Cuba libre?

30. 7. 2015 / Daniel Veselý

Bylo by mylné se domnívat, že jde výlučně o diplomatický triumf Obamovy administrativy, která velkoryse otevřela svou náruč zlovolné a nepoddajné Kubě. Ve skutečnosti se Obamův kabinet na západní hemisféře nacházel v dlouhodobé izolaci - právě kvůli přetrvávající izolaci a ekonomické blokádě Kuby - a také proto, že takzvanou válku proti drogám, již Bílý dům se značnými neúspěchy v jihoamerickém regionu vede, striktně odmítají vesměs všichni političtí představitelé latinskoamerických zemí. 

Někteří pozorovatelé dokonce tvrdí, že Spojené státy byly ve „sporu o Kubu“ poraženy. Noam Chomsky k této skutečnosti poznamenává ZDE, že hlavní bod obratu v politice Bílého domu vůči Havaně představoval summit Amerik, který se konal v roce 2012 v Kolumbii. Zde se Spojené státy společně s Kanadou ocitly v naprosté izolaci z důvodů, jež jsem uvedl výše. V dubnu tohoto roku se konal summit Amerik v Panamě a v té době již Obamova vláda dospěla k přesvědčení, že není možné Kubu dále opomíjet, neboť by USA Chomskyho slovy „čelily vlastnímu vyloučení ze západní hemisféry“. 

Panamci doslova Američanům řekli: „Dokud budete bojkotovat účast Kuby na summitu Amerik, nemáte tu co pohledávat. My tu chceme mít Kubánce. ZDE“ Navíc, jak proslulý lingvista a kritik americké politiky dodává, samotní Američané v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě favorizovali normalizaci vztahů jejich země s tímto karibským státem, nicméně jejich hlas, jako v řadě dalších případů, byl americkými vládami ignorován. 

Po tání napjatých vztahů mezi oběma zeměmi ale volali i zástupci velkého byznysu v USA, zejména z agroprůmyslu, farmaceutického průmyslu apod. Tento ekonomický „start-up“ by ale v budoucnu na Kubě mohl způsobit nemalé problémy, k nimž se podrobněji vyjádřím později. Na diplomatickém sblížení Spojených států a Kuby se lvím dílem podílel vermontský senátor Patrick Leahy, který má rovněž zásluhu na propuštění členů takzvané kubánské pětky. Ten přisuzuje zásluhy na zprostředkování tajných diplomatických jednání mezi USA a Kubou taktéž kanadskému týmu vyjednavačů a papeži Františkovi ZDE. 

Podle senátora nastal zlomový okamžik „onoho tání ledů“ na pohřbu Nelsona Mandely, kde si „nesmiřitelní nepřátelé“ - prezidenti Barack Obama a Raúl Castro - „jakoby náhodou“ podali ruce. Když se ale blíže podíváme, jak ve skutečnosti vypadá politika Bílého domu vůči Kubě, zjistíme, že důvody k radosti nad oficiálním znovuobnovením diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi mohou být předčasné. 

Právní zmocněnec Michael Smith v relaci Democracy Now! ZDE prohlásil, že USA stále vynakládají 30 miliónů dolarů ročně na podkopávání suverenity tohoto karibského ostrova, nemluvě o přetrvávající klatbě nad kubánskou ekonomikou a existenci věznice na Guantánamu. USA se vedle hospodářské ostrakizace Kuby ve spolupráci s anticastrovskými teroristickými buňkami dlouhá desetiletí angažovaly v bezprecedentní teroristické válce proti Kubě, včetně otevřené invaze na ostrov a četných teroristických atentátů, která podle kubánských údajů připravila o život a zmrzačila tisíce lidí ZDE. 

 Je samozřejmě bez diskuse, že bez viny není ani kubánský režim; o tom se ovšem v tuzemských sdělovacích prostředcích informuje více než dost. V tomto případě tedy není nutné nosit sovy do Atén a samostatně uvažující čtenář si veškeré souvislosti snadno spojí dohromady. Nicméně Kubánci se nesnažili otevřeně svrhnout žádnou americkou vládu, ani neprovedli stovky, ba tisíce teroristických útoků (včetně bombového útoku na civilní let), proti Spojeným státům. 

 I tak je kupodivu, že Kubánci navzdory ekonomické strangulaci a terorismu vytvořili na latinskoamerické poměry celkem funkční společnost, která však trpí mnohými neduhy. Kubánskou realitu ale nelze vnímat západní optikou; v prvé řadě jde o to, že je nutné respektovat suverenitu samotných Kubánců. Není možné podkopávat její vládu zvenčí z čistě velmocenských pohnutek. 

Proto může „otevření“ Kuby provázet řada problémů, například v podobě „vpádu“ zahraničních, především pak amerických koncernů, což by se negativně mohlo projevit v demontáži tamní ekonomiky, především v zemědělství, dále pak v otřesení křehkého sociálního systému, zdravotnictví, školství apod.

Vytisknout