Ještě k vysvětlení mechanismu zpravodajství v západních médiích o Gaze

31. 7. 2014 / Jan Čulík

Slušná profesionální média nikdy nehájí zájmy mocných. Má to trochu něco společného s argumentem Noama Chomského, který pronesl, když byl nedávno na návštěvě v Čechách: že kdyby se kdy stal prezidentem Spojených států, jeho prvním státnickým krokem by bylo ustavit komisi, která bude posléze vyšetřovat zločiny, jichž se dopustí ve funkci. Protože obrovská moc, kterou mají vládnoucí politikové, je svůdná, a politikové často páchají trestné činy. Proto je nezbytná kontrolní moc sdělovacích prostředků a eticky fungující média si toho jsou plně vědoma. Ano, ještě na západě mnohá eticky fungující média existují.

Proto, mimochodem, ani Britské listy nebudou nikdy šířit propagandu žádných mocných, ani americké vlády, ani ruské vlády, ani izraelské vlády, ani české vlády. Ať se někteří čtenáři čertí jak chtějí, dělat to prostě nebudeme.

Mezi Palestinci a Izraelci probíhá regulérní válka. Palestinci, včetně Hamasu, mají plné právo se hájit ozbrojenou silou proti Izraeli, který jejich území protiprávně a nezákonně okupuje. Hamas ovšem nemá právo útočit raketami - naštěstí neefektivními - na izraelské civilní obyvatelstvo, to je válečný zločin.

Pro západní média ovšem probíhající regulérní válka mezi Palestinci a Izraelci je zpravodajsky na druhém místě před šokujícím jevem, jemuž dávají všechna média přednost, že totiž Izraelci páchají válečné zločiny, když za nesporné doktrinářství a nesporný extremismus Hamasu kolektivně trestají celé civilní palestinské obyvatelstvo vyvražďováním žen a dětí a rozsáhlým ničením civilní infrastruktury.

Mnozí reportéři právem poukazují na to, že vojenských prostředků se v hustě obydlených brlozích v Gaze nedá používat, aniž by nedocházelo k vyvražďování žen a dětí. K tomu přistupují četné případy, zdokumentované svědectvím novinářů a nezávislých svědků, kdy izraelská armáda prostě rovnou střílela na děti, a když z místa útoku utíkaly, pronásledovala je dál střelbou.

To jsou strašlivé zločiny, které, jak uvedli činitelé OSN, jsou hanbou světa. Jsou také hanbou českých médií, která o tom vůbec neinformují. Že by se zbabělci v českých redakcích tolik báli o svou hypotéku?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.7. 2014