Za rizikové půjčky má nést následky neodpovědný věřitel

Proč stát nezasáhne proti společnostem, které ničí mladým lidem život?

30. 7. 2015 / Ivo Barteček, Štěpán Cháb

S ohledem na plynulý tok financí a informací si představme ilustrační obrázek české většinové společnosti, která pravidelně využívá podobných nabídek. V domácnosti je přítomna jedna žena a jedno až tři děti. Domácnost je zde definována bytem v panelovém domě nebo v činžáku. Příjem matky – 3807,- Kč rodičovský příspěvek, 2 x 500,- Kč a 1 x 610,- Kč přídavky na děti (dle počtu dětí), k tomu nedefinovatelná suma pomoci v hmotné nouzi a stejně nedefinovatelná suma příspěvku na bydlení.

Domácnost si tak přijde na důstojných dvanáct nebo třináct tisíc měsíčně. Muž zastává v domácnosti funkci takovou, že žádnou, a pokud přesto, tak se jen nepatrně zvyšuje suma pomoci v hmotné nouzi.

Weby „společností“ nabízejících „pomoc“ maminkám na mateřské dovolené, jsou olemovány zkušenostmi zákaznic typu: „Rozbila se nám pračka a kluk potřeboval peníze na školu. Byli jsme v neřešitelné situaci a jen díky společnosti XXX, která nám půjčila, jsme se z těchto problémů dostali.“ 

Tyto zkušenosti a vyjádření bývalých, a hlavně spokojených, žen, jsou jen výdobytky zvrhlé fantazie člověka, který psal veškerý text na webové stránce, tedy včetně zkušenosti zákaznice. 

Představte si situaci, že právě vy jste věřitelem, který stojí před rozhodnutím. Půjčím peníze rodině, která je závislá příjmově pouze na státní podpoře? Jaké budete mít možnosti splatnosti? Zcela minimální, protože rodina, a to obzvlášť ta, která je vedena samoživitelkou, je finančně neustále na hraně mezi přežitím a nepřežitím. A pokud takovou rodinu zatížíte dluhem, dostáváte ji na stranu spíše toho nepřežití, protože jí dáte hodnotu, která předpokládá, že se finanční situace objektu výrazně zlepší. 

Od toho tu jsou a byly půjčky. Vhodné k investicím. Půjčím-li si, půjčuji si na to, abych si půjčovat nemusel. To znamená, že půjčené peníze investuji do vlastní budoucnosti. A právě s tím by měly počítat i „společnosti“, které finance zapůjčují. 

Pokud ovšem cílí na skupinu lidí, u kterých je míra proinvestovaných peněz měsíčně/ročně minimální, chovají se velmi, ale velmi nezodpovědně. To znamená: chovají se tak, že snižují kvalitativní hodnotu společnosti tím, že ji uvrhují do nesplatitelných bludišť zadlužení a exekucí. 

A právě to je okamžik, kdy by do situace měl vstoupit stát a razantně oněm „společnostem“ vymezit prostor pro manévrování. Tj. nedovolit jim svůj špatně investovaný peníz vymáhat soudní či exekuční mocí, protože již při sjednávání zápůjčky bylo zcela očividné, že dlužník nebude schopen dlužnou částku i s úroky splatit. 

Pokud stát na podobné „firmy“, které těží z neštěstí lidí, bude pohlížet stejně, jako na společnosti, které by se, teoreticky, měly zabývat právě investičními půjčkami, nebo alespoň půjčkami, které jsou z předpokládatelných důvodů dlužníkem splatitelné, ocitne se za chvíli polovina obyvatel republiky pod klatbou dluhu. 

Když je finanční subjekt ochoten půjčit rizikové skupině lidí, měl by si za to nést následky sám. Nedovolávat se spravedlnosti. Protože již v základu, při sepisování smlouvy a posuzování finančních možností dlužníka, mohl z náznaků vytušit, že dluh splacen řádně nebude. Pokud „společnost“ cílí právě na rizikové skupiny obyvatel – zadlužení lidé, lidé v exekuci, důchodci, ženy na mateřské, nezaměstnaní, postižení – je to její riziko, které je statisticky počitatelné, a tudíž by v takovém riziku měla zůstat sama. 

Nezodpovědnost tu probíhá oboustranně. Ze strany dlužníka, u něhož ovšem nemusíme předpokládat finanční gramotnost, ale jen touhu po penězích, rychle, hned, vánoce se blíží. Ovšem ze strany věřitele jde o očividný kalkul. Počítá s tím, že se dlužník v dluhu utopí a že na něj bude moci uvalit exekuci. Taková „společnost“ tvoří cíleně a systematicky zisk z utrpení druhých tím, že toto utrpení mnohonásobně zvyšuje. 

Stát zakročil proti podvodným prodavačům nesmírně předraženého nádobí a ohřívacích dek. Proč nezasáhne proti „společnostem“, které ničí budoucnost mladým lidem? Které ničí budoucnost celým rodinám? Které vydělávají na tom, že ničí lidi? Které je uvrhávají do exekucí? Protože mu dělá ekonomicky dobře, když se občan zadluží a stát bude moci vydlužené zdanit na několika frontách? 

Zdanit půjčky, zdanit veškeré vypůjčené peníze podruhé při jejich utrácení, zdaňovat výdělek „společnosti“, které se poté musí splácet. Jaký to jednoduchý výdělek. Co s rodinou, která je v exekuci? Vždyť i ta exekuce se daní. I z ní si stát odnese dost, aby jej to uspokojilo. Z krátkodobého hlediska je to strategie výborná. Z dlouhodobého již nikoliv, protože právě z takové politiky vzejdou občané, voliči a plátci daní, kteří budou bez budoucnosti. Namísto vzpomínání na “čekání na Ježíška” budou vzpomínat na “čekání na exekutora”.

Vytisknout