Antipohřeb Jakuba Poláka

5. 10. 2012

V úterý 25. září zemřel v Praze po těžké nemoci Jakub Polák

Jakub se narodil 1. září 1952 v Karlových Varech. Výrazně ho ovlivnil rok 1968, který ho zastihl jako rebelského studenta gymnázia. Nemohl studovat architekturu – ta se i tak stala jednou z jeho životní vášní.

Listopad 1989 ho zastihl v nemocnici, kde se léčil s rakovinou. Odešel na reverz a dění jej vtáhlo. Spoluzakládal stávkový výbor a aktivně se podílel na událostech „Sametové revoluce“. Působil v Levé alternativě a v Československém anarchistickém sdružení, spoluzakládal první squat v holešovické ulici pplk. Sochora č. 25. Nápis „Polák bude vyset“ (pravopisnou chybu komentoval posléze nápis „A kdo ho vyseje?“), který byl na domě léta načmáraný, svědčí o tom, jak výrazným mluvčím českého anarchismu se stal i jaké vášně vyvolával u krajní pravice, jejímiž se anarchisté stali nejvýraznějšími oponenty.

Stal se motorem časopisu A-kontra, který se od března 1991 stal hlavní tiskovinou hnutí a prostorem pro propojení alternativní kultury (zejména punku a hardcoru) s odporem proti krajní pravici, radikální ekologií a squattingem. První ročníky časopisu, který vycházel do roku 1995, byly prostorem pro profilaci anarchistické teorie, především ale byla A-kontra chápána jako médium, které propojuje konkrétní aktivity.

Od roku 1996 vystupoval jako zmocněnec poškozených v případech neonacistických vražd. V řadě případů se mu podařilo zabránit bagatelizování těchto zločinů, mnohdy zametaných soudy a policií pod koberec, dosáhnout překvalifikování činů či odhalit další pachatele. Mezi případy, v nichž se Jakub Polák angažoval, nalezneme vraždu Tibora Danihela v Písku z roku 1993, vraždu Zdeňka Čepely v Tanvaldu z roku 1994, vraždu Milana Lacka v Orlové z roku 1998, pogromistickou akci skinheadů v restauraci Modrá hvězdě v Českých Budějovicích v listopadu 1999 a také svitavský případ vraždy Oty Absolona z roku 2001, kde Polák zpochybnil odsouzení Vlastimila Pechance (místního neonacistického aktivisty) coby obětního beránka za jiné pachatele, neonacisty z dobrých rodin. Naopak v kauze Tibora Danihela z Písku se podařilo případ dostat k Nejvyššímu soudu a překvalifikovat v neprospěch obžalovaných útočníků. Za tuto svou činnost byl Polák vyznamenán v roce 2000 cenou Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77. Získal ji „jako ocenění trvalého a statečného boje s předsudky a s netečností policie i justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných vražd v České republice“.

V roce 1999 obnovil s dalšími anarchisty vydávání časopisu A-kontra. Od začátku devadesátých let spolupracoval s romským hnutím; roku 2003 se nakrátko stal šéfredaktorem romského časopisu Amaro Gendalos, který proměnil v revue boje za práva Romů. Jako u anarchistického A-kontra, ani tady pro něj dělání časopisu neznamenalo jen (a ani v prvé řadě) psaní článků, ale především být na místě a prakticky aktivní ve prospěch obětí moci. To poznal dost dobře například starosta Slaného, vystěhovávající Romy pod praporem „nulové tolerance“.

Právě na situaci českých Romů upozorňoval i v dalších iniciativách, jichž se účastnil. Poslední z nich byl boj proti vystěhovávání Romů z ostravského Přednádraží. Pomoc sociálně vyloučeným spojoval s důrazem na kolektivní emancipaci Romů založené na jejich nezávislé a samosprávné aktivitě, ne paternalistické „pomoci“.

Nebyl teoretikem, rozvíjejícím myšlenky v tichu své pracovny, ani aktivistou opakujícím cizí hesla. Rozhovor s ním představoval setkání s aktivním myšlením a s neobyčejnou důsledností. Nezapomeneme.

Odkazy na další texty

Život proti proudu: rozhovor s Jakubem Polákem v A-kontra 2006/2 ZDE

Články Jakuba Poláka v Britských listech

07.07.2008 Od úžerníků k nadnárodním firmám ZDE

Vytisknout