Apologetikum

23. 11. 2010 / Bohumil Kartous

Předminulý týden jsem na stejném místě psal o tom, že některé kroky vlády "rozpočtové odpovědnosti" zcela popírají, že by v nich odpovědnost byla přítomná byť jen jedinou molekulou. Přesto však se jedná (třeba už navěky, v podobě historického zápisu z nějakého budoucího Ústavu pro studium totalitních režimů) o vládu "rozpočtové odpovědnosti". Tato vláda na to získala nikde neregistrovaný, ale zato hojně užívaný copyright, a je to tedy stejné jako stěžovat si, že Lux neluxuje. Značka je prostě značka, a jak je na tomto případu vidět, značka hraje v chápání a uvažování daleko větší roli než jakýkoliv reálný, leč daleko méně komunikačně potentní fakt.

V tomto směru funguje dokonce cosi jako farmakologie, ovšem s překvapivě odlišnými průmyslovými požadavky od té medicínské. Ve veřejném prostoru, a obzvláště v tom politickém platí, že účinnost není dána přítomností účinné látky, ale mírou přesvědčení, že to, o čem tvrdíme, že je účinné, skutečně účinné je. Proto jsme zvyklí na alternativní léčbu jakýchkoliv veřejných neduhů a ve velkém polykáme různá farmaka namíchaná politicko-mediálními farmaceuty. Protože mají apologetizovat, říkejme jim apologetika, léky blízce příbuzné s analgetiky. Jejich společným účinkem je tlumení, případně omámení, v rámci nějž je daleko jednodušší dělat potřebné operace. V některých případech by to prostě bez analgetik a apologetik nešlo.

Jinak si lze jen těžko vyložit, že předseda lékařské komory s přesvědčivými argumenty a znalostí problematiky dokáže přesvědčit jen 47 % procent diváků diskusního pořadu o tom, že pokud lékaři nebudou lépe ohodnoceni, budou odcházet z nemocnic a dojde k velkému omezení v přístupu k lékařské péči. Ten zbytek se vyjádřil záporně a soudí tedy, že se to "zbytečně dramatizuje". Rozpočtová odpovědnost je prostě apologetikum z nejúčinnějších.

Vytisknout