Mgr. Martin Skyba

uvítal v panelu Ing. Damiána Kaušitze, šéfproducenta centra publicistiky a dokumentaristiky, člena Rady ČT Mgr. Pavla Žáčka a Antonína Dekoje, předsedu Nezávislé odborové organizace ČT. V panelu byla ohlášena paní JUDr. Zdeňka Hůlová, členka Rady ČT, která přišla později. V plénu byl další člen Rady České televize - pan Erazim Kohák a prozatímní ředitel České televize Jiří Balvín (tomu v očích nestranného zapisovatele titul "pan" nepřísluší-pozn. TP).

Debata mohla začít. Každý pak řekl svoji představu na dané téma:

Antonín Dekoj:

Nebudu zdržovat dlouhými rozklady. Myslím, že v minulosti jsme měli hlavní problém, že Rada si to slovo "kontrolovat" pletla s anglickým "control" a chtěla řídit televizi. To byl fatální problém. Doufám, a jsem zatím jistými činy o tom přesvědčen, že tato Rada takto nekoná.

Myslím, že by veřejnost měla být informována a Rada je vlastně prostředníkem mezi veřejností a Českou televizí. Je to takový polštář, který je masírován z obou stran, ale jelikož je to Rada svéprávných lidí a lidí, kteří disponují opravdu vlastním rozumem, nenechají se jen tak ovlivnit, tak by měli přece jenom třeba některá tvrzení, která se vůči televizi dostávají do novin a do médií, přece jenom na základě svých racionálních zjištění korigovat.

A jedno z takových těch populistických tvrzení je, že Česká televize chce více a více. Chce více a více na poplatcích, přitom vlastně nikdo nikde neuvádí a mrzí mě, že tady není pan prof. Knížák, protože ten dostal od nás určitá data, určité údaje, aby je posoudil, že nikdo neuvádí, jak je to v kontextu ostatních televizí veřejné služby.

Jenom zopakuji, jaké to kritérium by asi mělo být. Veřejnost by nás měla přísně hodnotit, ale v kontextu těchto údajů, těchto znalostí. To znamená počet odvysílaných hodin jako relace vůči průměrné mzdě ve státě, protože jinak se těžko hledají nějaká srovnávací kritéria na výši toho poplatku.

Následně počet zaměstnanců a objem vlastní výroby. Toto jsou stěžejní body toho, jak by nás někdo měl hodnotit. Když potom vezmete tabulku, tak byste viděli, že naše televize vysílala v roce 1997 přes 15 tisíc hodin, takže v pořadí odvysílaných počtů hodin je asi na třetím místě za BBC a za rakouskou televizí.

V podstatě má úplně nejnižší poplatek ze všech televizí. Není tady bohužel srovnání počtu zaměstnanců a není tady jednoznačně definován objem výroby. Ale aspoň v těchto dvou kritériích vidíte, že v počtu hodin jsme na třetím místě. V dnešní době je uváděno 15 tisíc, ale když vysíláme 24 hodin na obou okruzích, tak je to 17 520 hodin za rok. Takže bychom se i tady posunuli na druhé místo za BBC na dvou programech.

Mgr. Martin Skyba:

Já bych to chtěl doplnit, že z úst některých členů Rady, myslím třeba pana Kučeru, pana Knížáka vyšlo a v tisku se nechali tak přečíst, že televize je jakýsi socialistický moloch, který prostě žere peníze atd. Podobně provokovali i pan Miller a paní Fibingerová. Myslím, že to za prvé není pravda nebo jsem přesvědčen o tom, že to není pravda a za druhé je třeba proti této populistické myšlence bojovat všemi prostředky. Pane inženýre Kaušitzi, vy jste z České televize, je to moloch, není to moloch, ale řekněte si to podle svého. Nemusíte odpovídat na mou otázku zatím.

Ing. Damián Kaušitz:

Je to moloch, je to moloch, není. Jako každý paušální odsudek prostě je samozřejmě zkreslením a mnohé postupy jsou řekněme postsocialistické, v mnoha ohledech je to vysoce moderní a vysoce průhledná organizace, která si nezaslouží adjektiva neprůhledná a taková. Zpět ke kontrole veřejností.

Myslím si, že tady existují tři stupně. Jednak je Česká televize, jednak je kontrola České televize Radou České televize a další stupeň je zveřejňování některých informací Radou České televize vůči veřejnosti. Jelikož Česká televize působí v konkurenčním prostředí na mediální scéně a mnohé informace mohou být použity řekněme v konkurenčním boji.

V této souvislosti bych docela rád, jestli mohu, doporučil Radě České televize, jestli by se ve svých výročních zprávách mohla inspirovat řekněme zprávou BBC, která třeba konkrétně uvádí kolik který člověk v managementu bere peněz, nicméně neuvádí kolik který formát a která akvizice stála BBC při vlastní výrobě.

Myslím, že takovéto informace už mohou způsobit řekněme konkurenční nevýhodu. To jenom k tomu. K průhlednosti samotné, je v České televizi takový informační systém a takový systém výroby, který dokáže dohledat v podstatě každý účetní doklad, každou nákladovou položku, ať už jde o interní výkon nebo externí výkon, ať už je to jednotlivý cestovní doklad, jednotlivý honorář, jednotlivá faktura za služby.

Z hlediska průhlednosti není při kontrole Radou České televize v České televizi žádná překážka.

Mgr. Pavel Žáček:

Kontrola může být ještě jedna. Kontrola je také ze strany veřejnosti přímo. To je třeba otázka sledovanosti. Věc, kterou Česká televize musí zohledňovat už z toho důvodu, že se pohybuje na trhu. Nelze zjišťovat veřejnoprávně, ale do zdi. K té Radě.

Musím sebekriticky říci a možná půjdu za hranice, překvapím pana kolegu Dekoje, který nastavil Radu růžověji než jak se nachází, v jaké situaci je. Rada, protože je trošku nově definována podle novely ákona z počátku roku, tak znovu stejně asi jako ty předchozí hledá míru kontroly a musím sebekriticky říci, že bojuje, bojovala, možná už to je ukončeno s určitým sklouzáváním ke snahám částečně řídit přes Českou televizi.<>za hranice, překvapím pana kolegu Dekoje, který nastavil Radu růžověji než jak se nachází, v jaké situaci je. Rada, protože je trošku nově definována podle novely ákona z počátku roku, tak znovu stejně asi jako ty předchozí hledá míru kontroly a musím sebekriticky říci, že bojuje, bojovala, možná už to je ukončeno s určitým sklouzáváním ke snahám částečně řídit přes Českou televizi.

To musím dodat, proč tomu tak je. Je to z toho důvodu, že Rada je ve zvláštním stádiu. Je ve stádiu, kdy samozřejmě televize funguje nějakým způsobem kontinuálně dále, do toho vstoupí nová Rada a ještě po té bouřlivé situaci, která tady byla na přelomu roku, kde bylo určité vakuum, protože Rada neexistovala a ty procesy v televizi dále běží a přitom Rada se připravuje na ten nejdůležitější úkol, který vlastně bude odstartován pozítří čili na volbu generálního ředitele.

To měl být zřejmě nebo zřejmě bude ten nejdůležitější výkon, který se doufejme povede, který teprve nastartuje určitou cestu hledání dalšího fungování a další podoby České televize. Všichni cítíme, že k nějakém změně dojít musí. Problém je to, že tu změnu nemůže, ať těch 15 lidí může být sebeskvělejších, nemůže vytvářet Rada České televize, ale musí vybrat osobu, která prostě bude v souladu s Radou, proto tady je, aby zvolila osobu, která se bude zdát po profesionální stránce jako po stránce názorové nejbližší.

Já bych se vrátil. Rada začala fungovat někdy na přelomu května a června, zase byla taková zvláštní situace. Samozřejmě každá Rada nastupuje za zvláštní situace a hledá tu míru kontroly, kterou může iniciovat sama v intencích zákona a které je prostředníkem při konkrétních stížnostech na generálního ředitele mezi občanem a Českou televizí.

Ten mechanismus není dobudováno a jistě jste poznali z těch našich možná pro někoho zmatených a dlouhých schůzí Rady, jak se bude dále vyvíjet. Do značné míry to zase ovlivňuje další atypická procedura, a to je právě volba generálního ředitele, ale věřím tomu, že 15 lidí více ví, je tam nutnost projednávat spoustu věcí. Jinak musí být širší konsensus, čili já bych to viděl optimisticky.

Minule, když jsme tady seděli, tak tady padlo z úst pana kolegy Knížáka, že ta cesta, k volbě generálního ředitele, měla by být naprosto transparentní, je to tak nově, je to tak poprvé v historii médií, které mají tuto formu Rady, tak může dopadnout špatně, že zvolíme osobu, která se neukáže tou pravou pro to období nastávající.

Stejně jako Rada hledá svou tvář, tak stejně hledá tvář Česká televize a žádnou změnu není možno udělat ze dne na den a bude to samozřejmě delší dobu trvat.

Mgr. Martin Skyba:

Vítám ohlášenou paní JUDr. Zdeňku Hůlovou. My jsme se domluvili, že budou nejdříve hovořit panelisti, takže jestli jste vydýchaná, tak můžete začít mluvit. První otázka je kontrola televize veřejné služby veřejností a Radou ČT. Co si pod tím představujete, jaký je váš stručný názor k této otázce?

