Egypt v súdánské optice

14. 2. 2011

Když jsem pozoroval bezprecedentní protesty v Egyptě, které svrhly to, co vypadalo jako neměnný vládní systém prezidenta Husního Mubaraka, soustavně jsem se přistihoval, jak myslím na to, kdy jsem naposledy seděl v první řadě při převzetí moci armádou.

Nepřestávám uvažovat o tom, zda puč v Súdánu, který byl prvním krokem k civilní vládě, ale pouze k takové, jež vydržela čtyři roky, neposkytuje klíč k tomu, co se v Egyptě děje.

Připomíná mi to, že oslava, jíž jsem byl v pátek v Káhiře svědkem, je pouze prvním krokem a protestující se vrátí do svých domovů pouze tehdy, budou-li si jisti, že důstojníci u moci rozeberou starý řád a nastolí civilní vládu.

Byl jsem ještě teenagerem, když jsem pozoroval pád súdánského prezidenta Džafara Nímajrího. Rodiče měli dům s verandou otočenou směrem k vyhlídce na Nil. Podél břehu řeky vedla cesta k Rádiu Omdurmán, k hlavní vysílací budově.

Neexistovalo lepší místo k pozorování toho, jak dochází k puči.

Tisíce demonstrantů pochodovaly k budově státního vysílače, hlásné trouby vlády, a vykřikovaly "Ja Nímajrí, Ja hímar" - "Ó Nímajrí, ty osle".

Lidová nespokojenost rostla, když se po léta slabá ekonomika postupně rozpadala a zanechala za sebou miliony zbídačených.

Můj otec, emigrantský dělník, jednou strávil šedesát hodin a přespal v rodinném autě, když čekal na týdenní příděl čtyř gallonů paliva. Museli jsme stát frontu na lahve s plynem na vaření. Vejce, cukr a mouka byly nedostatkovým zbožím.

Tak vypadal každodenní boj západní rodiny žijící z dobré mzdy. U Súdánců si tento boj o přežití zmnohonásobte. Súdánská libra se ocitla ve volném pádu.

Došla trpělivost. Demonstranti požadovali změnu a zasáhla armáda. Odvrhli jednoho z vlastních. Nímajrí byl armádním důstojníkem, který se dostal k moci v roce 1969.

Zde se běžný africký scénář vojenského puče mění. Suwar al-Daháb, armádní důstojník, který se dostal k moci, slíbil, že do roka uspořádá svobodné volby. Málokdo mu věřil. Ale vyčerpaní lidé se na něj spolehli. A on slib splnil.

V roce 1986 tehdy největší země Afriky rozpolcená občanskou válkou mezi severem a jihem uspořádala pluralitní volby. Do úřadu nastoupila civilní vláda.

Před lednovou tuniskou revoltou to bylo naposledy, kdy arabský lid - na severu Súdánu se hovoří arabsky - mohl tvrdit, že s pomocí lidového hnutí změnil vládu.

Paralely s Egyptem mají daleko k dokonalosti. Tak jako v Súdánu to byla výbušná směs ekonomické a politické úzkosti, co přivedlo Egypťany do ulic.

Egypťané po celé zemi požadovali, aby Mubarak odešel, obviňovali jej a jeho spojence z drahoty, nezaměstnanosti, zející propasti mezi bohatými a chudými a politické represe.

V pátek dosáhli toho, o čem si sotva mysleli, že je možné. Ukázali, že lid může ovládnout ulice a učinit Egypt neovladatelným. Lid rozhodl. Mubarak padl. Moci se ujala vojenská rada.

Rada slíbila splnit požadavky lidu. Slíbila zrušit zákony o výjimečném stavu platící třicet let a používané k utlačování dissentu. A co je klíčové, slíbila svobodné a spravedlivé volby.

To bude v Egyptě novinka. Listopadové parlamentní volby byly zřetelně zfalšovány. Opozice stěží získala nějaké to místo v dolní komoře. Většina hlavních opozičních sil v Egyptě volby jednoduše bojkotovala.

Egypt uskutečnil pouze jedny prezidentské volby s více kandidáty. V roce 2005 Mubarak podle očekávání ukradl hlasy. Ajman Núr, jeho hlavní rival, byl s velkou ztrátou druhý a byl uvězněn na základě obvinění, o nichž prohlásil, že byla politicky motivována.

S vojenskou radou u moci může být Egypt s to přepsat ústavu. Existující dokument s příležitostnými dodatky vnášejícími kosmetické změny byl napsán tak, aby zajistil, že Mubarak a jeho klika v něm bude mít vestavěnou jistotu moci.

Teď se mnoho Egypťanů, kteří se probouzejí do nových poměrů, začíná ptát, co přijde dál.

Jsou ozbrojené síly skutečně připraveny vrátit moc civilistům? Vrátí moc, jíž se chopily v roce 1952, když Gamal Abdal Násir a jeho "Svobodní důstojníci" svrhli monarchii? Je nejsilnější instituce v Egyptě, jediná, která přežije nepokojné události, připravena usednout na zadní sedadlo?

Sdělení od mnoha protestujících je jasné.

"Civilistu, civilistu" byl jeden z pokřiků vítajících zprávu, že Mubarak odstoupil a u moci je armáda, když dorazila na náměstí Tahrír, epicentrum egyptského politického zemětřesení.

Důstojníci vládnoucí nyní Egyptu jsou vedeni Mohamedem Husejnem Tantávím, ministrem obrany. Pravidelně sedával vedle Mubaraka na vojenských přehlídkách předvádějících moc armády. Byl na svém postu dvacet let.

Mnozí Egypťané doufají, že Tantáví ukáže oddanost lidu, který se odvážil postavit Mubarakovu bezpečnostnímu aparátu. Po osmnácti dnech protestů nevypadali jako lidé připravení přijmout starou mocenskou formuli opřenou o armádu.

V roce 1985 vojenský velitel země na jižní hranici Egypta svůj slib splnil. Pro Súdánce se to ukázalo být krátkým experimentem s civilní vládou. Tři roky po volbách z roku 1986 se moci opět chopil jiný vojenský velitel.

To, čeho jsem byl v Súdánu před čtvrt stoletím svědkem, byl ohromující okamžik, kdy se historie zdála přepsána. Armádní důstojník se postavil skeptikům, súdánským i západním, a dodržel slib zřídit civilní vládu.

Divil bych se, kdybych tohle zažil znova. Divil bych se, kdyby Egypťané byli připraveni jít zpátky domů, jestliže armáda své sliby nesplní.

Článek v angličtině ZDE

Vytisknout