Gaza a národ, který to nepochopil

30. 7. 2014

Poté, co izraelská armáda bez varování napadla dělostřelbou nemocnici v centru Gazy, zaútočila v následujících dnech také na školu pod patronátem OSN, v níž se ukrývalo na osm set uprchlíků. Na dvoře školy podle BBC zůstaly kaluže krve. Rada bezpečnosti OSN požaduje příměří a označuje situaci civilistů v Gaze za katastrofální a děsivou, Netanjahu vzkazuje, že na složení zbraní teď není vhodná doba. Operaci hodlá po proběhnuvším půldenním příměří rozšířit a zintenzivnit, dokud prý nebudou zničeny všechny tunely a rakety Hamásu.

Jako kdyby vám bratr dal facku

Nesdílím jednostranný názor, že Palestinci jsou v tomto mnohaletém konfliktu pouhé oběti a Izraelci agresoři. Tak jednoduché to není a těžko popřít střelbu z palestinského území směrem na Izrael. Tady už ale dávno nejde o to, kdo je v tomto sporu v právu a kdo si začal. Jestli někdo využívá svoji přesilu, moc a mezinárodní postavení k letité systematické šikaně okupovaného národa, vraždí bez ohledu na vinu stovky dětí i dospělých a neštítí se ani něčeho takového, jako je ostřelování nemocnice, pak je to teror a zločin a je to zatraceně špatně a nic to nemůže omluvit. Je to jako kdyby vám bratr dal facku a vy ho za to zkopali do krve a ještě ho párkrát praštili kladivem a zabili mu křečka.

A diví se Izrael, že proti němu Palestinci zahájili ozbrojený odpor? Po stovky let někde žijete a pak přijde někdo, kdo vám řekne, Sorry, tohle bylo před tisícem let moje, ty za to sice nemůžeš, ale já si to teď zaberu a tebe tady postupně trochu obklíčím, preventivně tě na většinu dne odříznu od elektriky, vodu budeš mít na příděl, když ti jen tak ze zlomyslnosti zbořím dům, budeš si ode mě muset každou cihlu na novej dům koupit, a vůbec, jseš tu nežádoucí, ale odejít tě nenechám. Znáte někoho, kdo by se nevzbouřil?

Ošklivá pachuť opakující se historie

Útok na okupované pásmo Gazy začíná mít ošklivou pachuť genocidy. Prohlášení izraelské krajně nacionalistické poslankyně, že je potřeba zahubit všechny palestinské matky a vypálit jejich domovy, aby se už žádní noví Palestinci -- jež nazvala hady -- nenarodili, nelze samozřejmě považovat za názor sdílený všemi Izraelci. Ovšem děsivé to je. Jaké zvláštní poučení z vlastní nedávné historie.

Násilí plodí další násilí, v tomto případě je to obzvláště markantní a celý proces lze sledovat takřka pod drobnohledem. Pokud kdokoli z Izraelců věří, že tímto útokem Palestince zpacifikují, je naivní a slepý. Tak všestranná a dokonalá šikana obyvatel Gazy a nyní i před ničím se nezastavující masakr civilistů již -- podle mého názoru -- nemůže vyústit v nic jiného než v rapidní eskalaci odporu ze strany Palestinců. Izrael již v řešení palestinské otázky zašel příliš, příliš daleko. Nejšílenější je přitom pomyšlení na to, že Izrael si je tohoto působení možná dost dobře vědom. Nemohu se zbavit dojmu, jako by celou touto operací Izrael zamýšlel jen další posílení podpory Hamásu mezi civilním obyvatelstvem Palestiny, aby potom mohl opět ukázat prstem a říci, Hele, oni si nedají pokoj, a před celým světem si ospravedlnit ještě razantnější útok na práva Palestinců.

A ještě šílenější je pomyšlení na to, že část světa v legitimitu izraelských "opatření" skutečně věří. Že prý Izrael bohužel nemá na výběr. Že prý není jiná cesta.

Nový ďábel

Boj proti terorismu je fascinující hrou, která využívá ten nejsilnější lidský pud: strach o přežití. V dnešní době stačí říct Terorismus! a člověku je povoleno úplně vše. Mučit lidi, mučit podezřelé bez prokázané viny, vraždit jejich příbuzné, bořit jejich domy, radikálně narušovat soukromí vlastních občanů a drakonicky trestat vše, na co jen lze naroubovat označení terorismus (procesy s tzv. ekoteroristy v USA budiž krásným příkladem). Vše je ospravedlnitelné, protože jde o boj za naše vlastní životy a bezpečí, to nejcennější, co máme. Terorista je nový ďábel, nový Antikrist, vrchol zla, slovy E. A. Poea -- nejsatanštější ukrutník. Dnes není nikoho horšího než teroristy. Není to jen obyčejný zločinec. Je to někdo, říkají nám, před kým nejsme nikdy v bezpečí, kdo může udeřit kdykoli a kdekoli a má k tomu bezpočet technologií a proto je zapotřebí zajít v zájmu naší ochrany dál než dosud. Systematicky je v nás vyvoláván pocit neustálého ohrožení a v důsledku toho jsme pak ochotni svolit skutečně ke všemu.

Izrael s terorismem šermuje na všechny strany a Spojené státy zuřivě přikyvují. Výsledek? Svět věří, že Izrael je v právu, protože chrání životy svých občanů, a jen čas od času někdo poznamená, že by teda asi neměli tolik zabíjet ty civilisty.

Bilance?

Nemohu se ve spojitosti s konfliktem v Gaze i v jiných oblastech ubránit myšlenkám o tom, kde se naše společnost nachází ve vztahu k hodnotám lidského života a lidské svobody. Na jedné straně vyvíjíme léky na vymýcení všech nemocí a strastí na světě, operacemi za statisíce prodlužujeme o pár měsíců lidské životy, vyměňujeme selhávající orgány a netestujeme na kmenových buňkách, protože je to neetické a znevažuje to hodnotu lidského života. Na straně druhé je legální a ospravedlnitelné vraždit kojence a desetileté děti, zabíjet jim rodiče, zabíjet jim lékaře, ničit jejich domy a školy a nazývat je hady, kteří musí být vyhubeni, a to vše proto, že se v jejich čtvrti schovávají odbojáři--teroristé. A co víc, toto vše přichází z rukou národa, jenž si sám prošel genocidou. Národa, jenž to před sedmdesáti lety celé měl pochopit a nepochopil.

Vytisknout