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Dobrý den, dámy a pánové, nejsem vydýchaná, spíše zadýchaná a jsem zapsaná v třídnici, že jsem přišla pozdě. Kromě toho, že mě postihla chřipka a rekonstrukce bytu, tak se mi na poslední chvíli zaběhl pes, takže nejsem tím původcem, ale nebrala jsem ho s sebou, aby to na místě dosvědčil. Omlouvám se, ale většinou bývám dochvilná.

Já se domnívám, že jedním z nástrojů kontroly veřejnosti ve vztahu k televizi jako veřejné službě je právě Rada, ať už České televize nebo Českého rozhlasu, event. ČTK, které můžeme zahrnout pod pojem média veřejné služby, ale že ty cesty, kterými to máme dělat jsou velmi těžké, nejsou zřejmé, nemají úplně jednoznačné kontury ani v zákoně, jakkoliv by došlo k precedentu, který můžeme hodnotit jak pozitivně, tak negativně, takže ta otázka je kardinální.

Není vůbec nová. Myslím si, že je stará minimálně tak dlouho, jako existují média veřejné služby a jako existují odpovídající mediální Rady. Myslím si, že je velmi těžké najít ty správné proporce mezi prostorem pro samostatnou operativu generálního ředitele a jeho managementu a Radou, tak aby Rada nebyla spolkem, ať už sedmi nebo devíti, třinácti nebo patnácti generálních ředitelů a zároveň, aby nebyla naprosto nadbytečným stupněm, který automaticky odkýve všechno, co je mu ke schválení předkládáno.

I za tu krátkou dobu existence Rady v současném personálním složení je ze vzniklých našich diskusí patrno, že v tom nemáme jednotný názor, ale nemyslím si, že je to tak špatně, protože nejenom podle zákona, ale myslím si, že v zájmu věci samé máme být složeni názorově různorodě.

Kdybychom byli jednobarevní, nemusí nás tam být těch sedm, devět, třináct nebo patnáct. Takže si myslím, že ta různorodost je velmi v pořádku, ovšem pak záleží na tom, který názor se stane názorem většinovým. Některé naše kompetence zákon jmenuje, aniž by ovšem říkal detailně a možná to ani činit nemá jakým způsobem tu kterou kompetenci máme realizovat. To se může týkat jak našich kompetencí ekonomických, tak našich kompetencí programových. Dokonce vlastně se máme zabývat určitými dlouhodobými plány technického rozvoje, k čemu připojujeme tu oblast technickou a myslím si, že všechny se v tom vysílání střetávají a prolínají.

Mgr. Martin Skyba:

Ten zákon vykládáte jako členka Rady jinak než prostě my nečlenové Rady a trošku si těch kompetencí přidáváte více než v tom zákoně je. Mluvíme o kontrole. Rada má kontrolní funkci, ale z vašeho podtextu jsem slyšel najednou takové koncepční snahy, prostě vypracovat koncepce a vnutit tomu řediteli "takto to bude", je nás 15, máme různé názory. To už tady bylo.

Mgr. Pavel Žáček:

Mohu se zeptat, co jste myslel tím, že už to tady bylo?

Mgr. Martin Skyba:

To už tady bylo v Jirákově Radě. Vy pořád mluvíte o změně, a to je také takové potvorné slovíčko, protože v roce 1998 předával Ivo Mathé perfektní podnik, první, co bylo, když přišla ta Rada Jirákova, začali do toho šťourat. Výsledkem byl pan Puchalský. Nebudeme to připomínat.

Já jsem v souvislosti s Českou televizí na slovo "změna" trošku alergický. Je to můj názor. Co pořád měnit? Tady je potřeba budovat a spíše rekonstruovat to, co už tady bylo.

Ing. Damián Kaušitz:

Pardon, myslím si, že vy změnu překládáte jako destrukci a ono by to měla být jenom změna k lepšímu a přiblížení se tomu ideálu. To já myslím, že má nějakou empirickou emociální zátěž to slovo nebo chápání toho slova a není v jeho obsahu nic.

Mgr. Martin Skyba:

Odhalil jste mě, takto jsem to myslel.

Antonín Dekoj:

Já jsem samozřejmě na to slovo "změna" trošku alergický právě pro kontext v jakém je používán. Ten kontext většinou je takový, jak se tu říkalo - moloch - nemoloch. Když tam někdo jde s dogmatem "je to moloch", tak automaticky z toho vyplývá, že je potřeba nějaká změna, tzn. ten moloch rozebrat. Tak my to cítíme také. Ale jinak panu Žáčkovi řeknu, že i kdyby to nikdo nevyslovil, tak ten podnik plynule dělá změny, protože se chystají jak technické změny, výhledově určitě nikdo neustrnul na době roku 1990. Takže věřte mi, že se tyto přípravy dělají, ale k těm změnám by došlo stejně kdyby to nikdo nevyslovil.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Mám pocit, že jedna z klíčových otázek je, jestli je něco tak špatně, že je potřeba to změnit. V tom názoru na to, co je špatně se můžeme rozcházet. Já se snažím nebýt podjatá přicházet někam s hotovým názorem, když jsem ještě nevstoupila dovnitř. Kdybych si mohla vybrat, jak jsme to analogicky řešili v ČTK, když jsme přišli do nějaké vypjatější krizovější situace a místo než bychom se v klidu rozhlíželi, studovali vnitřní poměry, studovali zahraniční poměry, pak bychom museli rovnou řešit praktické otázky a v krizi vybírat generálního ředitele namísto prozatímního, který tam tehdy byl. I to slovo "změna" má sémantický význam a na jeho obsah můžeme mít opravdu rozdílné názory. Předpojatá rozhodně nejsem a změnu rozhodně nechápu jako destrukci toho všeho, co tam je.

Pokud tam něco není úplně v pořádku, myslím, že to řeší strašně moc lidí v České televizi, my se to snažíme řešit také. Doufám, že se u toho nějakým způsobem potkáme a doufám, že nebudeme jenom jako nové koště, které se chce zalíbit nějakým skutečným domnělým páničkům, že vymeteme všechno ze všech koutů a všechno pošlapeme a zničíme.

Mně se nelíbí, když se o České televizi píše tak jakože černobíle, že buď je všechno skvělé nebo se píše, že je všechno úplně špatné.

Antonín Dekoj:

To je přesně to, co my si přejeme, aby když bude Rada o nás vyslovovat jakékoliv soudy, když to bude na základě jejích racionálních zjištění a případně ještě v kontextu znalostí jiných obdobných institucí a s nimi, ať nás kdokoliv, i veřejnost poměřuje. A až zjistí, že vyrábíme na dvou programech a s tisícem lidí, tak ať říkají, že je nás tam moc.

Pokud někdo přišel s dogmatickým tvrzením obhajovat, teď to řeknu ironicky "chudáky koncesionáře", které musíme zachránit před věčnou touhou televize zvyšovat poplatky, tak to je několik demagogií v jedné větě. Zvyšování poplatku by bylo kdybychom chtěli více a více v reálné hodnotě a všichni víte, že ta reálná hodnota klesá.

Dám i panu prof. Knížákovi tisíc korun a budu po něm chtít šest let, aby mi zato přinesl stejný nákup podle stejného seznamu. Když to dokáže, tak to bude v pořádku.

Mgr. Pavel Žáček:

Ten rok 1998 - perfektní stav České televize, já si myslím, že právě problém je to, zda to byl perfektní stav. Dneska člověk slyší speciálně s tou nadcházející volbou ze všech stran, že ten stav byl dán určitou specifickou situací právě přechod z té komunistické televize na tu postkomunistickou. Také tam byly důvody - rozluka s určitým lidmi a dneska je nutné použít jiného modelu. Ten model, který byl používán v 90. letech, je překonaný. Mně to připadá, že to je logické.

Druhá věc - změny revoluční uvnitř institucí a změny iniciované zvnějšku. Já budu aplikovat a vy budete argumentovat, že to není použitelné, ale myslíte, že po roce 1990 jakékoliv ministerstvo, že by samo bylo schopno udělat změny? Že by jakýkoliv rezort, jakákoliv instituce, která se nějakým způsobem transformovala a dneska veřejnost stále tvrdí, že třeba není úplně dokončena na transformace, aby prostě vycházely moderní produkty, které budou srovnatelné třeba s Evropskou unií, tak myslíte, že by to ti lidé bez jakési pomoci zvenčí toho byli schopni?

Já si myslím, že nadále by tady byla ta stará zbytnělá ministerstva, která tady byla, neříkám za federálu, ale třeba ještě v roce 1992. Já si myslím, že je nutné kombinovat tu vůli po té změně zevnitř s tou vůlí, která je vevnitř. To jsou spojité nádoby a jedna druhou nemůže převážit nebo úplně vyrušit.

Mgr. Martin Skyba:

Vy jste mi nerozuměl, vy se, pane Žáčku, vracíte do roku 1990, 1992.

Mgr. Pavel Žáček:

Já jsem říkal 1998.

Mgr. Martin Skyba:

1998 - tam je nutné se vracet. V jakém stavu byla na přelomu 1998/1999 Česká televize, kdy skončilo funkční období pana Mathého. A tam byl nastartován ten proces destrukce. 90. léta nebo začátek, na to zapomeňte nebo je připomeňme jenom, že tam se nastartovala určitá konsolidace veřejnoprávní České televize.

