Co o hospodářské krizi napsal Josef Šejnoha v roce 1936

12. 1. 2011 / Jiří Šejnoha

Netajím se tím, že jsem měl velmi zajímavého a vzdělaného jmenovce. Byl jím JUDr. Josef Šejnoha, policejní komisař pražského bezpečnostního oddělení a autor několika dobrých policejních učebnic. Nejvýznamnějším dílem je nesporně obsáhlá kniha Systém kriminalistického vzdělávání (nakladatelství KODYM, Praha, 1936), jejíž obsah byl původně určen též pro širokou veřejnost.

Byl to zkušený policejní úředník, který všeobecnou kriminalitu a zločin chápal v širokých souvislostech, s příčinami endogenními (v člověku) i exogenními (vliv okolí). Šejnoha například ostře nesouhlasil s teorií věhlasného Caesare Lombrossa, že zločincem se člověk v podstatě rodí, tedy s jeho teorií o vrozené kriminalitě. Já se svým jmenovcem souhlasím a celý svůj život pokračuji v jeho práci, byť ne jako policejní specialista.

Pro pobavení čtenářů Britských listů předkládám úryvek z úvodní pasáže kapitoly II. Celkový přehled; zločinnost a vliv roční a denní doby. Možná se budete kuckat smíchy, nebo naopak slzet, jak vám jeho charakteristika pokrizové doby 1930 bude připomínat dnešní hospodářskou depresi. Inu, nic nového pod sluncem, jen lidé mívají pohříchu krátkou paměť.

JUDr. Josef Šejnoha v knize píše:

Netajme si, že doba současná je dobou silné právní nedůvěry, dobou, která se vyznačuje urputným třídním bojem stran proti stranám, bojem materielních zájmů skupin proti všem ostatním. Není důvěry k zákonu, o kterém není zajištěno, jak dlouho bude ponechán v platnosti, neboť jeho odvolání je pouze činem kompromisu s hospodářskou skupinou, které se nehodí a která jeho neplatnost vymůže za jinou kompensaci. Není víry v platnost smluv, když stát sám jako představitel práva a spravedlnosti ruší smlouvy, které uzavřel pod jednostranným tlakem se svými zaměstnanci, a škrtá své závazky, požaduje na druhé straně nové povinnosti. S nestydatostí jest využíváno kde jaké možnosti na straně soukromníků k ošizení druhých, a není studu ani tam, kde jde o zájmy státu, zájmy vyšší, s nimiž se stejně kupčí. Proto není mravnosti ani v širokých vrstvách, které (to všechno) vidí. V ulicích stojí statisícová armáda těch, kteří jsou bez zaměstnání a žádají podporu státu. Ten, kdo pracuje, pracuje z velkého dílu nikoliv pro sebe; daně jeho výdělek ještě více snižují. Nastává tedy šílená honba za penězi, neboť ti, kdo mohou, využívají svých mocenských možností, slabí pak se snaží udržeti životní úroveň let minulých a silně příznivých. Na obou stranách je morálka rozvrácena.

Tolik malá charakteristika hospodářské situace let třicátých z pera českého kriminalisty -- především pro ty, kteří pořád ještě nechápou, proč volby v roce 1946 vyhrála tehdejší komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem. Samozřejmě se musí připočítat ještě mnichovská zrada západních mocností a naše vlastní protektorátní zkušenost s Německou říší. Jen si tak někdy říkám, jestli si dnešní vládní politici svou mocenskou arogancí nekoledují o totéž.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Případ Drobil
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.1. 2011