Proč se stěhují olympijské hry do zemí s diktátorskými režimy? Není třeba se ptát obyvatel...

Olympijské hry jsou mrtvé: Copak je ještě někdo chce pořádat?

30. 7. 2015

Internet je přeplněný obrázkovými galeriemi prázdných, rozbitých, nevyužívaných stadionů, vystavěných v euforii nadcházejících her nebo světového mistrovství ve fotbale a následně opuštěných, ponechaných napospas trávě, hlodavcům a dalším znakům toho, že člověk odešel.

Existuje snad lepší důkaz řeckého kolapsu než řada zbytečných sportovních zařízení chátrajících od té doby, co olympijská pochodeň opustila Řecko po hrách v roce 2004? Jaké využití by našly Atény pro basebalový stadion? Rozpadá se, zarůstaje trávou, stejně jako hřiště na pozemní hokej, kanoistické centrum a tréninkový bazén zelenající se řasami.

Lidé, kteří prosazovali hry v Bostonu slibovali, že jejich hry budou skromné, tvrdili, že budou jen rekonstruovat již existující zařízení a stadiony, omezovat náklady. Jenže ani 4,5 mld dolarů potřebných k organizaci her a 6 mld potřebných ke stavbě cest a parků se zdály nebezpečně málo, když uvážíte velké množství výstavby potřebné k usmíření Mezinárodního olympijského výboru (MOV).

A tak zatímco Řím a Paříž budou bojovat za právo uvrtat se do finančních potíží, jedno by mělo být jasné: Proč by vůbec někdo měl stát o pořádání Olympijských her?

V pátek bude MOV rozhodovat o hostitelském městě zimních her 2022. Volit se bude mezi Pekingem a kazašským Almaty. Ukazuje to na budoucnost: o hry budou usilovat města v zemích, které touží využít her k politickému apelu.

Podle Jeffa Ruffola, Američana, který pomáhal získat olympijské hry pro Peking v roce 2008 a jenž pomáhá připravovat i aktuální kandidátku i řadu jiných, je důležitá místní podpora.

Boston ji neměl. Malá skupina lidí z businessu, pobírající miliónové platy, protlačila kandidaturu Americkým olympijským výborem navzdory silné opozici lidí z Bostonu. Podobný vzdor se objevil v Oslu, Krakově a Stockholmu. Náklady se jeví být příliš velké a odměna malá. 

"Nápad s kandidaturou na hry je vtip. Všichni se mu smějí, vyjma lidí v Lausanne (sídlo MOV ve Švýcarsku). Nepochopili ještě, že jedou na mrtvém koni. Byly doby dobrých her, Los Angeles 1884, Barcelona 1992, dokonce i ten Peking v roce 2008, kdy se Čína snažila světu ukázat, že to umí. Od roku 2008 je to hodně hořká pilulka. Olympiáda je mrtvá. Je to umírající koncept, od nějž všichni dávají ruce pryč," domnívá se Ruffolo.

Po Paříži, Římu, Hamburku a možná Torontu či Dauhá, městech, jež se všechna ucházejí o kandidaturu na hry 2024, se listina čekatelů na hry může smrsknout pouze na taková, jako je Peking, Katar nebo bývalé sovětské republiky. To jsou přesně ta místa, kde není třeba lámat si hlavu s lokální opozicí, když vypisujete šeky ve jménu národní hrdosti. Koncept soupeření mezi městy, kdy každé slibuje ještě více extravagance, pravděpodobně zastaral. Stále méně měst má peníze na zbytečné utrácení.

Ruffolo pracoval pro čínskou vládu 10 let a ta by vynaložila cokoliv, aby přesvědčila, že její systém je nejlepší. Málokoho rmoutilo, že zařízení postavená pro hry 2008 zůstanou nevyužitá. Smyslem nebylo vystavět věčné, znovu použitelné město.

Součástí kandidatury na zimní hry 2022 je například projekt, kdy se bude voda potřebná k výrobě obrovského množství sněhu čerpat z nedalekého jezera. Bude postavena velkolepá vysokorychlostní dráha k přepravě sportovců a diváků z města do vzdálených lokací. Kdo s tím může soupeřit? A kdo by vlastně chtěl? Čína bude kandidovat na pořádání jakékoliv mezinárodní akce, která se naskytne, a bude porážet kandidáty z demokratických zemí sliby všeho, co bude třeba.

"Za zimní hry by Čína nedala zlámanou grešli," říká Ruffolo. "Co skutečně, ale skutečně chtějí, to je pořádání mistrovství světa ve fotbale. Kandidaturu na zimní hry podali jen proto, že byli požádáni."

Kompletní text v angličtině ZDE

Vytisknout