PhDr. Jarmila Cysařová:

V České televizi jsem nikdy nepracovala. Jsem daleka toho myslet si, že je v televizi všechno ideální. Nicméně, když jsme měli diskusi s členy Rady České televize s pány prof. Knížákem a Kohákem před 2,5 měsíci asi, tak velkou naději pokud jde o kontrolu Radou ve mně vzbudilo i to, že pan prof. Knížák, s jehož mnoha názory jsem nemohla souhlasit, prostě říkal věci, které jsem považovala za bludy, ale říkal, že je ochoten názor změnit, když se přesvědčí na konkrétních faktech.

To bylo výborné. Po více než dvou měsících se mi dostal do rukou článek, a to rozhovor s členem Rady Petrem Kučerou. Lituji toho, že tady není. Po dvou měsících, kdy tento člen Rady měl možnost poznat Českou televizi, hlásá tady bludy jako, že Česká televize nemá plánovat z roku na rok, ale dlouhodobě a než by řekl, že má za dva roky 4. generálního ředitele a změnil se management.

Vykládá, že televize pohrdá koncesionáři, že se meziročně neustále zvyšuje počet zaměstnanců, že poptávka vypadá tak, že někdo přijde a řekne "to je prima pořad" a vy řeknete "to je vaše, tak já ho zařadím do vysílání". Toto se dočtu od člena Rady České televize na konci srpna. Máte veřejnoprávně myslet v televizi vám také doporučuje. Nebudu rozebírat, co vykládá o tom, jak televize, film atd.

Když jsem si uvědomila, že v říjnu se má volit generální ředitel České televize, dosti jsem se zděsila, ale lituji toho, že ten pán tady není, abych mu to možná nejenom já mohla říci do očí, protože to je souhrn klamání veřejnosti, souhrn blábolů, hypotéz naprosto nepodložených a přeji vám zasvěceným, pokud je tam více takových členů Rady, tak abyste je zvládli, protože konečně v té televizi musí být klid a pak teprve se dá třeba to, co tam není v pořádku do pořádku dávat. Mně se tam všechno také samozřejmě nelíbí. Pokud jde o koncesionářské poplatky, mě nesmírně dojímá, kterak se nám zvyšuje všechno. Zvyšuje se plyn, zvyšuje se energie, zvyšuje se všechno, nikdo se nás neptá, jsou to stovky, tisíce do roka a když jde o deset nebo dvacet korun navíc pro televizi nebo rozhlas, tak je z toho málem celonárodní povstání, jak veřejnoprávní televize okrádá lidi.

Samozřejmě jsem si vědoma toho, že v tom televize česká není osamocena, že veřejnoprávní televize všude, tak jako se o tom píše ve světě, bojují se soukromými zájmy a jenom se modlím, aby tedy Rada moudře rozhodla při volbě nového generálního ředitele.

Antonín Dekoj:

Jestli dovolíte, paní Cysařová to zmínila, já to doplním čísly. Je to trošku přesné počítání s nepřesnými čísly, leč v době, kdy byl poplatek nebo koncesionářský poplatek 25 korun a průměrná mzda v tomto státě něco kolem 3 tisíc korun, dneska je udávána mzda asi kolem 14 tisíc korun v České republice - poplatek je 75 korun.

Když vezmete tyto dva poměry 3 tisíce a 14 tisíc, je to 4,66krát více, čili 25 x 4,66 je 116 korun. Kdyby bylo dneska nominálně 116 korun, tak jsme na stejné reálné hodnotě jako v tom roce, kdy bylo 25 korun a pozor, tenkrát se nevysílalo na obou programech 24 hodin, nebyl teletext, nebyly podtitulky atd. Bylo tehdy 6,5 tisíce zaměstnanců, dneska je polovina.

Jenom to, abyste věděli, co jsou ta čísla. Děkuji.

Bedřich Ludvík:

Já se dívám na vnitřním okruhu na vaše schůze (Rady ČT - pozn, red.) a když jsem se na to díval, tak mě napadly Postřižiny pochopitelně, a to co jste odhlasovali, tak jsem si říkal, že přinesu jim tam ty kotlety. Ale dívat se na to jako zaměstnanec, to je asi opravdu velké utrpení. Tak dáte jim to, nedáte jim to. Pak jsem si uvědomil, že vlastně akcionáři v tom pivovaru vložili prachy do toho pivovaru a když špatně se tam schůzovalo nebo špatně to tam vedli, tak zkrachoval a oni přišli o peníze. Říkal jsem si, jak to vlastně funguje v této televizní Radě. Kde jsou vlastně jejich kompetence, kde jsou ty jejich peníze vložené.

Vy jste asi už pátá Rada, která vždycky odstoupí, zmizí, ten podnik porozvrátí trošku, nic se nikomu nestane. Podle mě je v zákoně nějaká chyba, protože tito lidé, těch 15, co se navolili, by měli mít nějakou zodpovědnost. Oni tam nemohou přijít, pak se rozhlížet půl roku a pak to tam rozvrátit a pak říci "pardon" a zmizet. Ti lidé tam zmizí, a to mi přijde, že je zásadní totální chyba.

Jsem dramaturg hrané tvorby. V roce 1990 jsme točili věci všechny v ateliéry, v panpundeklových dekoracích a všichni jsme toužili točit v reálu na film, na 16ku aspoň. Dneska všechny věci dělám na film v reálu. A dočetl jsem se v tomto článku, že se může ušetřit na hrané tvorbě. Že můžeme točit věci jako jsou Bratislavské pondělky v ateliéru v dekoracích, že to bude daleko lacinější. Když si ale ten bratislavský pořad půjčím z archivu a prohlédnu si ho, tak se u toho neustále směji. To je prostě fáma, která tady přežívá. Dneska při našem tempu a rychlosti. Rada tomu prostě nerozumí. Ten člověk, který o tom mluvil, tak tomu mému segmentu vůbec nerozumí. Člověk je zoufalý.

Mgr. Pavel Žáček:

Souhlasím, že to musí být na nás pohled, na vnitřním okruhu, také bych se chtěl někdy podívat, ale obávám se, že už nebudu mít ten rozhled. Ale domnívám se, že kdybychom dospěli, kdybychom šli o pár pater výše a podívali se na zasedání české vlády, myslím, že by ten dojem mohl být stejný. S tím rozdílem, že zasedání vlády nejsou veřejná.

Já si myslím, že to souvisí s rozvojem kultury, naší demokracie atd. Samozřejmě to souvisí s tím nakolik tomu ta Rada rozumí a kolik má času, aby tomu mohla rozumět. Nemůže Rada suplovat zaměstnance, kteří tam pracují x let a naopak.

Bedřich Ludvík:

Člověk nemůže přijít z ulice.

Mgr. Pavel Žáček:

Rada je definována, je volena v souladu se zákonem. Ten zákon byl demokratickou procedurou schválen, prostě Rada není taková, že by se řeklo "volme 15 zaměstnanců České televize do Rady nebo zvolme 15 akademiků". To prostě není. Je to určitým způsobem vzorek naší populace. Prostě někdo tomu rozumí víc, pan prof. Kohák se do té televize nedíval a je tam také. To je prostě věc.

Podobně bych reagoval na kolegu Kučeru. Prostě i takové názory jsou v Radě. Teď nebudu komentovat, jestli to řekl obratně nebo méně obratně nebo špatně, nebo jestli opravdu neměl pravdu, ale takové názory tam jsou. Je to úhel pohledu. Samozřejmě se někomu nemusí líbit. V té Radě je 15 lidí a prostě je oblast konsensu, jak bude Rada naplňovat zákon a co má a nemá dělat.

To není fatalismus, to je spíše realismus, když si uvědomuji, že jsme v roce 2001 a že rok 1989 byl před pár lety.

Řekl bych nadneseně něco o vyšetřovací komisi, která se týkala toho zakázání - nezakázání pořadu o auditu. Rada se tím zabývala, protože se jí to zdálo závažné, ale na straně, na které jsme to absolutně nečekali. Nedostatek interních norem, nedostatek zadání, pořady, které nemají zadání, základní stavební kameny každé televize neexistují po tolika letech skvělé práce České televize. To mě šokovalo. Já jsem čekal, že to tam bude. Lidi si sednou a řeknou "to je pořad, který je názorový, toto je pořad, který názorový není".

Já jsem se prostě tvářil diplomaticky a zhroutil jsem se uvnitř, jak to ti lidé mohou dělat. A půl hodiny jsme se bavili o zvykovém právu. Česká televize nemůže fungovat nějakým zvykovým právem. Mám k veřejnoprávnímu zpravodajství dost silný vztah, třeba mě mrzí, že Nova převálcovala teď v souvislosti s těmi americkými událostmi do značné míry i Českou televizi.

Mgr. Martin Skyba:

Prosím?

Mgr. Pavel Žáček:

To je můj názor. A velice mě to mrzí.

Mgr. Martin Skyba:

Můžete to aktuálně rozvést?

Mgr. Pavel Žáček:

Ano. Já se domnívám, že Česká televize zareagovala později než Nova a samozřejmě já neříkám, že Nova nakládá - 800 mrtvých tam nebo sem, teď to vulgarizuji a nechci se dotknout, jsem v posttraumatickém šoku z toho, ale myslím si, že teď je otázka, kde jsou důvody, jestli to je otázka přejímání z CNN nebo není. Ale můj pocit z té České televize je, že je v závěsu za zpravodajstvím Novy v tomto konkrétním případě. Nehodnotím jiné.

Ing. Damián Kaušitz:

Mohu se zeptat, jak byste vyhodnotil informaci, že hoří Kapitol.

Mgr. Pavel Žáček:

Stejně jako, že ve Washingtonu je 800 mrtvých a bylo jich tam 129.

Ing. Damián Kaušitz:

Děkuji.

