Lidové revoluce demokracii nezaručují

14. 2. 2011

Statisíce protestujících zaplnily veřejná prostranství; byla vykřikována hesla, vlály transparenty a bezpečnostní síly byly vyděšeny tak, že nezasáhly; ničemný despota odstoupil a uprchl do zahraničí.

A co teď?

To není jen otázka pro Egypťany, kteří v pátek svrhli prezidenta Husního Mubaraka. Euforie zřídka dlouho vydrží. Je nahrazena výzvou vybudovat spravedlivou a demokratickou společnost a splnit očekávání příznivců, kteří mohou být motivováni stejně tak ekonomickými svízeli jako láskou k politické svobodě.

Studie ukazují - co do dlouhodobého úspěchu lidových povstání jako bylo to, které právě otřáslo arabskými státy v Egyptě a Tunisku - zřetelně smíšené výsledky. "Řada tranzic od autoritářské vlády nevedla ke svobodě," konstatovala zpráva washingtonské lidskoprávní organizace Freedom House z roku 2005 nazvaná "Jak získat svobodu: Od občanského odporu k vytrvalé demokracii". Z 67 zemí, kde v předchozí generaci došlo k tranzici, bylo v době publikace 35 "svobodných", 23 "částečně svobodných" a 9 "nesvobodných". Faktory přispívající k trvání demokracie zahrnují silnou a soudržnou občanskou koalici utvořenou ještě před změnou a nenásilnou taktiku opozice. Naopak šance na vybudování stabilní demokracie mohou být poškozeny, pokud opozice uzavře dohodu s bezpečnostními složkami vládce - k čemuž, jak mají někteří podezření, mohlo dojít v Egyptě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.2. 2011