Proti protikorupční strategie může být řešením

22. 12. 2010

Nevím proč, ale premiérův styl vyjadřování ve mně budil dojem, že je chytrý natolik, že v takovém případě jako "Drobilův" dokáže převekslovat podstatně hbitěji, než jak zatím předvedl, předvádí a ještě předvede. Od pevného stanoviska ve věci slušného člověka Drobila, velice pozvolný a opatrný posun k otevírání zadních vrátek. Chaboučké až ubohoučké. Možná jeho ostražitost byla otupena hladkým průběhem a zanedbatelnými reakcemi kolem růstu tarifního zatřídění, korunovaného výší "prémie" či "odchodného", u jeho favoritky. Notabene následovaného okolnostmi kolem snižování platů, dlužno dodat výkonným pracovníkům, ve státní sféře.

No nic, máme před sebou poučení z krizového vývoje korupčního prostředí. Prioritou bude nepochybně vytápání z koaličního nedorozumění spějícího k chaosu. Jinak řečeno, udržet mocenská koryta a korýtka pokud možno v poloze původní dělby mezi stranami. Prostě pokud možno zachovat status quo. Dá to ale fušku. Bude to chtít hodně vynalézavosti při tvorbě proti protikorupční strategie. V tomto punktu koalice zaspala a selhala. Kdyby již byla strategie proti protikorupční vymyšlena, nemusela žádná "Drobilova" aféra spatřit světlo světa a nemuselo by se vynalézat s křížkem po funuse.

Často mě napadá, že ti politici jsou nějak až moc "opoždění" a pozdní vynalézání proti-proti strategií to jen potvrzuje. Často se divím, jak lpějí na evidentních pochybeních, na obhajobách neobhajitelného, na udržení neudržitelného, ještě v době, kdy ostatní normální lidé mají již dávno jasno. A často jsem udiven, jak řada z těch lidí co měla již dávno jasno, s uznáním kvituje, že i ti politici nakonec taky na kloub věci přišli. Jsme obdivuhodný národ.

Člověk se neustále přiučuje a i pokračující věk má svá pozitiva. To, co mě kdysi přivádělo k nepříčetnosti, mě dnes čím dál víc baví. Dokonce i vědomí, že nebetyčná drzost, nad kterou se dříve pěnila krev, včetně prazvláštních "zákonů přírody" umožňujících s železnou pravidelností nebetyčné drzosti vítězit, může být zdrojem pobavení. Nikoli zdrojem neplodných výbuchů bezmocného vzteku s následnou mrzutou náladou. Chce to jen přivyknout si.

Baví mě již, na rozdíl od doby předchozí, jak snadno jsou předvídatelné reakce politiků. Poslouchám výklad ředitele SFŽP. Výklad mající logiku posloupnosti v jednání, logiku věci od kroků počátečních až po ty dnešní. Překvapivě shledávám i správnost logiky v reakci ministra Johna. S otázkou, že bych se v něm mýlil? Odpověď na tuto otázku se teprve vybarví, mýlím se nerad. Na rozdíl od politiků ale na mých omylech netrvám a reaguji, moderně řečeno - flexibilně. Omyly pak ztrácejí na síle, což politikům zůstává skryto a proto i na omylech zarytě trvají. A sice v bláhovém přesvědčení, že zarytostí problém vyřeší. Bohužel, jde o přesvědčení mnohdy s neblahými následky pro občany. To brzy může být dokladováno například výsledkem "zaryté neomylnosti" ministra zdravotnictví.

Vrátím se raději k aféře "Drobil", byť tato aféra má s malérem ve zdravotnictví, stejně jako v armádě, ve výstavbě dálnic a tak dále a podobně, společného jmenovatele. Peníze mizící do bezedné anonymní díry. (Pardon, v daném případě mělo jít o černý fond ODS, na který přispívali i nebožtíci). Málem jsem napsal, že tím společným jmenovatelem je absence proti protikorupční strategie. Ale co se týče resortu zdravotnictví, tak zde by žádná taková strategie nebyla nic platná.

Zábava po výkladu ředitele SFŽP v nedělním pořadu Moravce nastala neprodleně. Jako první zdvihl rukavici Tluchoř, aneb předseda vlády se rozumně omluvil, aby mimo pořad nerozumně tápal od vyhraněných tlachů k tlachům obezřetným. Tluchoř dramaticky lpěl na odchylce údaje o termínu, kdy se sešli ředitel SFŽP s ministrem Johnem. Dlužno dodat, že ta nemá s podstatou věci nic společného a byla i vysvětlena. Společná unisono reakce z řad koaličních partnerů VV je vedena v duchu ataku proti chybnému, nesprávnému postupu ředitele SFŽP. Proti nesprávnému postupu ministra Johna.

Prostě razantní reakce z ODS, opatrnější reakce od TOP 09, reakce evidentně zaměřená proti postupu, jaký za dané situace jako jediný ze všech možných mohl vést k nějakým reálným výsledkům. V jejich reakcích slyšíme o jiném jedině správném postupu. O postupu, který by zaručeně ochránil naší republiku od zmatků kolem Drobilovy aféry. O postupu, který by nám zaručil klid pro budování naší kapitalistické vlasti.

No nic. Čeká nás vyústění celé té nešťastné záležitosti. Jak to asi tak může dopadnout? Obětování policejního ředitele a vyhotovení proti protikorupční strategie? Vyhotovením strategie znamenající zabití dvou much jednou ranou? Jednak taková strategie nepřipustí žádné opakování kauzy podobné Drobilově aféře aneb bude stanoven jednotný koaliční postup, postup při kterém žádná aféra již navenek nepronikne. A jednak, VV budou mít pro členskou základnu a občany voliče zářný příklad toho, jak probojovaly, prosadily a dovedly protikorupční boj do zdárných konců. Do vzniku proti protikorupční strategie. V nejvyšším zájmu občanů tohoto státu, v zájmu udržení pořádku a klidu pro práci, neřku-li v nezaměstnanosti.

Možná se ve straně VV a v jejím předsedovi mýlím. V daném případě bych v rozporu s předchozím tvrzením tomu byl i rád. Byl by to pro mne signál, že nováčci v čelné politice se oprošťují od urvání všeho, co jde a to teď hned. Signál, že se oprošťují od osvědčeného, leta fungujícího spoléhání se na zapomětlivost voličů, na to, že je tak jako tak opětovně oblbnou. Signál, že nováčci v čelné politice si osvojují moudrost židovských obchodníků, že momentální prodělek může znamenat budoucí výdělek. Odpovědi se dočkám záhy. Žádné iluze si nedělám a nebudu dělat ani o straně VV, ani o jejím předsedovi. At již to dopadne jakkoli. Nicméně konání oproštěné od zabedněnosti a vedené s ohledem na zítřek, mile překvapí u jakékoli politické strany.

Vytisknout