Mgr. Pavel Žáček:

To jsem odbočil, ale to je věc, která je podle mě primární a já jsem opravdu divil jaktože, to jsou základy nezávislosti, tam jsou základy toho, na čem to zpravodajství má konkrétně být.

Mgr. Martin Skyba:

Jaká žurnalistika je na Nově a jaká žurnalistika je na veřejnoprávní televizi?

Mgr. Pavel Žáček:

Já jsem reagoval na něco jiného. Já jsem se bavil o zcela konkrétním. Já vám říkám, že preferuji veřejnoprávní zpravodajství. Já si myslím, že má velké místo, já si myslím, že Česká televize nesmí jít v tomto smyslu do souboje s tím populistickým a s tím laciným zpravodajstvím, které tady je. Ale teď se bavím o zcela konkrétním případu. Já teď nehodnotím nakládání fakt. Já nehodnotím přístup k tomu tématu. To je ale mimo rámec.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Je strašně moc věcí, na které bych chtěla reagovat. K panu Kučerovi od paní Cysařové. Ono ho to mrzí samotného za sebe, ale on tu bohužel opravdu není. Nechci tu říkat nic populistického nebo dávat nějaké sliby, svádět na nepřítomné nebo na poslance. Existuje mnoho mediálních klišé a může být, že někteří z kolegů jej převezmou, protože skutečně domnívám se, že není možné, abychom za dva, tři měsíce výkonu funkce poznali Českou televizi dokonale. Já se snažím 11. rokem a určitě bych si netroufla, že umím dobře Českou televizi. Trochu zvenčí a určitě ne zevnitř.

My jsme standardní vzorek společnosti tak jako jiné kolektivní orgány, ať už vláda zmiňovaná panem kolegou nebo sněmovnu v obou jejích komorách. Zkuste se ale zamyslet nad tou konstrukcí danou ze zákona.

Myslíte si, pokud ano, tak se vám to pokusím vyvrátit, že ta Rada je konstruována jako soubor profesionálů. Podívejte se, jak je tam definován konflikt zájmů a myslím si, že člověk a ti profesionálové do takových těles prostě pracovat nepůjdou, protože musejí přestat dělat v oboru, týká se to i osob blízkých. Pokud je to ve vztahu k České televizi, tak dva roky po skončení té funkce nemohou pracovat ve vztahu k České televizi. Ta omezení jsou velmi zásadní.

Co se týče podmínek pro práci, tak mě hrozně vadí se bavit o penězích, já to normálně nedělám. Ale odměny té Rady jsou 13 brutto, 16,5 brutto, 20 tisíc brutto stanovené usnesením Poslanecké sněmovny. Neříkám, že proto máme být líní, věděli jsme do čeho jdeme. To není omluva. To je pouze vysvětlení, že profesionál znalý pravděpodobně takovou pozici nepřijme. Ta pravděpodobnost je téměř nulová.

Ta konstrukce vede k tomu, že Rady tohoto typu budou pravděpodobně velmi amatérské. Je mi to líto. Mají to být profesionálové nebo to mají být laici amatéři. Koho vlastně my zastupujeme. Zákon nám říká jenom názorové proudy. Otázka druhá, jakou máme zpětnou vazbu k těm, co zastupujeme nebo k té veřejnosti nebo k těm divákům.

Tam je celý pytlík plný problémů.

Bedřich Ludvík:

Jaká je odpovědnost, když to zkazíte.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

V naší odpovědnosti máme pouze vlastně nepřímou, která spočívá v tom, že křeslo, do kterého mě posadili na 2, 4 nebo 6 let, to je jediná Rada, kde je rotační princip. Ještě byl u federální rady pro vysílání, ale ta existovala pouze půl roku, se zánikem federace zanikla, takže se ani nestihlo ověřit, jestli je to funkční nebo není u mediálních rad. Může se stát zejména v tom prvním kole, že za ty dva roky, kdy začnete trochu chápat o co jde, tak jste vyrotován.

Kristina Slánská-Vlachová:

Já bych měla konkrétní dotaz. Ale na to mi nebudete moci asi odpovědět vy, to třeba by mohl odpovědět pan ředitel Balvín nebo pan šéfproducent. Jaký bude postih dramaturgů, kteří udělali ten seriál Praprapra anebo takové ty seriály, já už si ani nepamatuji, jak se to jmenovalo, které nikdy nespatřily světlo světa, protože byly tak strašné, že je nebylo možno vysílat. Tenkrát se v novinách uvádělo, že to jsou milionové částky. Ti lidé tam sedí pořád a produkují podobné věci. Mě by strašně zajímalo jaká je zodpovědnost těch dramaturgů.

Mgr. Martin Skyba:

To není ale otázku pro Radu. To je otázka pro management.

Kristina Slánská-Vlachová:

Já jsem chtěla reagovat na to, co tady říkal pan kolega.

Bedřich Ludvík:

Já to mohu říci. Praprapra to jsem nedělal, to byl jediný seriál, který byl zakázkou pana Puchalského. On přišel, pan Lowitt za ním, vzali si nás na čtyři hodiny do takové komory, tam pan Lowitt mluvil tou svou češtinou, i když sám česky neumí a z toho vyplynul příkaz těmto konkrétním lidem sjet konkrétním suitcom. Mohl to možná někdo odmítnout. Profesionálně odmítnout. Nikdo takový se nenašel, protože ta vůle tam nebyla. Navíc to nebylo vyzkoušené, to byl první český suitcome v České televizi, co já vím. Nova dělala nějaké věci, ale takhle se to zkusilo. To je tak celé asi.

Mgr. Jaroslav Růžička:

My jsme se zúčastnili mnoha jednání s poslanci v době novely zákona o České televizi. A bohužel celá ta věc se soustředila na způsob volby členů Rady, a to dost nešťastně, protože samozřejmě byly různé varianty. Poměrně málo se dostalo pozornosti tomu, abychom se dostali vlastně k tomu členovi Rady z hlediska jeho odpovědnosti. Tzn. Rada dostává informace, které spadají pod obchodní zákoník. Ten velice přesně popisuje jaká je odpovědnost. Ale odpovědnost člena Rady neupravuje žádný zákon. Zajímavá je otázka, co znamená odpovědnost členů Rady, které svým rozhodnutím způsobili ono porušení Nizozemsko-České dohody o ochraně investic. Já se ptám členů Rady, jestli uvažují o tom, že dají podnět poslancům České republiky k tomu, aby více vymezili i odpovědnost člena Rady, protože mám obavu, že jistá prohlášení některých bývalých členů Rady ohrožují do jisté míry obchodní tajemství nebo obchodní zájmy České televize, mezi něž patří například informace o tom, jak který z herců angažovaných Českou televizí dostává autorskou odměnu, za kolik se vyrábějí některé pořady apod. To je naprosto v rozporu s obchodním tajemstvím a chtěl bych upozornit, že jako občanské sdružení (Fites, pozn. red.) budeme iniciovat tato jednání, která budou směřovat k dvěma věcem.

Za prvé znovu zvážit způsob volby členů Rady, protože tehdy se mluvilo o dvou variantách. První způsob je ponechán a německý způsob je systém, kdy členové Rady se sestávají z různých členů profesních sdružení a občanských sdružení přesně jmenovaných, takže tam se do jisté míry dostávají i lidé odborníci.

A druhá věc je přesně vymezit, že člověk, který by tam vstupoval, by si musel uvědomit, že vstupuje s tím, že se na něj vztahují jisté sankce v případě porušení zákona. Kdežto současný člen Rady České televize do značné míry i člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání může říkat komukoliv cokoliv kdekoliv a není zato žádným způsobem odpovědný majetkově natož trestně.

Jediná odpovědnost spočívá v tom, že by se mu to muselo prokázat, což je velice složitá záležitost a poslední věc je ta, že v zásadě ten člověk je těžko odvolatelný pokud sám neodstoupí. Vy jste odvolatelní, dámy a pánové, jako celek. Nikoliv jako jednotlivci. (Ze sálu: To není pravda)

Já bych chtěl vidět tu proceduru, která by toto spustila, paní doktorko. To bych velice rád viděl v praxi. Ale zvažovali jste i tuto alternativu, že by vztah k veřejnosti do značné míry vyčistilo to, kdybyste iniciovali nový model odpovědnosti člena Rady? Právě proto, že ti členové Rady, kteří takto pouštějí řadu informací jsou naprosto neodpovědní nikomu. Ani veřejnosti, ani vašim kolegům, ani pracovníkům televize. Toť asi ta otázka.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Vy jste hovořil o obchodním tajemství. Já to musím rozšířit na další materiál důvěrného charakteru. Je poměrně paradoxní, že nový zákon o České televizi uložil povinnost mlčenlivosti pouze členům dozorčí komise Rady, ale členům Rady nikoliv. Já jsem se nad tím předevčírem v noci zamýšlela, jak to máme dělat, když jako jediná Rada zasedáme veřejně, probíráme tam stanoviska z kontrolní činnosti dozorčí komise, oni správně na veřejném zasedání vůbec by nám nesměli říkat, ale ten paradox je, že ta povinnost váže pouze je. Ten zákon má takto rozpory. Rada nemá zákonodárnou iniciativu, takže se může neformálně nebo formálně obrátit na poslance, jestli by někoho nepřemluvila, aby třeba poslaneckou iniciativou zkusil něco vylepšit. Taková možnost je při novele zákona o Českém rozhlase zkusit novelizovat i tento zákon o České televizi.

