26. 1. 2011
Rád bych se touto krátkou reakcí chtěl, jako obyčejný čtenář Britských Listů, trochu ohradit vůči článku Pirátská strana důrazně odmítá HADOPI v Česku, který jsem si na tomto serveru přečetl, napsal čtenář Petr Dvořák.
Za prvé, ač se nám to líbí nebo ne, každý, kdo vytvoří nějakou hodnotu (hudba, film, kniha, software), by měl mít plné právo s touto hodnotou zacházet, jak se mu zlíbí. To vychází ze selské logiky, protože bez autora by tato hodnota neexistovala. Přijmeme-li toto tvrzení, pak má autor logicky právo určit, kdo a za jakých podmínek může jeho produkt využívat. Právo zákazníka naopak je na tyto podmínky nepřistoupit a produkt nevyužívat. Ve chvíli, kdy danou hru, film, hudbu... používáte v rozporu s podmínkami autora, porušujete tím ono prvotně vyřčené autorovo právo.
Internet považuji za médium, kde můžeme svobodně šířit informace a díla se svolením jejich autora, respektive díla nespadající pod autorský zákon. Těchto licencí existuje velké množství, za všechny uvedu např. softwarovou licenci GNU. V případě, že šíříte pirátský software, dopouštíte se něčeho špatného a nyní je na vymahatelnosti práva, jak a zda budete potrestán. V oblasti internetového pirátství je potrestání viníků bohužel spíše vyjímkou.
Autor samotný nemá naprosto žádné prostředky, jak se proti pirátství bránit. Dílo, které vytvořil, se tak proti jeho vůli šiří internetem jako mor a on s tím nedokáže nic udělat. Vznikly tak různé svazy, které sdružují autory a snaží se tlačit na státy, aby práva autorů více chránily. Tyto organizace jsou však mnohdy lidmi, kteří sami nelegální software šíří, označovány za zdroj veškerého zla, aroganci moci, prokorupční spolky atd., což je vyznění i onoho článku.
Proti oraganizacím chránícím práva autorů začaly vznikat tzv. pirátské strany, které, jak už název napovídá, staví svou přízeň na lidech, kteří, řečeno trošku laicky, pirátí. Stačí se podívat do programových priorit a přečíst si bod ""Ochrana autorských práv" je termín propagandy zábavního průmyslu", v němž piráti tvrdí, že tak zvaný autorský zákon chrání nakladatele a výrobce, nikoliv autory a umělce. Zapomněli se však jaksi zeptat oněch umělců, oněch vývojářských studií, oněch spisovatelů a filmařů, jejichž produkty nabízí zdarma torrentové sítě proti jejich vůli, zda je tomu skutečně tak, či jde o pouhý pokus o obhajobu internetové kradení.
V neposlední řadě bych chtěl polemizovat s větou "Pokud ministr za zády veřejnosti vyjednává s lobbisty sledování vlastních občanů na Internetu, je to skandál". Každý technicky vzdělaný člověk totiž ví, že již nyní existují programy, jež umí sledovat torrentové sítě, ze kterých se stahuje onen nelegální obsah. Vydavatelé tedy mají data k dispozici díky tomu, že sledují sdílení svého produktu a ukládají IP adresy uživatelů, kteří tento obsah sdílí. Nejde o to, že by snad někdo sledoval, jaké stránky si občané prohlíží nebo co komu včera do mailu napsala babička. Vaše IP adresa bude zaznamenána až ve chvíli, kdy nasdílíte jiným uživatelům nelegální obsah. Bohužel tato data nejsou v současném právním vakuu smysluplně využitelná.
Ve světě pirátství zaznívají denně desítky a desítky bezzubých argumentů. Já osobně, jakožto levicový volič, rozhodně nejsem z těch, kdo by chválil ministra za TOP 09, a osobně považuji "třikrát a dost" na internetu za hovadinu, zvláště ono odpojování od internetu, přestože odpojeni by měli být pouze ti, co internet využili k nelegální činnosti. Ono nelegální by totiž měl stanovit soud. Odmítám však argumenty pirátských stran, které se snaží intenzivní kampaní svět polarizovat na dobré a svobodomyslné piráty vs. nenažrané vydavatelské společnosti. Svět prostě není tak jednoduchý a mělo by v něm platit ono morální pravidlo, že krást se nemá.
Vytisknout1.8. 2014 / Štěpán Kotrba
Programová neujasněnost, do extrémů dohnaný vnitrostranický formalismus hraničící s šikanou vedení, bezuzdně cynický trolling části členské základny, integrace "zelených" a "sorosovských" agend - to vše je dnes Pirátská strana po odchodu jejího char...