Pokrytectví, aneb "salto mortale" Věry Čáslavské

12. 2. 2013 / Jiří Baťa

Jak z rozhovoru vyplývá, Věra Čáslavská se, v rámci prezidentské předvolební kampaně, resp. ve druhém kole této kampaně, dost nevybíravým způsobem vyjádřila ke kandidátovi M. Zemanovi když zmínila (neřku-li napadla) M. Zemana, že byl členem "zločinecké organizace", čímž měla na mysli bývalou KSČ a podtrhla to "vlastní zkušeností" se zrůdnosti komunistického režimu, který sama prožila. Takové nařčení, potažmo tvrzení je nejen pokrytectví nejhrubšího zrna, ale i projev bezcharakterního lokajství vstupem do prezidentské kampaně, jen aby po letech na sebe upoutala pozornost. Mohu říci, že se jí to podařilo víc, než očekávala. Jen tomu chyběla ta "hvězdná popularita", kterou požívala v době, kdy sbírala medaile a vavříny, ergo metály v podobě "Řádu republiky" (1968), titulu "Zasloužilá mistryně sportu" (1969) resp. "Vyznamenání za zásluhy za výstavbu".

Jsem dost stár na to, abych si nepamatoval, s jakým vděkem a dojetím tato vyznamenání s rukou prezidenta, nejvyššího představitele zločinecké organizace a představitele zrůdného komunistického režimu přijímala! To už nemluvím o výhodách, která tato vynikající sportovkyně, gymnastka požívala (mj. za normalizace dvouletý pracovní, tedy placený pobyt v Mexiku s celou rodinou). Ale také díky tomuto zrůdnému a zločineckému režimu, který ji umožnil tak bohatou sportovní kariéru s výsadami, o kterých se jiným sportovcům ani nezdálo, byla oceněna italským prezidentem "Cenou Kryštofa Kolumba", stejně jako od Japonců obdržela Samurajský meč a cenu "Hirunama".

Možná, že k tomuto cynickému exhibicionismu, ve kterém se projevila způsobem, který většina slušných lidí muselo odmítnout, ji přiměl velmi rafinovaně zpracovaný dokument "Věra 68" od režisérky Olgy Sommerové, která umně a promyšleně zkreslila exponovaná léta, zamlčela řadu faktů a dějinných souvislostí, který ve svém výsledku vyzněl jako propagandistické dílo, oslavující V. Čáslavskou k obrazu současné doby. Jak jinak si vysvětlit, že několik desítek let se o V. Čáslavské de facto ani nevědělo zda ještě žije, natož aby se někdy, ať už tak či onak, veřejně angažovala. Pojednou vystoupila ze svého stínu a zřejmě při vědomí onoho dokumentu, který ji představuje ve zcela jiném světle v obraze dnešního režimu a k připomenutí se zaujala pozici, která ji byla dokumentem přiřknuta. Jak se jí zhostila, jsme měli možnost vidět na TV obrazovkách.

Chtěl bych se touto cestou Věře Čáslavské zeptat, jestli ty medaile, metály, diplomy, vyznamenání a různá ocenění, kterých se jí dostalo v době zrůdného a zločineckého režimu ji nestraší a nezatěžují svědomí, neboť podle mého musejí být nutně poznamenány krví obětí toho zločineckého režimu. Současně bych se jí chtěl touto cestou zeptat, zda neuvažuje o vrácení všech těchto atributů jejich úspěchů, když byly dosaženy s požehnáním zločineckého komunistického režimu. A to včetně nezanedbatelných finančních odměn, které byly (jak bývá při dosažení mimořádných úspěchů, vyznamenání a ocenění zvykem) oceněným vyplaceny. Já osobně s náturou, kterou v sobě paní Čáslavská dnes chová, bych jen z pohledu na tyto atributy když nic jiného, tak alespoň odvracel zrak (pokud bych je vůbec ještě v příbytku ponechal). Domnívám se, že vzhledem k odporu, který potlačuje vůči bývalé zločinecké organizaci, by tak učinit měla. Leč obávám se, že ani jedno ani druhé u paní Čáslavské nehrozí. Naopak, bude se jimi pyšnit do konce svého života, jen možná vždy s tragickým dovětkem, že to všechno získala pod "bičem" zločinecké a zrůdné komunistické strany. Nic na tom nebude měnit skutečnost, že na stupních vítězů vždy hrdě, mnohdy se slzami v očích upírala svůj zrak na československou vlajku, stoupající na žerdi na počest vítězky! Dnes obrací (obracela) své zřítelnice jiným směrem, k panu Schwarzenbergovi, k jeho charisma a bájným vlastnostem vznešeného, čestného, slušného, bohatého (ale také nevzdělaného), hodného, lid prostý milujícího knížete.

Existuje jisté dílko, které má název "Obrácení Ferdyše Pištory". Nechci V. Čáslavskou s touto postavou nijak spojovat, ale to "obrácení" o sto osmdesát stupňů mi nedá, abych to jako příměr neuvedl. I když tím nic nezměním a V. Čáslavskou už vůbec ne. Jen doufám, že dějiny na toto její negymnastické, za to morální "salto mortale" s výkrutem vpravo nezapomenou!

Vytisknout