Když se dělá novelizace, je to vždycky ošidné s tím, že když se rozevře problém, tak nikdy nevíte kam dospějete v Poslanecké sněmovně, tj. že není zaručeno, že se stav zlepší a není vyloučeno, že se stav nezhorší. Jestli budou mluvit ostatní, tak já najdu ty důvody odvolání jednotlivých členů Rady a myslím, že je to tehdy, když hrubým způsobem zneváží důstojnost své funkce anebo nezávislost Rady atd. Je to psáno.

Mgr. Martin Skyba:

Což může být i článek pana Kučery v Profitu.

Mgr. Jaroslav Růžička:

Může se ten člen odvolat k nezávislému soudu v tomto případě? Není to ošetřeno, může blokovat rozhodování Rady.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Nejsem právnická encyklopedie, abych znala veškerá právní odvětví. V minulosti jsem se potkala s názorem, že soud nemůže přezkumovat usnesení sněmovny, ale musela bych vám to ověřovat. Nedokáži stoprocentně odpovědět, tak abych si za tím stála.

Mgr. Jaroslav Růžička:

To může Ústavní soud. Já upozorňuji na tyto věci, že tento způsob jednání členů Rady není nikde ošetřen. Viděla byste člena Rady, který by podle vás znevážil hrubým způsobem povinnosti člena Rady, on by se domáhal vstupu na jednání. Já bych chtěl vidět, jak byste mu zabránili.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Tady je to konkrétně. Poslanecká sněmovna člena Rady z funkce odvolá pokud přestal splňovat předpoklady pro výkon funkce stanovené v § 5 - to jsou ty konflikty zájmů, to je jakžtakž zřejmé, i když tam jsou výkladové problémy. b) narušil závažným způsobem výkon funkce člena Rady nebo dopustil se takového jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena Rady, c) nevykonává-li po dobu více než tří měsíců funkci.

Mgr. Jaroslav Růžička:

Když se řešila otázka odvolání, tak rozhodoval jeden hlas. Může nastat spor, jestli ten člověk je či není členem Rady v momentu, kdy on se odvolá proti rozhodnutí.

Mgr. Pavel Žáček:

Jsou situace, teď je to, že 10 hlasů. Dnes je tam 15 lidí, dnes to musí být 10 hlasů. Dneska je ta situace úplně nová.

Antonín Dekoj:

Jestliže pan Kučera uvedl, že se rok od roku zvyšuje počet zaměstnanců, tak nemluvil pravdu. Jinak názor na jiné věci mít může, na toto mít nemůže. A totéž je, jestliže před dvěma měsíci pan prof. Knížák řekl, že si prostuduje ten materiál, v případě, že zjistí, že jsou racionální důvody pro to, aby on pozměnil svá tvrzení, tak proč tak už neučinil.

Martin Vadas:

Myslím, že je velice důležité, aby se ta debata nesla na velice věcné úrovni. Tzn. je nešťastná situace, jestliže Česká televize o sobě dává zprávy takové nebo ID o sobě dává zprávy takové, že pan Dekoj tady musí mít dneska tabulku z roku 1997. Já si myslím, že ta tabulka by měla být aktuální z roku 2000 a že by se měly srovnávat srovnatelné výstupy ze všech televizí v Evropě, aby ten základní přístup vlastně k té televizi, ten náhled byl na základě nějakých srovnatelných čísel. Protože to si myslím, že je velice důležité, aby ty předpojatosti se nějakým způsobem eliminovaly, aby se skutečně šlo věcně po tom, jestli ta televize je produktivní srovnatelně s BBC, s jinými televizemi atd., jestli nakupuje za stejné ceny technologie jako BBC, kde se může šetřit. Protože ta situace vůbec není jednoduchá a myslím si, že je důležité, aby tyto výstupy byly veřejnosti komunikovány.

Jestliže pan Dekoj říká, že pan Kučera nemluvil pravdu atd., co ta televize, máme tady jejího představitele, udělala pro to, aby pan Kučera měl ty informace, aby veřejnost měla tyto informace, aby tato nepravdivá informace, která šla do veřejnosti prostřednictvím nějakého média, byla opravena. Stalo se něco, žádal někdo tiskovou opravu, dělal někdo něco pro to, že prostě dobré jméno České televize bylo znehodnoceno nebo něco podobného. Já si myslím, že to je důležité, abychom se bavili opravdu na základě srovnatelných čísel.

Antonín Dekoj:

Určitě zaměstnance uvádíme v ročence České televize. Tam je to jednoznačné a tu určitě pan Kučera má k dispozici a pokud takováto tvrzení pustil do veřejnosti, tak asi zřejmě to měl doloženo čísly. To říkám schválně. Ten počet zaměstnanců neroste rok od roku.

Martin Vadas:

Česká televize byla poškozena jeho tvrzením, ucházela se o to, aby udělal nápravu škody atd? Je potřeba ten dialog vést na úrovni právního státu nikoliv jen tak, že někdo něco bude říkat.

Josef Eismann:

Trošku se snažíme udělat zcela exaktní věc z něčeho, co tak zcela exaktní není. Já bych navázal na to, co říkala paní Hůlová o amatérismu. Členové Rady jsou amatéři, to je dokonce ze zákona. Ale myslím si, že je tady jakási možnost, aby nedocházelo k takovým excesům jako je ten článek pana Kučery, protože to považuji za exces takovýto blábol a blábol dehonestující. Ptám se, jestli Rada uvažuje o tom, že by vytvořila jakýsi etický kodex pro své členy pokud jde o jejich vystupování na veřejnosti, neboť marná sláva, jestliže člen Rady řekne na veřejnosti naprostou pitomost nebo pomluvu, tak spousta lidí to podvědomě vezme jako mínění Rady, což je nepříjemné a vznikají tím informační šumy velmi nežádoucí.

Myslím si, že je z toho cesta ven, že prostě Rada sama sebe nějakým způsobem omezí pokud jde o dávání interview, že řekne svým členům, když za vámi přijdou novináři, tak prosím vás jim říkejte jenom věci ověřené a chtějte autorizaci, poněvadž jak víme, dát interview novináři je vždycky nebezpečné, neboť novinář vás jedním uchem poslechne a pak napíše to, co on už věděl, že chce napsat. To je věc, kterou by Rada, povinnost, kterou by na sebe měla vzít. Ne jako Rada, ale jako sbor členů Rady.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Budeme předkládat pouze kodex České televize a myslím si, že naše úvahy se ještě nedostaly k tomu bodu, že by to bylo věnováno Radě, ale přemýšlím o tom. Schůze naše upravuje jednací řád. Měla jsem dílčí návrhy k tomu, o čem mluvíte, neprošly a přemýšlím v praxi, jak by to vypadalo, jak bychom vlastně korigovali sami sebe nebo postihovali sami sebe. K té povinné autorizaci. To se zkoušelo u novely zákona o sdělovacích prostředcích v roce 1992. Skončilo to ve federálu ve výborech. Pro nedostatek času se to nedoprojednalo. Tam se uvažovalo o povinné autorizaci, je otázka, jestli je v praxi realizovatelné zejména u některých typů médií.

Josef Eismann:

Když dávám interview, tak si mohu autorizaci vymínit s tím, že jinak to interview nedám.

Ing. Damián Kaušitz:

Musíte předem.

JUDr.Zdeňka Hůlová:

Když budu dávat interview týdeníku nebo měsíčníku, tak si to umím představit poměrně snadno. Když to dělám pro ČTK, tak už se mi to zdá někdy horší.

Mgr. Martin Skyba:

V době mailů je to jednodušší.

Mgr. Alena Müllerová:

Chtěla bych se vrátit k tomu, co říkal Bedřich Ludvík. Také sleduji pravidelně jednání Rady, je to zajímavé pro mě a trochu bych oponovala, protože pokud to mohu srovnat, když jsem byla v Radě u pana Mareše a paní Dědečkové, znám hodně členy Rady Jirákovy, znám pana Grygara a oni samozřejmě tam měli přitom výhodu, že ta jednání nebyla veřejná. Ale já pokud to mohu do jisté míry srovnat, tak mi ta jednání připadají, že ta Rada se poctivě snaží dospět k nějakým rozumným řešením a přestože mi některé věci připadají, třeba Rada uspořádala semináře o programu, seminář o ekonomice České televize, kde vlastně se snaží nějakým způsobem o nějakých věcech mluvit, takže mně připadá při tom způsobu, jak je ta Rada volená, takže pro mě je klad to veřejné jednání a dodržování těch pravidel, takže bych to neviděla zase tak černě. Pak bych ještě chtěla k tomu, co říkal Martin Vadas, tady bych s ním souhlasila, protože já si nemyslím vůbec, že by byla Česká televize socialistický moloch, ale pokud to nedokáže nějakým způsobem dokázat, tak si myslím, že to záleží třeba na PR (Public Relations), na způsobu jakým se prezentuje a působí-li jako socialistický moloch, tak je to chyba toho, jak se prezentuje.

Mgr. Pavel Žáček:

Já bych odpověděl takovým lehčím tónem. Zajímavé by bylo udělat takové vnitřní people metry v České televizi kolik lidí se kouká na to naše zasedání, abychom přílišným častým zhuštěním těch schůzí neohrožovali chod České televize.

