Sice jsem při zkušenostech z 11. září nedoufal v zázraky, ale věřil jsem, že když už nejsou na trhu televizní profesionálové, budou k dispozici alespoň zkušení novináři.

Bylo asi třicet sekund po sedmé hodině večer, když jsem přepnul na Primu. Dozvěděl jsem se to, co už jsem věděl: Že Amerika zaútočila, a na Afghánistán dopadají rakety. Nevydržel jsem vynervovaný hlas Štěpánky Duchkové, a zvolil jsem Novu. S jistou mírou překvapení jsem sledoval přebírané tlumočené vysílání CNN. Přestože jsem měl v tu chvíli k dispozici snad nejlepší dosažitelný zdroj informací, putoval jsem ještě na ČT2 a ČT1.

Na druhém programu běžel zoufalý pokus o analytickou debatu, setrval jsem na něm nejkratší dobu ze všech TV kanálů. To jsem ještě netušil, že až přepnu na první program, přijde na mne křečovitý smích. Jestliže na Nově jsem překvapeně sledoval CNN, na ČT1 jsem s nemenší mírou překvapení sledoval. večerníček!

Nějaký Žižla s Pižlou byl pro veřejnoprávní televizi v daný okamžik důležitější než vyhrocená situace v Afghánistánu.

A opět následoval channel-surfing: Prima pokračovala běžným zpravodajstvím, a poté v pohodě zařadila kulinářskou show Mňam. To bylo skutečně naplnění motta "rodinná televize" v praxi.

Nakonec jsem zůstal u Novy, kde profesionální tlumočnice klidným vyrovnaným hlasem zprostředkovávala to, co se odehrávalo na CNN, až do 19.25, kdy blok skončil a pokračoval až Televizními novinami. Nova byla v daný okamžik daleko vepředu před televizí, kterou si všichni platíme ze zákona.

Což je tragédie. Jestliže mi Bohumil Klepetko hystericky (ano, tentokrát neječela Nova, ale všichni ti zimní "profesionálové" z ČT) oznamuje, že se očekává projev prezidenta Bushe, který běžel na Nově deset minut předtím se simultánním překladem, pak by si měl sbalit fidlátka i se svými partyzánskými kolegy.

Vrcholem pak bylo pyšné oznámení, že ČT "aktuálně zařadila" od 20.00 "mimořádné studio Odplata". Otázka zní, vůči komu ta odplata byla. Možná vůči koncesionářům. Protože sledovat několik hodin nekonečné žvanění v tempu uspavačů hadů, to je utrpení, na které by měla pamatovat úmluva o lidských právech.

Česká televize a její redakce zpravodajství je parta dětí s drahou technikou, kterým jde o dvacet, pětadvacet tisíc měsíčně, a o víc nic. Jak může vůbec někdo připravit a pustit do vysílání něco tak děsného? To už mne víc zajímala Miss Aerobic prokládaná souhrnem novinek za poslední půlhodinu.

Nemohu si pomoci, ale Česká televize má patrně mindrák z toho, že mezi evropským zpravodajstvím to její výrazně pokulhává (jak dopadají snahy o rozčeření stojatých vod, všichni dobře víme). Pokud ne, pak zbývá už jen jedno jediné vysvětlení: Redakce zpravodajství ČT začíná dětinštět, a proto dává přednost večerníčku.