Proč házet perly sviním aneb co je možné ve škole

25. 1. 2011 / Miloslav Štěrba

Takže mohu být podezříván, že se snažím vyrovnat si účty s kolegy, se školským systémem, který ne vždy přál a přeje práci učitelů. Výsledkem byly pak absurdní výroky pedagogů, docela rozšířené ve školských prostorách, že "škoda házet perly sviním". Byla to obranná reakce kantorů na chování studentů, značným dílem vyvolaná školskými metodami výuky a zkoušení, na první pohled krajně vulgární, a na druhý rovněž. Kantor tak rezignoval na etiku učitelského povolání. Jenže kantor (nebudu zde používat oba rody) je taky jen člověk...

"Nadchnout, zaujmout, ale i zapojit do aktivní práce, jinak -- teror." S tím lze souhlasit, jenže kdo najde tu správnou míru? Jak jsem měl zaujmout či nadchnout studenty možností naučit se dalším jazykovým dovednostem v mé hodině franiny, jestliže třídu po přestávce dostal do rukou kolega chemik, který byl proslulý náročností, že pak absolventi s obdivem vůči němu vyprávěli po zbytek života, jak se na "výšce" (pokud studovali chemii) nemuseli první dva roky vůbec nic učit, tak je připravil ve svém oboru. Jenže moji žáci měli pod lavicemi otevřené učebnice chemie.... a např. místo přípravy dialogu se sousedem s využitím probrané látky...

Vzpomínám na studenta, který po úspěšném složení maturitní zkoušky z ruštiny, na maturitním večírku mi zcela upřímně sdělil, že se vlastně v mých hodinách nic nového nenaučil, že "všechno, co umí z ruštiny" si přinesl od paní učitelky ze základní školy....a přitom složil maturitní zkoušku, předtím napsal písemnou část, a samotnou zkoušku tvořilo 30 otázek (reálií, literatury).

Mohl bych se vlastně pochlubit -- aniž jsem mladíka během studia otravoval učením, vždyť výsledek hovoří za vše. Ale k maturitě. Dnes je na pořadu dne státní maturita. Zkoušky, zejména testy. Během učení ve škole jsem preferoval tento žánr zjišťování znalostí, na druhou stranu, cizí jazyk -- to jsou zejména řečové dovednosti. Ty nelze ověřit testem. A také, pokud opravdu máte naučit jazyk, řeč, v hodině se musí mluvit, mluvit, mluvit, ...což na druhé straně snadno sklouzne do jistého druhu "anarchie", neklidu ve třídě, a opět, "nezainteresovaný" má dost příležitosti, aby v takovém prostředí byl neaktivní. Jen si uvědomte, kolik příležitosti hovořit cizím jazykem má žák, jestliže hodinu tvoří 45 minut, a v této době jste nuceni vykonat desítku činností, a ještě umožnit např. dvaceti přítomným, aby se dostali ke slovu. Snad k výuce jazyků přispěje i nedabování zahraničních filmů. Jak je tomu obvyklé u našich sousedů, třebaže tím pár vyvolených herců přijde o peníze a Češi se nebudou moci vychloubat svými daberskými úspěchy.

Je neštěstím školy, že maturitní zkoušky probíhají po desetiletí stejným způsobem, na gymnáziích i všech ostatních středních školách.( Jako předseda maturitní komise jsem byl svědkem do jaké parodické podoby byly dovedeny maturitní zkoušky na bývalých středních odborných učilištích, zvláště pak na dálkovém a večerním studiu. Ale nechme humor stranou.) Maturita je založena na biflování, a možnost zvládnout tuto metodu za pár měsíců zde popsali jiní. (O.Hausenblas, J.Čulík). Daň době jsem odváděl tím, že jsem maturitní otázky postupně (zhruba od 3.roč. zpracoval do formátu A4, a měl rok a půl na probrání látky. Pro řadu již k biflování vycvičených žáků nebyl problém naučit se cca 30 stran. A třeba navíc recitovat Dopis Tatjány Oněginovi, nebo popsat pamětihodnosti Paříže. Tyto řečové a pamětˇové dovednosti lépe zvládaly dívky, které ostatně tvořily většinu studentů gymnázia.

Po listopadu 89 se nám naskytla možnost studentských pobytů v cizině. Už v létě roku 1990 jsem v družebním městě Zlína v Romans sur Isère dohodl se starostou a kolegy-pedagogy, že od příštího roku zahájíme výměnné pobyty našich žáků. Postupně jsem "vyvážel" do francouzských rodin své studenty na 14 denní pobyt. Dopoledne ve francouzské škole, zbytek dne v autentickém prostředí cizího jazyka. Zpočátku se výměnných pobytů zúčastňovali studenti z vyšších ročníků, ale postupně do Francie

putovali studenti 1.ročníku. Před vánocemi jsme s kolegou z Romans dali mladým adresy jejich hostitelských rodin, a po 4 měsících studia Češi byli nuceni začít psát základní informace o sobě a své rodině do ciziny, což je samozřejmě docela obtížné, jenže s vědomím 14denního žití v tomto cizokrajném prostředí byli natolik motivování (a o to hlavně šlo!), že nebyl problém je zaujmout výukou jazyka. Navíc, pro dovednost zvládnutí cizího jazyka je zapotřebí od samého počátku vnímat intonaci, onu zvukou složku jazyka, což je, a bývalo, pro učitele západních jazyků značně problematické. Studovali jen v ČSR, po celá desetiletí neměli šanci odjet do země, jejíž jazyk učili. Navíc, jestliže už v prvním ročníku mohli moji žáci prožít jistou dobu ve Francii, navázali i do budoucna pro ně prospěšné kontakty, často pak sami trávili další prázdniny v již poznaném francouzském prostředí. A zejména, další tři roky věděli, co se především potřebují naučit z cizího jazyka. A také já je musel od samého začátku učit tak, aby se po jednom roce mohli domluvit. Např. jsem s nimi probíral tvary subjonctivu présent ( látka z konce 3. roč., ale v praxi užívaná). A tak se naučili tvary sloves être, faire, savoir, aller po výrazech "il faut que" atd. hned v prvním ročníku.

K motivaci v hodinách ruského jazyka jsem po 89. využíval možnosti odjet do Bělorečenska, města na severní straně Kavkazu, rovněž v rámci meziškolní výměny studentů. Ale i hudby, písní. ( I pod vlivem franiny, protože ve Francii patřila k běžné jazykové výuce práce s texty písní Renauda.). Vladimír Vysocký, ale i Okudžava, Bičevská aj. se mohli stát pro mladé lidi sympatickou spojnicí k jazyku u nás doslova dehonestovaných Rusů. Texty písní jsou mimořádně užitečné k naučení se slovíček, a pro mladé lidi pak i aktuálních jazykových obratů. V hodinách se pak zpívalo, poslouchaly originální nahrávky. A texty písní nebyly vždy v souladu s vyžadovanou ideologií. Ba právě naopak. Znovu tu zopakuji svůj názor, že Beatles udělali pro pád železné opony víc než všichni disidenti. I když v poněkud jiném kontextu než je tento pedagogicko-metodický. Ale to už je jiná kapitola.

Vytisknout