Kristina Vlachová-Slánská:

Když jsme mluvili o etice, tak jsem tady kolem zaslechla hlasy "to není problém etický, ale právní". To za prvé. Já bych s tím souhlasila a za druhé je dobré se dívat na zasedání Rady, protože mě to děsně zajímá a všimla jsem si, že minule tam přišel Dr. Jan Šolc s tím, že dělá etický kodex. Už udělal několik etických kodexů pro ministerstvo obrany a pro další ministerstva a teď, že dělá pro vás? Je to tak?

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Pan Dr. Šolc je naším koordinátorem. Je to projekt, snad tady o tom mohu mluvit (k přítomnému řediteli Českého rozhlasu Václavu Kasíkovi), pane řediteli, který děláme ve spolupráci s Českým rozhlasem, takže jsou velmi podobná, byť jsou tam určité odlišnosti. Zákon o České televizi předpokládá, že ho předložíme Poslanecké sněmovně ke schválení a jeho porušení kvalifikuje jako porušení pracovně-právních předpisů přímo s odkazem na zákoník práce. K tomu mám právní výhrady, protože podle mého předběžného názoru tady vlastně povyšuje kodex nad pracovně-právní normu a úroveň zákona. Nicméně ano, pracujeme na něm. A když jsem říkala, že by tam byla část vyhrazená Radě, já se domnívám, že to není jenom problém právní, že to je hodně i problém etický.

Ivan Hubač:

Já bych se chtěl zeptat, jestli Rada na svých zasedáních nějakým způsobem reagovala na článek pana Kučery v Profitu.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Myslím, že ne. Máme k dispozici sice mediální monitoring, jednu složku, ale já osobně to nestihnu číst a myslím, že jsme tu analýzu neudělali zatím u žádného článku.

Mgr. Pavel Žáček:

My jsme probírali jiné články jiného člena Rady, byla to taková jednostranná výměna kolegy Knížáka vůči panu kolegovi Kohákovi a nedospěli jsme k jednotnému názoru. Já bych zmínil jedno slovo, které tady padlo a myslím si, že to není úplně přesné slovo, je to silně emocionální, a je to slovo "rozvrat". Zase je to určité podsouvání. Nebyl jsem svědkem toho, jak fungovaly minulé Rady, ten zákon byl trošku jiný, ty Rady seděly za zavřenými dveřmi, ale slovo "rozvrat" jednoznačně bylo definováno, to má dělat Rada. Má to dělat management, resp. statutární orgán. Já si myslím, že jednoznačně veškerou odpovědnost hodit na Radu, to právně není možné. Jestli ideově, to je věc jiná.

Mgr. Martin Skyba:

Morálně.

Mgr. Pavel Žáček:

To funguje na základě mnoha různých principů atd. To je jedna věc. Druhá věc je otázka obsahu slova "rozvrat". Já nejsem schopen, já to nezpochybňuji, ale nejsem schopen se hodnověrně postavit fakty zato, ale zpochybňuji to slovo rozvrat, kde je ta míra toho, kdy nastává ten rozvrat. Kde je ta míra toho, kde ta instituce je ohrožena a nemůže plnit své funkce zákonem dané. Vy jste mluvil o roce 1998 a já se ptám, kdy se vysílalo před tím do zdi.

Mgr. Martin Skyba:

O tom jsem mluvil já. Trvám na tom, že volba pana Puchalského nastartovala rozvrat České televize. Přišel, dal příkaz, že se budou dělat nesmyslné sitcomy, všechno se začalo přehazovat. Ta Rada mlčky přihlížela, protože to byl její chráněnec atd. Prostě nechtěla si uvědomit svoji základní chybu.

Mgr. Pavel Žáček:

Já vám nedokáži na to nic říci, já jsem to neviděl.

Mgr. Martin Skyba:

My jsme se nesešli proto, abychom revokovali nešťastné Rady. My jsme se sešli proto, že vám chceme pomoci, abyste pochopili, že rozvrat v České televizi nastal příchodem Jakuba Puchalského. Rozvrat v České televizi pokračoval odvoláním Dušana Chmelíčka.

Mgr. Jaroslav Růžička:

Pokuta ve výši několika milionů korun za neplnění veřejnoprávního poslání České televize, to je přece ukázka důsledku finančně vyjádřeného jiným orgánem.

Mgr. Pavel Žáček:

Já pokládám otázku, na kterou neznám odpověď, je otázka rozvratu špatného hospodaření České televize, třeba? Teď se bavíme, jestli můžeme dělat rozpočet nebo nemůžeme. To už je věc sahání do rezerv atd. To jsou věci, na které já neznám odpověď, ale tady to slovo "rozvrat" je pro mě silně emocionální bez obsahu.

Mgr. Martin Skyba:

Vy jste ten rozpočet ještě neschválili? Já mám málo informací.

Mgr. Pavel Žáček:

Myslíte na rok 2001 - já se domnívám, že ne.

Mgr. Martin Skyba:

Už jste tam půl roku. Dobře.

Já bych tu první část problému uzavřel a pojďme se teď věnovat kritériím pro volbu generálního ředitele. Máme tady dva generální ředitele stávající, máme tady dokonce čtyři kandidující včetně stávajícího ředitele. Jestli bych vás mohl poprosit teď zase opačně podle abecedy o vaše názory, mínění: co si představujete pod pojmem kritéria pro volbu generálního ředitele České televize. Pan Žáček, Kaušitz, Hůlová, Dekoj. Prosím.

Mgr. Pavel Žáček:

To je otázka - buď mohu říkat své ideální představy, se kterými budeme asi všichni souhlasit anebo ideální představy aplikovat na realitu. Já jsem si dal nejdříve takový první termín, že začnu aplikací ideálních představ - osobnost, která je hrází vůči vnějšímu světu, osobností uvnitř atd., tak to je otázka současného stavu. Máme 44 kandidátů, nebudu to dále rozebírat. Nicméně hranice si myslím jako 1/15 Rady, že své ideální představy budu aplikovat po tom, až bude vše známo. Já si myslím, že to musí být osoba, která dokáže obnovit dobré jméno České televize navenek. Možná to zní jako klišé, ale ono to tak fakt je. Když se podíváte, když komunikujete s médii venku, tak tam už je to zaběhnuté, tam už to mají jasno, tam jinou osobu vybrat nemohou, ale my jsme v roce 2001.

Ten generální ředitel by měl mít šest let prostor na realizaci svých plánů. Je to věc, která se nedá vyvinout a nedá se měnit ze dne na den. První bod, který vnímám, a to je asi možná málo překvapivé, nejsilnější je nekomunikace uvnitř České televize, a to je věc, kterou je nutné opravit, je nutno uvést jednotlivé komponenty, které v České televizi fungují, které ovlivňují chod na pravá místa, vrátit se k věcné diskusi, k odborům, co jejich jest, zaměstnancům, managementu atd. Je to věc, která je nezbytně nutná pro obnovu postavení České televize pro zlepšení ekonomické situace, zlepšení jména a možnost atakovat i lepší procento sledovanosti. To je všechno, co já bych osobně čekal od ředitele. Samozřejmě znovu opakuji, jsem 1/15 Rady. Těch 10 hlasů, které musím pro to zvolení generálního ředitele mezi sebou sebrat, tak je hodně velké procento. Je to hodně hlasů a nevíme, jak to dopadne. Já to nebudu předjímat. Nevím.

Ing. Damián Kaušitz:

Já mám tu výhodu, že nevybírám generálního ředitele, tím pádem se ani k těm kritériím vyjadřovat nebudu. Doporučím jenom, aby to nebyl plachý introvert, a to je asi tak všechno, co bych k tomu řekl. Pak bych doporučil ještě jednu věc a jelikož jsem zaregistroval určitou diskusi uvnitř nebo mezi členy Rady o tom, zda-li zadání, které Rada si určila pro podání přihlášek, má být striktně dodrženo nebo ne, tak tady já bych osobně doporučoval, aby toto zadání bylo bráno jako striktní neporušitelné kritérium. To je mé stanovisko k tomu. Toť vše.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Jednoznačná jsou ta formální kritéria, tzn. požadavky zákona, které jsme dali do inzerátu atd., ale obávám se, že ani tam to není úplně jednoznačné. Jsem dost zvědavá na tu naši debatu ve středu. Myslím, že může být v některých případech opravdu velmi těžká, která vada je tak závažná, že diskvalifikuje toho člověka a kdo půjde do dalšího kola. Mohu obhájit oba dva postupy, může být tak gramotný, že umí počítat do deseti, že umí číst a že je pečlivý a splní slohové cvičení anebo si mohu říci, že tady dobře, např., ale prosím, abych nebyla chápána tak, že jsem pro toho či onoho kandidáta, ne, nemám takový názor, tak tady to je tak fajn, že si ten člověk to zaslouží, že má tak úžasné myšlenky, aby postoupil do dalšího kola. Paradox můžeme mít v tom posledním výběrovém kole, kam by se mělo dostat zhruba pět lidí, kteří budou splňovat slohová cvičení. Neříkám, že máme tam spoustu správných projektů, ale jenom abych ukázal ten souboj možných náhledů na otázky zdánlivě jasné. Byl tam třeba požadavek strukturovaného životopisu, v těch přihláškách jsou životopisy, které jsou málo strukturované nebo nejsou strukturované. Myslíte si, že takového kandidáta máme a priori vyloučit, protože nestrukturoval?

