Nestálý kurs německé vlády v libyjské otázce

14. 4. 2011 / Kay Čejka

Tehdy ministr zahraničí a (tehdy stále) šéf německé liberální strany Guido Westerwelle prohlásil, že se žádný německý voják nezúčastní vojenské akce proti Libyi. Při hlasování v Radě bezpečnosti v OSN se Westerwelle zdržel. Jako jediný ze „západních spojenců“ se v podstatě otevřeně postavil proti vojenské akci v severní Africe.

Německé velení dokonce stáhlo své válečné lodě z mezinárodního svazu, prosazujícího zbraňové embargo před libyjským pobřežím a povolalo zpět i německé posádky radiolokačních letounů AWACS ze středomořské oblasti.

Rozhodnutí postavit se proti dlouholetým spojencům a neangažovat se nad Libyí vyneslo hlavně ministru zahraničí Westerwellemu rozsáhlou kritiku z mnoha stran.

Posléze ale Westerwelle vyrukoval s plánem prodloužit misi německých posádek AWACS v Afghánistánu a tím uvolnit ty americké, aby mohly nahradit chybějící německé ze Středomoří. Tu samou misi ale vláda před necelým půlrokem ještě prodloužit odmítla.

Mnozí si kladli a dodnes kladou otázku, proč vláda tak rychle obrátila a změnila kurs nejen v této otázce, ale například i v otázce prodlužování služební doby atomových elektráren v Německu.

Poté, co Evropská unie začátkem dubna nabídla OSN vojenskou podporu při humanitárních misích v Libyi prostřednictvím krizových kontingentů rychlého nasazení (tzv. „EU-Battlegroups“), se německý ministr zahraničních věcí, Guido Westerwelle (FDP), nechal tento čtvrtek slyšet, že německá vláda je připravena podpořit humanitární akce OSN v Libyi vysláním německých vojáků.

Německo je v jedné z těchto evropských bojových skupin zastoupeno 990 vojáky, především se jedná o zdravotníky, vojenskou policii, průzkumníky, ženijní a štábní jednotky.

Podle rozhodnutí Evropské Rady by společné nasazení mělo za úkol zajistit volný pohyb a případnou evakuaci utečenců a pomoc humanitárním organizacím při plnění jejich úkolů.

Tímto prohlášením ministr Westerwelle opět otáčí kormidlem vládní lodi a opět zcela mění německý postoj k světovému dění.

Opozice v zásadě dala najevo svůj souhlas k "humanitární" pomoci Libyi. Kritizovala však vládní koalici za její nestálý kurs. Zástupce předsedy parlamentní frakce strany Zelených Frithjof Schmidt se vyjádřil takto: „Ministr zahraničí Westerwelle skáče z jedné pozice na druhou. Zahraniční politika Německa neni zřejmá soudržná.“

Mluvčí parlamentní frakce sociálních demokratů z SPD pro branné záležitosti Rainer Arnold dokonce řekl, že: „Toto ukazuje celkovou prolhanost vlády“. Obecně ale prý souhlasí s nasazením a „pokud jde o poskytnutí kapacit při evakuaci či chránění humanitárních konvojů, je to vojensky ospravedlnitelné a eticky správné.“. Vláda ale musí s parlamentem jednat „otevřeně, čestně a transparentně“. Pak je široký souhlas parlamentu k takovému nasazení možný.

Další představitel opoziční frakce SPD, mluvčí pro zahraniční politiku Rolf Mützenich, prohlásil, že parlament zatím rozhodovat nemůže, ale jakmile budou splněny veškeré potřebné předpoklady, může parlament okamžitě jednat. Tyto předpoklady ale zahrnují oficiální žádost OSN a NATO o německou pomoc, ke kterém zatím nedošlo.

Svaz německé armády (Deutscher BundeswehrVerband – DBwV; zastupuje aktivní i vysloužilé vojáky z povolání i jejich rodiny a pozůstalé) ale před účastí na takové misi varuje.

„Je těžko pochopitelné, jak tyto plány jdou dohromady s dosavadní politikou Německa nezúčastňovat se žádných vojenských akcí.“ řekl předseda DBwV Ulrich Kirsch. Od německé vlády si hlavně žádá jasno co se její politiky ohledně Libye týče. Varoval také před opomenutím řádné „exitové strategie“. „Musíme dát pozor, aby se z humanitární mise nestalo vojenské dobrodružství s nedozírnými následky.“

Vypadá to tedy, že se Německá spolková republika po poměrně krátkém, ale fatálním zaváhání přece jen přidala k boku svých politických partnerů. Proč fatálním? Svou nerozhodnosti a vrtkavostí rozhodně neposílila důvěru partnerů, spojenců a přátel v její rozhodnutí, výroky a postoje. Takto nedůsledným chováním si může vláda vždy pouze uškodit a jak vidno Guido Westerwelle díky svému neprůzračnému chování a rozhodování přišel o důvěru liberálních voličů a tím i o post předsedy liberální FDP, který držel bezmála deset let.

Jak se bude vyvíjet možnost účasti evropských „Battlegroups“ na libyjském konfliktu uvidíme v následujících dnech možná týdnech. Ve středu tohoto týdne se má v Kataru poprvé sejít tzv. „Kontaktní skupina – Libye“, které se mimo jiné zúčastní Spojené státy, Velká Británie, Německo a Arabská liga. Od čtvrtka pak Německo hostí jedno z největších setkání politických špiček ve své poválečné historii a tématem budou mimo jiné i možná libyjská mise EU. Němečtí občané mohou jen doufat, že se jejich ministr zahraničí znovu nerozhodne zavítat do neprobádaných vod zahraniční politiky.

Pátral jsem na všech možných zpravodajských i vládních serverech po nějakém vyjádření či zdůvodnění německého postoje k bezletové zóně a našel jsem pouze střípky: oficiálně Guido Westerwelle zdůvodňuje své zdržení se hlasu v Radě bezpečnosti OSN tím, že:

• Německo má již přes 7000 vojáků na zahraničních misích
• německá vláda nechce riskovat životy svých vojáků
• německá vláda se obává příliš mnoho civilních objetí případných vojenských akcí

Neoficiálně jsem dospěl ještě k těmto důvodům:

• Vláda se obávala nepříjemné diskuze o bojovém nasazení vojáků ve volebním období
• Německo má špatné zkušenosti z Afghánistánu, kde se situace vyostřuje a umírá čím dál více vojáků Bundeswehru
• Po reformě německé armády a jejím "předělání" na profesionální armádu, nemá Bundeswehr dost nových dobrovolníků, hlásící se do služby – chybějí lidi.

Nenašel jsem jediné prohlášení, které by udávalo jiné/pádnější důvody. Záznam z parlamentu, kde Guido Westerwelle přímo po hlasování rady OSN vysvětluje vládní postoj a důvody k němu, mluví hlavně o zvýšení ekonomického tlaku na Kaddáfího (zmražení kont, embarga atd.), o důležitosti vystoupit a podpořit "bojovníky za svobodu" (ale ne se zbraní v ruce, pouze in spe :) a podobné žvásty....

Jinak na západní frontě klid.

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Vytisknout