřující proti jeho rozhodnutí) a s ohledem na ustanovení § 79, odst. 3, občanského soudního řádu je evidentní, že žalovaný má požadovaný dokument k dispozici. Argumentace žalovaného, že "požadovaná informace se netýká činnosti Úřadu [tj. žalovaného] v tom smyslu, že tento Úřad nebyl příslušný k podání předmětného návrhu u Městského soudu v Praze, ani k rozhodování o něm, stejně tak nebyl tímto návrhem vázán, tedy, že nelze konstatovat žádnou přímou souvislost mezi působností Úřadu a textem dokumentu, který odvolatel [tj. žalobce] požadoval", vychází z nepřiměřeně restriktivního výkladu pojmu "působnost". Podle názoru žalobce k tomu, aby se informace vztahovala k působnosti povinného subjektu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, zcela postačuje, že informací je obsah žalobního návrhu směřujícího proti rozhodnutí povinného subjektu. Tím je dána přímá souvislost mezi textem požadovaného dokumentu a činností povinného subjektu. Druhý argument žalovaného, tj. že jde o "dokument vztahující se k rozhodovací činnosti soudů a jako takový je z obecné povinnosti a práva k přístupu k informacím vyloučen", vychází z účelově nepřesné citace zákona. Ten v § 11, odst. 4, písm. b), totiž vylučuje informace o rozhodovací činnosti soudů, nikoli informace, které se k rozhodovací činnosti soudů pouze vztahují. Takto je z povinnosti poskytovat informace vyloučen např. text usnesení, jímž Městský soud v Praze o žalobě rozhodl, nikoli žaloba samotná, jelikož ta neinformuje o rozhodovací činnosti soudů, nýbrž o tom, čeho se domáhá jeden orgán veřejné správy vůči druhému. Žádost žalobce je tedy v souladu s dikcí zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím zcela oprávněná a vzhledem k tomu, že se požadovaný žalobní návrh týká významného a mediálně široce traktovaného sporu mezi dvěma správními orgány o průběh sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001, je poskytnutí a zveřejnění jejího textu i ve veřejném zájmu. III.Úřad pro ochranu osobních údajů, tj. žalovaný, není ústředním orgánem státní správy vyjmenovaným v zákoně č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, tudíž v souladu s ustanovením § 246, odst. 1 a 2, občanského soudního řádu a s ustálenou judikaturou (mj. Vrchní soud v Praze, Rc 40/94 6 A 98/93, Sb. s. r. 94, 3: 84; Vrchní soud v Praze, Rs 20 6 A 28/93-37) žalobce svou žalobu podává k Městskému soudu v Praze. IV.Z výše uvedených důvodů má žalobce za to, že žalovaný byl povinen vyhovět žádosti žalobce a poskytnout mu požadované informace a nebyl oprávněn jeho žádost odložit a odvolání zamítnout způsobem, jak to učinil, a navrhuje proto, aby soud po projednání jeho žaloby vydal tento rozsudek:
Tomáš Pecina |