Někdo nedal doklad o vzdělání, pouze žádost o jeho vydání. Máme takového člověka vyloučit? Já budu trvat na tom, že ta žádost stačí jako doklad a v intencích minulé rozpravy na Radě takový člověk má být dále připuštěn, ale může se stát, že pak Rada, protože si myslím, že o každém bude muset hlasovat jednotlivě, většinově převládne jiný názor. Za prvé není jasná selekce po tom prvním kole. Za druhé si myslím, že potom je těžká otázka, jakého člověka vlastně hledáme. A zda a jaké změny Česká televize potřebuje. Vy jste hovořil, pane Skybo, o tom, že ty minulé výběry mírně řečeno byly velmi málo šťastné. Myslím si, že to snad nikdo z nás nechce, aby se ta situace opakovala. Ale jestli my se dokážeme shodnout na té většinové představě toho ideálního direktora. Souhlasím, že by to asi neměl být plachý introvert.

To určitě ne a že by měl být komunikativní. Teď je otázka, co já poznám z toho projektu. Ve velké Radě těma rukama šly stovky projektů, které v některých případech byly spekulativní, v některých případech byly zcela nerealizovatelné, byť v dobré víře myšlené. Projekt vám také může napsat někdo na klíč. Nechci se nikoho vůbec dotýkat, pevně doufám, že si to všichni psali sami. Veřejná prezentace už mi řekne víc, ale i to se dá nacvičit. Za třetí projekt je záměr, to ještě neznamená, že ten člověk to bude umět realizovat. Asi to není práce pro jednoho člověka, ale týmová práce. Pokud se ho zeptám při prezentaci na to, který tým, pokud to není náhodou někdo, kdo už v takové pozici je a ten tým více méně zatím neznám, tam se můžeme ptát, jestli provedl nějaké změny, ale pokud to bude člověk, který na takové pozici nepůsobí, tak bych se třeba ptala. Díky tomu, že v mediálním oboru jsem, tak dost lidí znám, tak mi to třeba už něco řekne, ale dovedu si představit, že člověk, který v tom ještě není a někde pracuje, tak by ho to mohlo ohrozit. To jsou pro mě těžké otázky. Nevím, jestli jsem vám to tímto dobře demonstrovala.

Antonín Dekoj:

Omezím se jenom na to, co odborům přísluší neboť nám nepřísluší si vybírat ředitele: samozřejmě, že si přejeme, aby Rada nezneužila nebo plně nezneužila jenom toho práva, že právo má zvolit. V minulosti to bohužel bylo tak a dokonce i při jistých konfrontacích s panem Dr. Jirákem, on skutečně potvrdil, že kdyby zvolili Hurvínka, tak na to měli právo. Jenom si přejeme, aby naprosto formální nedostatky, teď nemyslím fatální nedostatky v té přihlášce, ale formální nedostatky, aby se doplňovaly do určitého termínu. Někde něco chybělo nebo nebylo zcela v souladu. Přitom to byli určitě gramotní lidé a chci říci, aby nebyli vyřazeni jenom proto.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

To je otázka, je možné určit tzv. stanovenou lhůtu pro odstranění vad toho podání té přihlášky.

Antonín Dekoj:

Něco tak v tom duchu.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

To asi možné je, prodloužit i ten mechanismus, je otázka, jestli to kolegové uvítají nebo ne.

Antonín Dekoj:

Já nevím, jestli to bylo dobře pochopeno. Já tady nepléduji za někoho, kdo něco nedodal úplně správně, ale je určitá míra. Byla by škoda kohokoliv z formálních důvodů vyřadit.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Pokud se můžeme vrátit k tomu prvnímu bloku, tak je otázka, jestli při náporu ty kvality toho projektu rozpoznáme.

Antonín Dekoj:

To si myslím, že by bylo až potom v tom dalším kole.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Objem vlastní výroby ČT bude v roce 2004 takový a takový a nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Teď jsem četla nedávno a nevím, jestli to bylo od dozorčí komise nebo audit, že výroba ČT je neefektivní. Myslím, že vlastní výroba je jedním ze zásadních úkolů existence ČT. Je-li neefektivní, tak mě zajímá na základě čeho ten autor k těm závěrům došel a s čím to srovnává.

S čím srovnává Českou televizi v rámci České republiky zejména.

S tím zahraničním možná v určité míře lze. Ale nevíme s čím to srovnávali, jestli s Novou nebo Primou.

Mgr. Martin Skyba:

Já bych se chtěl zeptat ještě vás dvou v panelu a přítomného pana profesora Koháka, jestli v Radě připouštíte situaci, že z těch 44 se vám nebude hodit nikdo. K tomu může dojít z různých důvodů nebo prostě se neshodnete. Jestli připouštíte situaci, že byste v té debatě najednou objevili někoho, kdo se do toho řízení nepřihlásil a o němž se shodnete, že to by byl dobrým generálním ředitelem, ale protože se nepřihlásil, tak jestli budete tak stateční, že výběrové řízení zrušíte a vyzvete několik dalších osobností, jestli by se tohoto nelehkého úkolu ujali. Jste toho schopni?

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Rada si vyhradila právo to výběrové řízení zrušit. Asi je to méně šťastná varianta, ale budiž. Zejména pokud by to bylo tak zoufalé, že tam není nikdo tak dobrý, tak zřejmě naším záměrem asi není vyměňovat neustále ředitele České televize, nejsem toho názoru, že to je jako vyhodit z hospody. Domnívám se, že bychom v tom případě museli výběrové řízení opakovat, protože zákon říká, že Rada jmenuje na základě výběrového řízení nikoliv oslovením nějakého přímého vzorku.

Mgr. Martin Skyba:

Můžete oslovit a formálně výběrové řízení vyhlásit. To je něco jiného, než pustit inzerát na obrazovku a do novin anebo osobně s dotyčnými jednat.

Mgr. Pavel Žáček:

Já bych chtěl reagovat vašimi slovy. To už tady bylo nebo nebylo poňoukání. To už tady bylo při minulých volbách.

Mgr. Martin Skyba:

Samozřejmě. Já myslím, že mluvím čitelně.

Kristina Vlachová-Slánská:

Chtěla bych říci něco, abychom se zasmáli. Když jsem byla v Radě Českého rozhlasu, tak jsme volili ředitele, toho minulého ředitele, ne tady toho a přihlásilo se 33 lidí a tady je přihlášeno 44. To výběrové řízení trvalo tři dny, všichni ti lidé se představovali a výsledek byl, že nebyl zvolen vůbec nikdo. A tenkrát Rada dala do ČTK zprávu, že nikdo z přihlášených není schopen být generálním ředitelem. Potom Rada v Parlamentu - mediální rada - se hrozně zlobila a pan Kasal tenkrát vystoupil na obrazovce a řekl, že někoho tedy zvolit musíme a potom prostě za několik dní, se tím ředitelem stal. Ale bylo to velmi nepříjemné a nepřeji vám, abyste něco takového prožili.

Ing. Damián Kaušitz:

To jste, paní režisérko, dělali 33 interview za den? Za tři dny. Tj. 11 denně.

Antonín Dekoj:

Chci se zeptat, jestli Rada České televize uvažuje, že do těch metod přezkoušení zařadí tzv. psychotesty? To se dělá i na řidičák na autobus.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Dokonce v Radě ČTK jsme to realizovali. Bylo to s velmi pozitivním výsledkem, hovořím o roce 1993, aby bylo jasné. Tady jsem to dávala k úvaze, když jsme poprvé projednávali ten mechanismus té volby a ten návrh neprošel. Nevím, jestli se k tomu budeme ještě vracet. Jestli mě někdo z kolegů chce doplnit.

Antonín Dekoj:

Pan Puchalský právě neprošel. Proto se tak ptám.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

My jsme zjišťovali komunikativnost, schopnost snášet stres, rychlost rozhodování a spoustu dalšího.

Ing. Damián Kaušitz:

Pan Puchalský vybíral lidi do svého managementu a součástí toho byly psychotesty. Předpokládám, že i pan Puchalský těmi testy prošel.

Mgr. Pavel Žáček:

Psychotesty absolvují i policisté. Je 44 kandidátů a že prostě se ta situace - my jsme si tam dali jakési řešení kdyby byla nějaká patová situace nebo něco, ale domnívám se, že prostě projdou tři kola, nejenom dvě. Tady mluvíme o dvou, tak když se bude doplňovat to první a že vybereme osobu, za kterou Rada ponese zodpovědnost a při všech věcech, které tady paní kolegyně říkala, a to jsou kola naprosto transparentní, tak ten výsledek je na šest let a situace se mění. Po volbách je nějaké období atd.

Mgr. Martin Skyba:

Ta zveřejněná jména, z poloviny to jsou pro mě úplně neznámá jména, neznámé tváře, nevím odkud ti lidé jsou, ale jak budete posuzovat skupinu těch cestovatelů mezi komerčními a veřejnoprávní televizí a zase zpátky, jestli si myslíte, že tyto zkušenosti cestovatelské mezi komerční a veřejnoprávní televizí a naopak, jsou předností anebo handicapem.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Tam se setkáváme s několika možnými názory. Slyšela jsem, že takoví lidé do České televize zatáhnou pouze morální bahno z Novy nebo že se pokusí zkomercionalizovat druhý okruh České televize. Může to být také reakce na potenciální konkurenci. Uvidíme. Já si nemyslím, že by to muselo platit stoprocentně za všech okolností. Pokud je to schopný profesionál, tak není vyloučeno, že když dokázal postavit komerční televizi, tak nemohu vyloučit a priori, že by dobře nepostavil veřejnoprávní televizi. Nebudu z těch, kteří by si z tohoto důvodu dávali a priori vylučující negativní znaménko už pro první kolo.

