Je přípustné vyřazovat z "národa" lidi s jinými kořeny?

12. 2. 2013

O co jde? Až do poloviny ledna letošního roku jsem žil v přesvědčení, že tato republika je můj domov, že jsem se zde narodil a za rodný jazyk považoval češtinu. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem najednou z úst mnoha lidí a dokonce i z veřejných medii zjistil, že ti co mají jiné "kořeny" vlastně do této společnosti nepatří, že podstatné není, jak člověk žije ale jaký má původ.

Přímo mne zaskočilo, že žiji mezi lidmi, kteří nepochopili, že nikdo nemůže za to zda jeho předci byli Němci, případně za c.k. užívali nějaký titul. Ano, teď mám na mysli ničím nepodložená nařčení pan Schwarzenberga, nebudu ale obhajovat jeho osobu.

Vrátím se k sobě. Moji prarodiče byli sudetští Němci, zdědil jsem po nich a po otci německé příjmení, které v roce 1945 na matrice někdo počeštil. Narodil jsem se rok potom a docela jsem si se svým jménem "užil". Na otázky jak se čtete, česky nebo německy, jsem většinou odpovídal, že je mi to jedno. A od předvolební kampaně si kladu otázku, zda je tato republika ještě můj domov? Přesto, že se domluvím pouze česky, připadám si po šedesáti letech poněkud cize.

Mluvím stejnou řečí a přesto jako bych části společnosti nerozuměl. Musel jsem se rozhodnout zda jít v druhém kole k volbám nebo zůstat doma. Pan Cvek to vyřešil jednoduše, nešel volit, zřejmě prezidenta nepotřebuje. Byl jsem volit a považuji za zbytečné uvádět, komu jsem dal svůj hlas. Chápu ve svém pokročilém věku, že moje pocity jsou pouze moje soukromá záležitost, nebyl jsem nikým manipulován ani ovlivňován mimo BL a nebyl jsem posledních několik let ani v Praze. Zkusí mi někdo odpovědět na otázku kdo je Čech a kdo je pouze obyvatel České republiky?

Pokusím se ještě napsat několik poznámek k dekretům presidenta Beneše. Pan Čulík je dobře obeznámen s historickými fakty, které vyústily ve vydání uvedených právních aktů a odsun obyvatelstva německé národnosti ale nevím zda zná způsob provedení. Já jsem se s dekrety blíže seznámil jako pracovník státní správy při navracení zemědělského majetku po roce 1989. Až když jsem viděl na vlastní oči konfiskační vyhlášky sestavené pro jednotlivé "německé" vesnice a na druhé straně přídělové listiny, tzv. "dekrety o přidělení půdy českým rolníkům", barevně provedené s kresbou oráče a textem, "především jednou pro vždy vzít českou a slovenskou půdu z rukou cizáckých německých a maďarských statkářů", zapochyboval jsem, zda to, jak je odsun presentován ve veřejnosti není příliš zjednodušené. Dekret č 12/1945 Sb. byl vydán 21.června 1945, rozhodnutí Postupimské konference o odsunu bylo vydáno v srpnu 1945. Dva měsíce před rozhodnutím o odsunu byl konfiskován veškerý zemědělský majetek německého vesnického obyvatelstva včetně živého a mrtvého inventáře. Jenom pro představu, hospodáři žijící po celé generace na svých gruntech, pracovali pod dozorem na "svém hospodářství" a opustili vesnici s rancem na zádech. Nejsem soudce, nikoho nesoudím, pouze konstatuji.

V další stati, pokud k tomu budu mít odvahu bych rád napsal jak se moje rodina stala českou. Proto, že žiji v "poslední české vesnici", dále jsou již "bývalé německé vesnice", mám po událostech letošního ledna stále větší potřebu se s historii posledních sta let nějak vyrovnat.