Normální vzkaz nenormálního počinu

3. 10. 2012 / Luděk Prokop

Hysterická reakce nynějšího režimu, jeho prezidenta, hysterické výroky současných představitelů tohoto režimu, vyjadřované v nezměrné snaze napodobit vůdce a zavděčit se mu, předčí veškerá očekávání. Pravda, může být, že množství a stupidita výroků má být zastírací clonou pro choromyslný výrok o stoletém atentátu (čili o vražedném útoku) na presidenta. Například připodobňování střelby na prezidenta z pistole na hraní, kdy střelec zcela evidentně (nejen dle jeho slov), dbá na to, aby nikoho ani presidenta nezranil, připodobňování toho k vraždění mladých lidí Breivikem. To je už hodně silný kalibr. Za to by se nemusel stydět ani Goebbels.

Necítím se být rozeštváván množstvím rozeštvávačů stejně tak, jako jsem to necítil v době totalitní. Ale stejně jako tehdy jsem naštván čím dál tím víc. Nejen vědomím, že komunistické manýry bez špetky velkorysosti, manýry úzkoprse hájící dogmata totalitní doby, totalitního režimu, v naruby obrácené podobě panují v neztenčené míře i dnes. Nejen vědomím, že stejně jako v totalitě, stejně tak i v té naší demokracii nikdo nic s ničím nenadělá. Tu a tam, když pan Smetana provede "zločin" malováním po plakátech a tvrdošíjně stojí na svém, tu a tam, když pan Vondrouš použije hrací pistoli k symbolické nápodobě střelby na presidenta, tu a tam zasvítí jiskřička naděje, že snad i ti na nejvyšších příčkách státního řízení konečně pochopí a konečně si uvědomí, že i oni musí dodržovat daná pravidla, neřku-li zákony. Bohužel dle jejich následných reakcí to vypadá, že jejich tupost je bezbřehá. Natolik bezbřehá, že donutí jiné zoufalce za jiné situace k počinům, ze kterých mají takový strach. Za jejich choromyslnými výroky nestojí statečnost, ani hrdinství, ani zdravá soudnost, ale nezměrná hloupost. A jsou to lidé stejní jako za totality, stejní i dnes. Lidé demagogických hesel, dříve rudých, dnes modrých. Lidé neustále stejných povah. Lidé deroucí se výš za jakoukoli cenu. Po stranách očí klapky, oči upřené na vyšší příčku. Ani náhodou je nenapadne, že stejně jako jejich předchůdci za totality i dnes jsou oni těmi rozeštvávači. Že oni jsou viníky neutěšené společenské atmosféry. A když už jim to náhodou bleskne hlavou, pak se vehementně snaží naznačovat, že to jejich předchůdci, komunisti. Pravda, ono už to tak dobře nefunguje jako řadu let předchozích a musí se naznačovat opatrněji. Jaká úleva, že pan Vondrouš býval kdysi členem KSČ či KSČM či čeho něčeho takového.

V čem bychom asi tak mohli spatřovat to jejich dnešní zaklínadlo. V čem je to rozeštvávání? V tom, že sestavením vlády po volbách není pověřena vítězná strana, jak bývalo pravidlem, jak bývávalo logickou zvyklostí? V tom, že vláda oprávněně postrádá důvěru osmdesáti procent občanů a vzdor tomu se drží u moci zuby nehty? V tom, že slovo premiéra nestojí ani za zlámanou grešli? V tom, že existence vlády se opírá o stranu, která před volbami neexistovala, a tudíž nebyla ani volena? A to je zde celá škála korupčních afér, výsměch veřejnosti v podobě osoby ministra vnitra, svévole kolem odvolávání policejního prezidenta, atd. atd. atd. A nic s ničím nehne. A když už přijde sto tisíc protestujících na Václavák, nic to neznamená. A když už po panu Smetanovi přijde i pan Vondrouš, pak to znamená všechno možné a především všechno až zrůdně jiné, než to, co to doopravdy znamená a je.

Nepochybně jsou zde na základě počinu pana Vondrouše vyvozovány i oprávněné otázky. Například panem poslancem Borisem: "Má snad být příštím účinným způsobem, jak projevit svůj politický postoj, střelba ze samopalu? Nebo snad nálož na náměstí plném lidí?"

Ano, to jsou otázky na místě. Nyní jde jen o to, aby byly vyvozeny i správné závěry. Čili: Buďte rádi, že někdo razantně a zároveň i bezbolestně upozornil na stávající neudržitelný stav a udělejte vše proto, aby ke střelbě ze samopalu nemuselo dojít. Respektujte jasnou neudržitelnost stávajícího stavu, přestaňte vládnout s nevolenou a nezvolenou stranou, snižte napětí ve společnosti a vyhlašte předčasný lednový termín nových voleb. Neeskalujte napětí ve společnosti až za krajní meze pro nízké, nedůstojné lpění na korytech a korýtkách za jakoukoli cenu. A když už jste to tak pomotali s rozpočtovou odpovědností, pokuste se v sobě vyšťourat zbytečky odpovědnosti občanské a zbytečky svědomí.

Vytisknout