Mgr. Pavel Žáček:

Já to vnímám ryze jako individuální záležitost, protože u nás je ten trh s managementem naprosto omezený, jsme malá země, všichni se znají a nechci říkat, že lidé podlehli trendu, který je v komerčních televizích a naopak. Je individuální a tak je nutné to posuzovat. Ten člověk přijde a ukáže, jaký je a co umí. Je to strašně těžké někoho nějakým způsobem segregovat a myslím, že by to byla špatná cesta.

Prof. Erazim Kohák:

Dělal jsem konkurzy - dva každý rok - někdy víc s velkými počty kandidátů a naprosto mě to přesvědčilo, že není možné spolehnout na psychotesty nebo na kterýkoliv jeden ukazatel. Takže to, že se někdo brodil bahnem nebo ať už třeba, musím každého hodnotit jako komplexně, jako celkovou osobnost, jak reaguje, jak se osvědčil jako manažer a prostě celou řadu věcí. Jestliže je jedna věc, na kterou jsem si zvykl spoléhat více než na všechno ostatní, tak to vždycky byl úsudek referentů. Když si vyžádá doporučení a nejde mi jen o to, že někdo napíše "já ho mám rád", ale velice pečlivě čtu, kdo to píše, v jakých podmínkách toho člověka znal a nejenom, jestli ho chválí nebo haní, ale zač ho chválí. Tak to vím, že toto budu číst velice pečlivě. Ale zkušenost mě přesvědčila, že není žádný jeden faktor, na který bych se mohl spolehnout, že musím udělat celkové hodnocení. To je také proč nejsem ochoten užít a vyřazovat na formálních důvodech. Mohou být fatální chyby v předložení žádosti. Taková věc se vyřazuje. Ale nejsem ochoten vyřazovat na základě formálních chyb, sekretářka zapomněla vložit kopírák, což se také může stát. Chci vidět, jak ten člověk vypadá.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Já bych se připojila k panu profesorovi. U těch referencí, když si tam přečtu, že pan Alois Neználek z firmy Červená čepička mi říká, že ta paní nebo ten pán je úplně bezva, tak jsou to kamarádi nebo jsou to příbuzní, jsou z hospody, takže ta vypovídací hodnota může být různorodá - pozitivní, ale také třeba nulová. Takže opravdu skládat mozaiku a je to jedno s druhým.

Antonín Dekoj:

Samozřejmě jsem toho názoru, že to je komplexní pohled na toho člověka, a proto se ptám, jestli do těch kritérií třeba zahrnete, protože mnoho z těch adeptů, jak já znám, tak se v minulosti vyjadřovalo o České televizi jako "co s ní do budoucna", takže jestli v případě jsou vám známa tato prohlášení a zda je budete brát v potah. Někteří z nich prohlašovali, že by zprivatizovali druhý kanál.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Za prvé jejich prohlášení, pokud nám budou známa, počítám také, že u těch veřejných slyšení to poslední kolo bude, kdy zejména takové výrazné prohlášení nepochybně může přijít otázka z řad radních a že to pro toho kterého radního bude znamenat - bude to jedním ze zásadních kritérií. Ale nevím, jestli pro všech 15. Pro mě je to důležité. Nemůže legislativně, ale bude asi někdo, kdo se bude snažit vést to tímto směrem. Je to nějaká cesta nebo že by řekl, že to je jeho cíl nebo meta někde.

PhDr. Jarmila Cysařová:

Při vší obtížnosti úkolu, před kterým Rada stojí, si myslím, že to nebude mít zjednodušeno, ale lepší pozici má v tom, že se může poučit z fatálních chyb minulého desetiletí, kdy se mluvilo o obtížnosti projektu. Ten projekt si může dát vypracovat. Projektem okouzlil pan Puchalský, Rada zvolila mládí, které porazí já nevím co, nakonec zůstal Major Zeman a sitcomy, ale já si myslím, že snad by bylo nejlepší - můj skromný názor - hledat člověka, který není zatížen jakoukoliv spoluprací s minulým režimem. Člověka, který je komunikativní, člověka, který je výborným manažerem, ale člověka, který svou předešlou nebo organizační schopností - může být obojí, už prokázal, že by dovedl Českou televizi řídit a napravit to, co napravit lze. Myslím si, že takoví lidé se přihlásili. Já vám přeji, aby se vám to povedlo.

Mgr. Martin Skyba:

Jenom poznámka: spolupracovat s minulým režimem. Všichni ti kandidáti nebo většina z nich, pokud nejsou emigranti, tak žili tady. To je také otázka míry, co to je spolupráce s minulým režimem.

Prof. Erazim Kohák:

Jenom kratičce nabídnu zkratku k těm kvantifikacím, které jste předložila: v angličtině se říká "Chceme Ježíše Krista s technickým vzděláním".

JUDr. Zdeňka Hůlová:

Možná budeme vybírat zralou osobnost s přirozenou autoritou. To je asi poměrně důležité.

Mgr. Pavel Žáček:

Na závěr někdo řekne, že to je troška fatalismu. My se snažíme vycházet z chyb těch Rad před námi, tak po nás někdo bude vycházet z našich chyb. Tak to prostě bylo a je to.

Mgr. Martin Skyba:

Poděkoval všem: myslím, že sezení bylo velice výtečné jako ostatně vždycky naše Čtvrtletníky. Děkuji vám za účast. Příští Čtvrtletník bude o problémech dabingu, ale není vyloučeno, že bychom se, pokud bude potřeba, ještě uviděli daleko dříve.

JUDr. Zdeňka Hůlová:

My děkujeme určitě za pozvání a snad mohu mluvit i za kolegy, že rádi přijdeme na příští besedu, když si budete myslet, že vám máme, co říci. Jestli zvolíme ředitele 7., 11., 12. října, to bych si netroufala tvrdit, ale snad důležitější je kvalita než rychlost. Jakkoliv nechci říci, že bychom to měli protahovat na další dva roky. To také ne.

(Debata skončila krátce po devatenácté hodině. Stenografický záznam pořídil Marcel Petrásek.)

Poznámka JČ: Byl jsem tímto textem absolutně šokován. Symptomatický, nic dobrého nevěstící, je už mnohomluvný název tohoto dokumentu ("Kontrola televize veřejné služby veřejností a Radou ČT, kritéria pro volbu generálního ředitele ČT") - tak si ho prosím pojmenovali účastníci diskuse sami! Dokument je hrůzným svědectvím o diletantismu lidí, kteří mají rozhodovat o jmenování nového generálního ředitele České televize, a tedy o budoucnosti televize veřejné služby v ČR. Z dokumentu je zjevné, že tito lidé Českou televizi zničí.

Nejenom, že se přítomní na tomto shromáždění absolutně neuměli vyjadřovat a plytce a banálně hovořili v kruzích, jsou nevzdělaní a o televizní práci zcela neinformovaní. Většina z nich šíří neprofesionální bludy a nesmysly. Nikdo v této nové Radě ČT si nedal práci, aby se informoval o těch nejjednodušších profesionálních zásadách televizní práce: její členové skandálním způsobem zneužívají svého veřejného mandátu a své členství v Radě ČT, kde zastupují veřejnost, plní neodpovědně a neprofesionálně. Chodí na zasedání prostě na kafe a blábolí nesmysly.

Jsou však tito lidé vůbec schopni s pokorou se poučit třeba jen o základních procedurách jednání na schůzi a o profesionalitě? Těžko toto předpokládat o členech Rady, která se nedávno dlouho dohadovala o tom, co je to normalizovaná stránka textu! Je možné rozbírat věcné nesmysly, které se v této diskusi vyskytly bod po bodu.

Například šéf odborů Antonín Dekoj tvrdí, že počtem hodin odvysílaných televizních pořadů je prý Česká televize na třetím místě za televizí BBC a rakouskou televizí a vytváří nepřímo dojem, že do počtu odvysílaných hodin je ČT "vlastně jako televize BBC". Skutečně? Dekoj jaksi neví nebo nevnímá, že kromě dvou terestrických okruhů vysílá BBC také na celé řadě satelitních a digitálních kanálů. Ví o tom, že BBC provozuje čtyřiadvacetihodinový okruh věnovaný jen zpravodajství pro zahraniční diváky, jménem BBC World, dále jiný čtyřiadvacetihodinový okruh věnovaný zpravodajství pro domácí britské diváky, jménem BBC News 24, okruh BBC Knowledge, atd. - to bude celkem asi trochu víc vysílacích hodin, než co odvysílá ČT... :) Takovýto rozbor by však byl bičováním mrtvého koně.

Tato Rada ČT, jejíž členové se na FITESu představili, je sprostou urážkou české veřejnosti, protože z ní vyplývá dojem, že český národ je diletantský a hloupý a nemá ve svých řadách inteligentnější občany. Což přirozeně není pravda - Rada ČT je proto tak hloupá, protože byla najmenována podle politických kompromisů a měřítkem nebyla inteligence a profesionalita, ale úslužnost politickým stranám. - ABSOLUTNĚ chybí v celé této plytké, neodpovědné a blábolivé diskusi jakékoliv povědomí o profesionálních kritériích televizního vysílání, bez nichž je jakákoliv debata o budoucnosti ČT nesmyslná.

Jak pozná každý, kdo se pokusí začíst do tohoto textu (je to obtížné, text je nesmírně nudný) členové Rady ČT skandálním způsobem zanedbávají své povinnosti. Jedním řešením by bylo: vyhnat je z této instituce. Jinak je Česká televize jako instituce veřejnoprávní služby už dnes mrtvá.