Máme dost věznic pro naše zločince?

12. 1. 2011 / Miloslav Štěrba

Jenže vedle nás se chystá skupina spoluobčanů rozpoutat občanskou válku. Dokonce bez zábran vysvětlují, že brzy tu budou umírat nemocní, že se promění na mrtvoly ti, které by zachránila operace, že těžce zraněné budou vozit od nemocnice k nemocnici, aby posléze zemřeli, protože se o ně nebude mít kdo postarat. Ohrožení jsou kojenci, senioři, všichni. Snad až na politiky.

Ti zatím nečinně poslouchají výhrůžky lékařů, kteří si ale dokáží představit reálné nebezpečí a rýsují plány svých představ o umírání spoluobčanů. Každodenně slyšíme hlasy lékařů (dnes na ČT24 jsme mohli slyšet bílého "anděla" od sv. Anny v Brně) jasně upozorňující na následky svého konání. Neříkají nic jiného, než že se chystají zabíjet. Samozřejmě, nevytáhnou na vás nůž nebo pistoli jako primitivní vrazi, ale stejně účinně vás připraví o to nejvzácnější.

Pro peníze. Jiný závažný argument k rozpoutání války jsem neslyšel. Argument je to starý jako lidstvo samo. Čechov byl lékař a s kolegy vedl svou soukromou válku psaním. V povídce Angrešt "vystřelil" na Fjodora Nikolajeviče, který nechal vyrubat keře růží kolem domu a zasadit angrešt. Ten bylo možné prodávat na trhu. Naši tržní lékaři ještě neví, co budou sázet. Zatím jsou u rubání, a očekávají, že dojde i na angrešt.

Vláda trhovců sklízí, co zasela. Musí nést břímě vládní odpovědnosti, ačkoli by se raději s lékaři promenovala na tržišti. Občané však nemohou být lhostejní pozorovatelé jako ministři. Musíme vyzvat vládu k zásahu. Třeba i tím nepopulárním vyhlášením stavu ohrožení. Každý lidský život za to stojí. Určitě více, než hloupé řeči o volné soutěži na trhu, kam se lékaři tak cpou. Pracovní povinnost za tohoto stavu musí být pro lékaře stejným apelem, jako pro vojáky vpád cizí armády. Jinak podáme žaloby na všechny, kdo mohou zabránit zabíjení a neučiní tak.

Vytisknout