Pondělní chaos na pražském Masarykově nádraží

25. 1. 2011 / Oldřich Adamec

V mé dětské paměti nádraží, tehdy se nazývalo Praha-Střed, ale lid pražský mu stejně říkal Masaryčka, bylo přívětivé místo. Byla tam velká vytápěná čekárna, místnost pro kojící matky s přebalovacím pultem, restaurace a okénka s občerstvením. Dodnes se mi sbíhají sliny, když si vzpomenu na výborné bramboráky a k tomu limonáda v pytlíku s brčkem. Ó, to byla pochoutka. Vchod byl z Hybernské, proti tramvajové zastávce. Protože v té době nebyli žádní bezdomovci, byly všude lavičky a teplo.

Dnes nádraží vypadá jako by nedávno skončila válka. Podpůrné sloupy, aby se nezřítilo, zima průvan a bez laviček. Místo pro čekání velmi omezené a vstoje. A považte, nějaký mamlas do tohoto omezeného prostoru nechal nainstalovat ještě jeden podobný sloup s reklamou. Proč myslíte, že to udělal?

Pro zpestření tam včera místní management uspořádal pořádnou taškařici. Přišel jsem tam v 17.00, stály tam davy rozpačitých cestujicích, které nejspíše nepochopily záměr. Sedl jsem si do vlaku, který měl 110 minut zpoždění a odjezd slíbený za 10 minut. Po půl hodině jsme téměř všichni vystoupili a pozorně naslouchali.

V nádražním rozhlase se ženský kolovrátek stále omloval a sliboval příjezd vlaku tu za 10, 15 minut. Žádný z našeho směru nepřijel a nepřišla také žádná informace. Za hodinu přistavili vlak, nastoupili jsme, ale v tom byla ta inovativnost, stále měnili trasu, přes Lysou nebo přes Brod. Cestující mlčky vystupovali, a nastupovali, téměř nenadávali.

Všude byla zima, cestující byli bez jediné kloudné informace. Někteří to řešili metrem a autobusem.

Protože se domnívám, že pan ministr dopravy a spojů je inovativní a veselý člověk, mám pro něj inspirativní návrh. Až se budou rozdávat tučné manažerské odměny, měl by těmto chaotům dát, jak by řekl jeden náš spoluobčan, neodměnu a z takto získaných prostředků vytvořit fond pro podobné taškařice.

V podobném případě by studenti dopravních škol ve slavnostních unifomách ČD roznášeli místo informací alespoň teplý čaj nebo grog a zpívali relaxční písně, možná i rozdávali teplé ponožky. Také by bylo dobré oznámit kontaktní místo, kde ČD bude tisícům lidem vyplácet odškodné.

Za zpoždění až 240 minut, za ujeté přípoje, za poplatky u doktora, kam dojdou s nachlazením, za promarněný čas a za pohrdání s klienty. Hapening nebo taškařice? Bohužel většina z těch tisíců lidí to brala jako naprostou, totální neschopnost zaměstnanců ČD.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.1. 2011