Ať jedí koláče!

1. 8. 2014 / Marek Adam

Výrok připisovaný francouzské předrevoluční panovnici Marii Antoinettě jsem si záměrně zvolil pro titulek svého článku. Dcera Marie Terezie, provdaná do Francie za Ludvíka XVI., jej údajně měla pronést v reakci na stížnosti francouzského lidu, který nemá ani na chleba. Dokonale ilustruje sociální (ne)citlivost současné české kulturní a společenské elity. Předem se omlouvám všem těm, které můj dnešní cynismus a ironie v tomto článku urazí. Činím tak zcela záměrně.

Jak praví jedno české pořekadlo o rybě a smradu, je třeba začít opravdu od hlavy. Přímo od "Hlavy státu". Prezident Miloš Zeman, deklarující svou osobu coby zastánce "dolních deseti milionů", nezklamal a opět zaperlil. Se suverenitou, svému majestátu vlastní, označil nedávnou kritiku neplacení daní jednou VIP osobou za českou závist.

Může se takto zachovat autentický levicový politik? Postavit se na stranu úspěšných bohatých, úspěšně "občůrávajících" české daňové zákony? Zastávat se nadnárodních korporací, které se všude jinde staly předmětem oprávněné kritiky za porušování zákoníku práce? Přitakávat plutokratickým a oligarchickým tendencím? Preferovat soukromé elitní školství před veřejnými státními školami? Zastávat se bohatých a machrovat před chudšími? I to jsou postoje prezidenta "dolních deseti milionů".

Nedávno nám média znovu připomenula slavně-neslavný projev Miloše Jakeše z roku 1989. Škoda jen, že nám média nepustila ten proslov celý. Ukázalo by se totiž, že Jakeš pohřbil komunismus ne svými výroky o bojlerech, Hance Zagorové a umělcích, nýbrž tím, že otevřeně rozkryl záměry tehdejších papalášských elit.

Vadila jim společenská rovnost. Nevadilo jim porušování lidských práv. Toužili po soukromém vlastnictví. Naopak netoužili po autentické levici. Né šest set tisíc! Miliardy berou! Babišové, Janečkové, Bakalové, Klausové (Kellnerové) a jiní. Ti náhodou neprotestovali...

Právě problematika sociální nerovnosti a s tím spojené sociální necitlivosti představuje onen značný rozpor mezi tzv. elitou a životní realitou. Nejmarkantněji pozoruji fenomén sociální necitlivosti u části "kulturní fronty". Tyto tzv. celebrity, jejichž maminky a dědečkové zpravidla pod nátlakem pravidelně hrávali v angažovaných normalizačních seriálech, nás za žold přesvědčují, že je třeba "přemluvit bábu", "zvolit Karla" či vyjádřit své politické "ANO".

Neobyčejně trefně glosoval jejich kulturně-státnické prorůstání Štěpán Kotrba ve svém textu nazvaném Lidé mají klauny rádi, dokud neřídí stát. Již římská společnost chtěla svůj chléb a své hry. A pokud lidé nemají na chleba, tak ať jedí koláče!

Zřejmě zaslouženým trestem mladým za jejich "přemlouvání" je skutečnost, že vláda i soudy místo kariéry pro nastupující generaci preferují zaměstnanost pracujících důchodců. V čekárnách na úřadech práce budou mít absolventi dost času na vlastní sebereflexi a zpytování svědomí.

Ale vraťme se ještě k oněm kulturním elitám - celebritám. Zřejmě bychom je měli chovat ve větší úctě, neboť ze standardního příjmu oni přeci žít (na rozdíl od dolních deseti milionů) nemohou!

Proto bychom si (už z čiré úcty k nim) měli všichni zakoupit mopy, mýdla a pískové filtry, které nám v četných reklamách coby obchodní zástupcové doporučují.

A hlavně bychom už konečně měli přestat závidět těm, kdo mají chuť na koláče!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.8. 2014