Srazí-li vás tramvaj, řidič vám nepomůže

12. 2. 2013

Tedy, chcete-li na hlavních zpravodajských serverech přispět do diskuze v případě mimořádných událostí a nejste-li již registrovaných diskutujícím, máte smůlu.

Co se týká nehody samotné z pohledu obyčejného občana, chodce v pražské dopravě a očitého svědka, posílám pár otázek k zamyšlení:

Nezahlédl jsem přímo pád ženy pod tramvaj, pouze jsem viděl z větší vzdálenosti tramvaj brzdit, nicméně do zhruba minuty jsem byl v bezprostřední blízkosti nehody a zarazily mne následující skutečnosti:

1. Po celou dobu čekání na záchrannou službu jsem neviděl řidiče vystoupit z tramvaje. Bylo pouze zřejmé, že hlásil nehodu na dispečink, ale rozum zůstává stát nad tím, že nevystoupil z tramvaje a nechránil ženu před průjezdem tramvaje z protisměru a automobilů, protože žena byla pod prvním podvozkem tramvaje zaklíněna zhruba v oblasti kolen a od pasu výše ležela kolmo k tramvajové trati a jednu ruku již měla položenou na druhé tramvajové koleji. Bylo více méně na pozornosti právě protijedoucí tramvaje a řidičů automobilu, aby ji nezranili ještě více.

Nevím, zda byl řidič v šoku či zda má dopravní podnik předpis, který mu zakazuje vystoupit z tramvaje v případě nehody, protože primárně zodpovídá za cestující. Odpověď na tuto otázku považuju za klíčovou, protože právě řidič je v okamžiku podobné nehody osobou, která může převzít iniciativu a začít podnikat nezbytná opatření před příjezdem složek integrovaného záchranné systému.

2. S bodem jedna souvisí i následující fakta:

Sražená žena byla při trochu pozornějším pohledu zjevně živá, byť měla přes hlavu kapuci a byla v těžkém bezvědomí, protože když jsme se na ni snažili mluvit, vůbec nereagovala. Měla obě dolní končetiny amputovány prvním kolem podvozku a částečně zůstala zaklíněna pod druhým podvozkovým kolem. U nehody jsem byl cca 16:27 a bylo zcela zjevné, že žena je zaklíněna tak, že ji nebude možné otočit na záda a zahájit resuscitaci. Ovšem i laikovi bylo zcela zjevné, že dochází k masivnímu krvácení a pokud se bude čekat na sanitku více než 5 -- 10 minut, je otázkou, zda bude mít její příjezd vůbec smysl.

Domnívám se, že jediné možné řešení v dané situaci bylo, aby řidič vystoupil z tramvaje, podíval se na to, co bylo zjevné všem přihlížejícím, popojel s tramvají o necelý metr dopředu i za cenu eventuálně dalšího zranění dolních končetin a umožnil tím otočení zraněné ženy na záda, zaškrcení dolních končetin a zahájení resuscitace, která pro přítomné laiky nebyla a poloze hlavou na bok a dolů dost dobře realizovatelná.

Obvyklý postup zřejmě je, že se čeká na jeřáby, které by nadzvedly tramvaj a umožnily vyproštění zraněného, ovšem v tomto případě vzhledem k masivnímu krvácení byly šance na přežití v případě tohoto postupu minimální.

V každém případě bych očekával od řidiče v případě, že mu na rušné silnici z pod tramvaje kouká těžce zraněná osoba, cokoliv jiného než pasivní vysedávání v kabině.

Jako první zhruba po 7 minutách na místo dorazily vozy Dopravního podniku určené k rychlému výjezdu k nehodám. Jeden zastavil vzadu za tramvají a po chvíli z něj přišel muž v uniformě, ale v ruce neměl v žádném případě kufřík první pomoci, ale oranžový sprej, aby označil polohu tramvaje a sražené chodkyně. Až na výzvu, že bude potřeba obinadlo, zareagoval a vrátil se do automobilu.

Kladu si otázku, jak by celá situace vypadala, kdybych tramvaj ženu srazila tak, že by zůstala končetinami ležet mezi podvozky, ale nezaklíněná? Seděl by řidič v kabině a s vytažením ženy a první pomocí by začal někdo z kolemjdoucích?

Samozřejmě, že nemohu vědět, co bylo skutečnou příčinou úmrtí zmiňované paní v případě této tragické nehody. Co si však mohu být jist jako člověk, který se pohybuje každý den v hustém pražském provozu jako chodec, že v případě, budu-li sražen tramvají, musím počítat s tím, že řidič mi první pomoc neposkytne, že než přijede záchranka, počmárají mě oranžovým sprejem, tramvaj v protisměru mi možná amputuje další končetiny a pokud náhodou budu mít zranění, která sice budou devastující pro končetiny, ale bylo by možné mne zachránit, tak pokud nevydržím těch nezbytných několik desítek minut krvácet a čekat, než proběhnout nezbytné procedury a přijde na mne řada, mám smůlu.

Samozřejmě, že se zamýšlím i nad tím, co více jsem mohl udělat já jako náhodný chodec, laik a k tomu ještě v šoku? Křičet na řidiče, ať popojede s tramvají? Hádat se s lidmi od Dopravního podniku? Možná ano. Mea culpa.

Vytisknout