Ve třiceti už mají své pravdy

12. 1. 2011 / Bohumil Kartous

Zabýval jsem se pracovně tím, jak přizpůsobit vzdělávání současným podmínkám. Došel jsem mimo jiné k tomu, že nejdůležitější výzvou pro současné vzdělávání je dovednost práce s informacemi, ať už jsou jakéhokoliv charakteru. Proč?

S nástupem informačního věku bylo nutno zcela přehodnotit způsob sdělování informací. V obrovské produkci má, více než kdy dříve, větší důležitost, jak bude informace "vypadat", v jakém formátu bude předložena, jak obsáhlá bude nebo jak obsáhlá být může, jak adresáta osloví, jakým způsobem ji adresát přijme. Jinými slovy, jaký bude její design. Designování informací je stále intenzivnější a pochopit, co se může skrývat za jejich obalem, je podle mého klíčovou výbavou pro každého, kdo se chce v infochaotickém prostoru současného světa alespoň trochu orientovat.

V českých školách se dnes ale učitelé nezabývali tím, jak je ve společnosti pěstována hysterie, jejímž vyústěním jsou demonstrativní vražedné útoky. Většina se jich radši takovým tématům vyhýbá, protože se sami nedokáží informačně orientovat. A pokud ano, možná se obávají střetu se všeobecně uznávanými "pravdami". Kolik českých studentů středních škol má možnost debatovat o tom, jestli českou politiku mají v rukou psychopati a alkoholici? Kolik českých učitelů je schopno poskytnout svým studentům alespoň základní vodítko, aby se mediální břečkou dokázali alespoň přiblížit podstatě toho, co je skryto za všudypřítomným infodesignem?

Místo toho jsou studentům servírovány "pravdy" (jména a data), které já následně -- zákonitě -- znechutí a oni si raději vytvoří trvalý "názor". Místo aby se učili sami sobě klást otázky, učí se povinně přijímat "pravdy", zvykají si na ně a pěstují si víru v "řády" a "řady", které infodesign ochotně vychází vstříc. A pak, ve třiceti, čtyřiceti letech, už většině lidí příliš nevysvětlíte, dávno své "pravdy" mají.

Vytisknout