Míchejte a nepřestávejte!

25. 1. 2011

Stodvacetimetrová budova v Hanfordu, která je dosud ve výstavbě, připomíná kaňon naplněný zařízením, jež má nakonec separovaný a vychlazený radioaktivní odpad zalít do skla. To vše zatím stálo americké daňové poplatníky 12,2 miliardy dolarů. Jenže aby se zabránilo neštěstí, je třeba materiál vzniklý při výrobě jaderných zbraní neustále promíchávat. A projekt gigantických vzduchových promíchávačů vyvolává pochyby auditorů i nezávislých expertů - a Walta Tamosaitise, který pracoval pro hlavního dodavatele, stál místo.

Navzdory několikanásobnému překročení původního rozpočtu a zhruba desetiletému zpoždění projektu ti, kdo zařízení budují, dosud neprokázali, že jimi navržené promíchávače budou bezpečně a bez poruchy fungovat. Navzdory použití nejnovější technologie se problém nedaří uspokojivě vyřešit.

Tamosaitise, který namísto "počítačové simulace" provozu zařízení požadoval rozsáhlé laboratorní testy, dodavatel ze dne na den vyhodil z manažerské pozice - nicméně inženýr následně podal stížnost, která se prošetřuje. Ministerstvo energetiky i dodavatel ovšem tvrdí, že všechny problémy vyřešili, a odmítají se k vyšetřování vyjadřovat. Univerzitní experty a experty pracující pro jiné federální instituce však tvrzení investora a dodavatele nepřesvědčují.

Zařízení v Hanfordu má zpracovat radioaktivní odpad z netěsných podzemních nádrží; radioaktivní prvky mají být separovány a zality do skla. Než k tomu ale bude moci dojít, radioaktivita materiálu bude muset klesnout - a mezitím, tj. řádově desítky let, je třeba jej nepřetržitě míchat. Obsahuje totiž zhruba 800 kilogramů plutonia 239 smíchaného s 200 miliony litry dalších jedů. Těžké transuranové plutonium má tendenci usazovat se na dně. A časem by se tam mohlo akumulovat dost částic na to, aby se samovolně rozběhla řetězová reakce.

K podobné události už jednou došlo, v Japonsku v roce 1999. Dělníci závodu na přepracování paliva v tomto případě nashromáždili příliš mnoho uranu 235. Zničehonic se objevil záblesk modrého světla a prudce vzrostla radiace. Dva dělníci během hodiny začali zvracet. Jeden zemřel za dvanáct týdnů, druhý za sedm měsíců.

Jinou možnost představuje nahromadění výbušného vodíku, který by mohl způsobit chemickou explozi.

Potíž je v tom, že některé části hanfordského zařízení by musely fungovat po celé dekády prakticky bezúdržbově, protože místy bude radiace příliš velká na to, aby umožnila nasazení jakéhokoliv vybavení, o zásahu lidí ani nemluvě. A zároveň jsou na promíchávače kladeny vzájemně protichůdné požadavky: Musejí být dost silné na to, aby zabránily hromadění odpadu, a zároveň tak subtilní, aby vzduch nebo částice nehnaly příliš velkou rychlostí, což by mohlo zařízení poškodit nebo vyřadit z provozu.

Promíchávače jsou testovány již deset let, nicméně pochybnosti trvají. Mezitím pokračuje výstavba zařízení, aniž byly příslušné otázky zodpovězeny.

Ministerstvo energetiky v roce 2005 sestavilo tým expertů, který měl identifikovat hlavní problémy zařízení v Hanfordu. Skupinu vedl Walt Tamosaitis pracující pro subkontraktora hlavního dodavatele, společnosti Bechtel National, firmu URS. Problémů bylo nalezeno celkem 28, včetně již zmíněných promíchávačů. Poté ministerstvo stanovilo konečný termín pro nalezení řešení; avšak v roce 2009 výzkumná instituce ministerstva, Pacific Northwest National Laboratory, ukázala, že promíchávače dosud neuspěly v testech.

Tamosaitis obviňuje ministerstvo, Bechtel i URS, že ho kvůli bezpečnostním otázkám šikanovaly. Manažeři Bechtelu si přáli provést počítačové testy, ale on trval na rozsáhlých laboratorních testech. Muž, který měl za Bechtel na starosti dohled nad projektem, prohlásil, že využije svých kontaktů na ministerstvu k tomu, aby jakékoliv navržené řešení bylo schváleno, protože jinak by ministerstvo nevyplatilo část milionové odměny. Jiný manažer prohlásil, že pokud věc nebude úspěšně uzavřena, "budu prodávat Amway v Tijuaně".

Vloni v únoru si Tamosaitis stěžoval, že navrhované testy jsou dosud neadekvátní. 30. června Bechtel nabídl nové řešení, které odstranilo některé z problémů, a Tamosaitis další den poukázal na ty, které zůstaly nevyřešeny. Den na to byl vyzván, aby vrátil služební odznak a telefon, a byl eskortován pryč.

Po několika týdnech univerzitní experti prohlásili, že nedostatek testů v odpovídajícím měřítku je riskantní, a panel The Defense Nuclear Facilities Safety Board pracující pro Bílý dům s nimi o pár měsíců později souhlasil. Zaměstnanci ministerstva energetiky, jiní experti a dodavatelé s tímto hodnocením nesouhlasí, nicméně v této situaci již ministerstvo i Bechtel souhlasí s dalšími testy. Těsně před Vánocemi prezidentský panel vysvětlil, jak by podle něj měly testy vypadat, a zopakoval obavy z výbuchu nebo řetězové reakce.

Tyto masivní testy mohou trvat dva roky.

Výstavba zařízení bude mezitím dál pokračovat.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout