Česká současnost a perspektivy

23. 11. 2010 / Milan Sova

Vláda právě dokončuje první fázi své ohlášené činnosti: hledání úspor. Druhá fáze má přijít v první polovině příštího roku: takzvané reformy směřující ke trvalé stabilitě rozpočtu. Asi málokdo pochybuje, že obě fáze směřují stejným směrem: osekat sociální výdaje a platy nejdříve tam, kde to jde bez změn zákonů, ve druhé fázi změnit tyto zákony.

Autor Milan Valach ve svém příspěvku ("Sociální bouře") současný stav světa vidí jako krizi nereformovatelného kapitalismu, jako řešení nabízí vlastnictví podniků zaměstnanci, systém přímé demokracie a nepřetržitý řetězec referend. Vážným symptomem krize je jistě trvale rostoucí sociální diferenciace, v obou krajních mezích už neúnosná. Ale tento pohled nám vedle vážných problémů euroatlantické společnosti nevysvětluje strmý vzestup států BRIC.

Autor Václav Adam ("Anarchismus není řešení") nabízí jinou alternativu: společnost řízenou demokraticky volenou a důsledně kontrolovanou elitou a jako základní formu vlastnictví státní tržní socialismus. Souhlasím ovšem s jeho připomínkou, že podniky musejí mít efektivní řízení a krajní forma přímé demokracie může nebezpečně inklinovat k anarchii. Troufnu si ale tvrdit, že současná fáze demokracie nevede k vytváření spolehlivých a žádoucích sociálně citlivých elit, ale k prorůstání podnikatelské sféry do politiky. Děsivým vzorem je ministr Drábek a jeho podnikatelskou klikou protlačovaná představa zákoníku práce. Systém nivelizace základních mezd a mimořádných odměn pro od přeplácených manažerů vybírané jedince už vedl ke kolapsu v profesionálním hokeji, delší dobu se NHL vůbec nehrála, majitele klubů tento systém ruinoval a musel být limitován. Jenže sport je pro ohromnou většinu společnosti jen zábava, silnou nelibost s tímto principem ale už u nás vyjadřují řadoví lékaři a jeho prosazení do celé společnosti by byla totální pohroma.

Základní důvod nevhodného výběru elit demokratickým systémem vidím v selhávání stran levice v posledním období od sjednocení Evropy. Řešení místo marného boje proti podstatě kapitalismu by byl vznik inteligentní levice, schopné vyhodnotit důvody problémů sociálního státu a nalézt řešení použitelná ve 21. století. Úporně je už hledá pravice na Západě i v Maďarsku (rozhodně nikoli u nás), strany levice (a zvláště u nás) zatím totálně selhávají. Zkusme diskutovat o tomto problému.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 23.11. 2010