Jako občan mám právo nevolit

6. 10. 2012

Předvolební počty jsou v principu jednoduché, proto když řeknete a), sluší se říct i b), píše Karel Semerád.

Vůbec nezmiňujete lidi, kteří odmítají volit proto, že nikoho neuznávají za hodna být obdarován hlasem. Takový (ne)volič svojí neúčastí zvyšuje váhu ostatních hlasů, ale bez vlivu na kvalitu a rizika. Nemaje preferencí sám o sobě nemůže mít ani špatný vliv na výsledek voleb.

Další věcí je, že zvýšení váhy hlasu je symetrické vůči všem voleným subjektům. Nevím, kde berete jako jistotu možnost, že zvýšení váhy hlasu mojí neúčastí se otočí proti mým preferencím. Nebo, potažmo, že některé volby jsou dobré a jiné špatné. To je subjektivní.

Objektivně pro průběh voleb musí být dány hlasy a ty budou mít rozdělení v nějakém poměru, podobném tomu při stoprocentní účasti. Hlavní deformací je "skalnost" elektorátu, nikoliv růst váhy hlasu.

Alespoň tento triviální fakt zmiňujte.

Nevolba totiž je volba a vy patrně máte na mysli fakt, že komunisté se, na rozdíl od ostatních, dostavují v hojných počtech. No, pak si ale vitězství zaslouží, že, když nejsou líní. Co já s tím, když za mne nikde nikdo sedět nebude a přesně tak jsem to chtěl?

Domnívám se, že jako občan mám právo nevolit nikoho a i tak mi zůstává oprávnění kritizovat činnost mnou nevolených zástupců. To proto, že řádně platím daně a tito zvolení prezenti jimi nakládají.

Omlouvám se za nesouvislou poznámku, pokud budu s něčím chtít nesouhlasit aktivně, rozhodně se ozvu jinak, než prostřednictvím matematických čachrů. A když už o tom sami mluvíte, slušelo by se srozumitelně problematiku nevolení rozvést. Protože to není úplně tak, jak naznačujete.

Volit, či nevolit?
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.10. 2012