Těžba myšlenek a krmení pro kočku

4. 4. 2011 / Irena Ryšánková

Média, ukojena sebevraždou Otakara, o němž nikdo neví, zda se smrtí dívenky Aničky má či nemá něco společného, spí jako přežraná kočka. Jestli byl Ota vinen či nevinen se už asi nedozvíme, protože to už bulvár moc nezajímá a už se zajímá o něco jiného. Viníka ti skvělí "investigativci" našli, některé pseudoinvestigativní novinářky za zenitem slávy opět vytahaly kde co ze spisů, ke kterým se stále dostávají. Snad už je to na policii tradice, jako dědičné léno.

Nebo ti, co ty spisy vynášejí, u policie stále jsou a to na stejných místech, což je, vzhledem k okolnostem, zvláštní. Svědčí to o intelektuální úrovni bizonů i jiných zvířat.

Jak řešit, když se bulvární média stanou vyšetřovateli, soudci, katy i vykonavateli závěti, těžko říct. Asi by to měl být etický kodex v hlavě každého novináře. Co s těmi, co jej v hlavě nemají, to nevím. S nimi by si to měli vyřídit asi šéfredaktoři, pokud ti něco v hlavě mají. Ale když jsem ty nešťastné duše viděla po kauze "Kalouskova nahrávka", nemám bohužel pocit, že by na to měli. Nemají ani ty příslovečné "koule".

Jistá mladá světlovlasá dáma, která si vzala muže s mozkem a budoucností (nyní tedy spíše již bez) opět neodolala a napsala reakci na editorial, doprovázející její rozhovor ve společenském týdeníku. Reakce nezklamala. Zdá se, že mladá dáma nepochopila vůbec nic, kromě frustrace ze ztráty perspektiv a nepochopila ani to, že její mediální výstupy jsou všeobecně brány jako bezva zábava. Ale je ještě mladá... A tak to jednou možná pochopí - až se vzpamatuje ze šoku ztráty perspektiv a přestane být ohromena sama sebou, třeba z ní může být docela fajn ženská, co se o sebe bude umět postarat sama. Pak možná bude mít i ten nadhled, který neustále chce po druhých. Sexy mozek...

Koaličníci se hodlají počátkem příštího týdne setkat mediálními zákony. Pánbůh s námi a zlé pryč, chtělo by se zvolat po letitých zkušenostech s podobnými schůzkami. Bude se o nich ostatně diskutovat i v Ostravě. Ale třeba nás politici překvapí a třeba v Praze a i tam, v Ostravě černe, někdo pochopí, že nejen těžbě, ale i médiím je opravdu třeba rozumět a ne být jen sveřepě ideový. Politici chtějí probrat i otázku voleb do mediálních rad. Prý aby tam byli nezávislejší lidé. Většina takzvaně nestranických byla a je už dvacet let tvrdě stranická. Pouze jejich strana není registrovanou, ale je o to více nebezpečnou. Pravda i láska se ukázaly mít nulový koaliční potenciál, a tak mediální moc by se hodila k inventuře demokracie. Politici nicméně mohou naslouchat odborníkům i teď, kdyby měli odvahu a opravdu nezávislé odborníky (nezávislé i na nezávislých politicích) si do mediálních rad navolili.

Chápu, že je to trochu problém. Moc nezávislých už nezbylo, každý se musí něčím živit... Vrtěči ocásky jsou na ovládání jednodušší. Ale vždyť i s odborníkem se dá domluvit. Mohli bychom se tak možná vyvarovat excesů. Rozhovor s odborníkem ovšem vypadá jinak, než jako příkazový monolog poslance či nějakého druhořadého experta poslaneckého klubu poslednímu asistentovi. Občas je to poslanec, který by měl poslouchat. Akceptovat ale něčí meritokratorní autoritu, když poslanec má mandát? To vyžaduje od poslance moudrost a změnu paradigmatu. V médiích přece nejde o to, aby o něm pěkně psali, ale o to, aby o všech a o všem psali objektivně, aby komentovali vyváženě. Stranictví musí v takovém rozhodování stranou. Pravda je, že ti, v něž vkládají koaličníci možné naděje, tedy ti "univerzitní" nezávislí odborníci sice rozumějí teoreticky teoriím o médiích, ale praxi nikoliv. Namnoze nikdy v žádné redakci nebyli. Nerozumějí médiím, což je problém, mají-li pak o nich v Radě rozhodovat. Což občas baví i jejich vlastní studenty, kteří si v různých redakcích vydělávají na chleba. Těch nezávislých, rozkročených mezi mediálně teoretickým i mediálně praktickým světem, je málo. Autoritu mezi ostatními, danou většinou neslužebným vztahem k politickým partajím, redakcím i vlastnickým strukturám médií, má jen několik.

Změnit model a ponechat média mimo strukturu zastupitelského systému? Pak se odněkud vynoří propagátoři nepolitické politiky a budou těmi jedinými, kteří budou mít mandát. Ale čí? Reprezentativní demokracie stojí celá na mandátech poslanců. Proč by měl být mediální radní výjimkou? Ale všechny tyhle debaty jsou k ničemu, pokud někdo v politice nesebere odvahu a do rad nepovolí zvolit lidi silné, na něm samém nezávislé.... a moudré. Odpovědné ne volitelům, ale opravdu těm, kteří jim dali mandát, koncesionářům. Občanům. Jenže... Kdo by tu odvahu měl, že?

Politici také raději spí jako přežraná kočka.

Psáno pro prvnizpravy.cz

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.4. 2011