Nemravný návrh

31. 7. 2014 / Karel Dolejší

De facto vláda v pásmu Gazy, tedy Hamas, je zodpovědná za všechny běžné funkce vlády. Za obranu území, ochranu civilistů, za veřejný pořádek. Hamas, který se právě snaží nakoupit zbraně ze Severní Koreje, tyto funkce plnit nedokáže a pravděpodobně ani nechce. Nehledě na to, kolik peněz investoval do zbraní nebo výstavby tunelů s použitím dětské práce, nepodniká nic pro to, aby kontroloval další ozbrojené skupiny podnikající válečné akty proti Izraeli - nezávisle na jakýchkoliv mezinárodních dohodách, které by on sám případně hypoteticky podepsal. Tyto nekontrolované akty násilí už nejednou pomohly vytvořit záminku k izraelské agresi.

Pokud by došlo k vyhlášení palestinského státu v Gaze, na zmíněných skutečnostech se nic podstatného nezmění. Hamas bude dál popravovat politické odpůrce pod záminkou, že jde o izraelské špiony, avšak další ozbrojené skupiny přitom nepotlačí. Bude jako nejlepší spojenec Izraele proti vlastnímu lidu dál a dál vyvolávat menší nájezdy nebo rozsáhlé invaze z území sousedního státu, a to ať už svou ideologickou zaťatostí extrémně přeceňující vlastní vliv na stav světa či zaslepenou nesmiřitelností, ozbrojenými diverzními aktivitami na izraelském území, nebo prostě jen tolerováním skupin, které nemají jiný program, než "ozbrojený boj" proti Izraeli. V případě, že Izraeli bude uvedenými způsoby opět dodána na zlatém podnose záminka k agresi, Hamas Gazu vojensky neubrání a vlastní civilní obyvatelstvo neochrání. Je přitom jedno, jaké bude formální mezinárodní postavení této organizace - zda bude i nadále de facto vládou, nebo součástí imaginárního, avšak nefunkčního státního aparátu. Svým nepřátelům bude dál skvěle sloužit jako "důkaz" propagandistické teze, že Arabové jsou chaotičtí šílenci, kteří si neumějí sami vládnout a musejí být drženi v izolovaných bantustanech.

Gaza nebyla vždy pod kontrolou Izraele. Mezi lety 1948-1967 ji nepřímo nebo přímo kontroloval Egypt, od roku 1959 prostřednictvím přímé vojenské správy. V té době se sice Gaza stala součástí obou válek mezi Egyptem a Izraelem (1956, 1967), mezitím zde však víceméně panoval klid. Jistě, mělo to své značné mouchy. Ve srovnání s tím, co se v Gaze děje v posledních letech, to však byl takřka rajský stav.

Vytvoření palestinského "státu" v Gaze by současné problémy neodstranilo, reprodukovaly by se stále dokola. Kromě toho jednání opakovaně selhávají, protože Izrael si vytvoření takového státu nepřeje a mnozí z těch, kdo mají tento stát reprezentovat navenek, protivníkovi sami velmi pomáhají v jeho propagandě. Současný stále nacionalističtější a pravicovější Izrael s dvoustátním ani jednostátním řešením souhlasit nebude, nehledě na snahu lidí jako John Kerry vyvíjet určitý nátlak. A Hamas vlastní stát proti Izraeli ozbrojenou cestou nevybojuje. Vše na co se zmůže jsou diverzní útoky a ostřelování izraelských sídel dělostřeleckými raketami. Kdykoliv dojde na regulérní boj, Hamas dostane na frak. Takto se žádná válka vyhrát nedá.

Těžce zkoušenou Gazu by měla Organizace spojených národů jako svěřenecké území předat řekněme na 25 let Egyptu, s podmínkou, že zajistí její demilitarizaci a zavede zde elementární pořádek, v širším rámci operací, které už tak jako tak musí Káhira v souvislosti s Gazou provádět na Sinaji. Represe, které egyptská vojenská vláda provádí na svém území, arci v takovém případě neslibují obyvatelům Gazy žádnou procházku růžovým sadem; jenže Hamas represe provádí také, nepřetržitě, a jeho politické násilí přitom dokáže pouze reprodukovat samo sebe, nevede k sebemenším výsledkům. Vnější správa může v tomto ohledu dosáhnout podstatně lepšího skóre. Ovšem iluze stranou, nic povznášejícího nelze očekávat.

Později, v jiných mezinárodněpolitických podmínkách a za jiné vnitropolitické situace než dnes, by bylo možno otázku nezávislého palestinského státního útvaru "vytáhnout z ledničky" a řešit ji méně fatálními způsoby, než dosud.

Mezitím by bylo přinejmenším zajištěno, že na hlavy civilistů v Gaze nebudou každé 2-4 roky znova a znova dopadat izraelské bomby a dělostřelecké granáty, aniž by existovala možnost se někde ukrýt.

Vytisknout