Uvolněná společnost najednou produkovala spousty myšlenek

12. 2. 2013

Už jsem starý pes a jako mladý student jsem vzpomínaná léta 1968-1969 prožil, i když ne v Praze. S odstupem 45 let se mnoho tehdejších událostí jeví jinak, píše Zdeněk Hykš. Přece jen poznání - a mnohdy velmi trpké - je zase na vyšší úrovni než poznání tehdejší. Snadno se dnes odsuzuje jednání tehdejších aktérů.

Ono spontánní hledání společensky přijatelného kompromisu mezi vlčím a ziskuchtivým a hamižným kapitalismem a kasárenským komunizmem zůstane v historii a v tom kladném smyslu slova.

Uvolněná společnost najednou produkovala spousty myšlenek, nápadů, podnětů. To nelibě nesli jak stoupenci vlčího kapitalismu, tak stoupenci kasárenského komunismu.

Když to uvolnění bylo už velmi volné, bylo " zhasnuto ", do ČSSR přijelo tisíce okupantů a západní demokracie sice formálně protestovala, ale bylo respektováno mocenské rozdělení Evropy a po pravdě řečeno proti tehdejšímu medvědovi z východu ani západní Evropa neměla co postavit, tak se zůstalo u planých proklamací.

Prostě jsme zase pocítili svoji nepatrnost v kontextu s mocenskými hrátkami velmocí.

Pravdou zůstává, že ta opravdová volnost myšlenek a konání trvala velmi krátce, krátce na stanovování nějakých nových zákonů atd. Kvas kulturní o mnoho délek předběhl ekonomiku a logicky vznikly třecí plochy. Pravdou je, že každé hnutí má stoupence upřímné, a ty prospěchářsky zaměřené. To se ale vytřídí až časem, a ten tehdy nebyl.

Každá oblast ale byla nějak pokryta vývojářskými týmy, filosofy počínajíc a národohospodáři končíc. Jenže pásy tanků vše rozervaly, pokrokoví a tvořící vzdělaní lidé museli buď emigrovat, nebo živořit a jejich potomci s nimi.

V historii Evropy není nic tak " pronásledovaného a znevažovaného, jako hledání oné "třetí cesty" kdy se lidé pokusili o spojení produktivity práce a flexibilnost kapitalistického zřízení se sociálními jistotami a sociální politikou socialistického zřízení.

V hledání oné optimální " třetí cesty " je však jediná naděje na další rozvoj společnosti, vlčí kapitalismus i kasárenský socialismus již vyčerpaly svoje možnosti a nedají obyčejným lidem další schůdnou perspektivu. Mám jen obavu, aby nakonec nebylo pozdě na úplně všechno.

Dlouhodobě neřešené kvantum problémů se měnívá skokem na novou kvalitu a ta bude o mnoho horší než ten dnešní život.

"Živé" umění
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.2. 2013