Daňové souboje EU

1. 11. 2010 / Bohumír Tichánek

Státy se budou nadále předhánět, který naláká další firmu na své území nižšími daněmi. Laicky uvažuji - kdyby se vlády domluvily a naopak začaly daně zvyšovat, lidstvo by na to snad doplatilo? A pak se optimálními cly chránit před odchodem výrobců a dovozem zboží z daleka?

Dosud se nezohledňují přírodní podmínky té které země. Je-li hornatá, následně byla po staletí chudší než byli sousedé s úrodnými nížinami. Nemusí se horáci chmuřit, že jejich země je historicky chudší. Ne bez důvodu měla po staletí méně kultury či vzdělání.

Často zbohatly ty země, co byly od přírody vybaveny možností zámořských obchodů. Takže společné posouzení vhodných zdanění by mohlo pomoci, aby se svět zklidnil.

Jenže promyšleným stanovením daní, v unijním měřítku, by utrpěl princip soutěživosti, který vede k závěru - stát státu vlkem.

Všichni nemají z konkurenčního boje stejné výhody. Nápis, podobný dávnému "made in Cz...", už na obalech zboží - potravin nenacházím. Přesto uplatnit české nebo polské zboží bývá těžší, než to ze Západu. Oni západoevropští kluci, co spolu mluví, si rádi obchodují a kupují zboží mezi sebou. Kdysi jsme se domnívali, že československé potraviny nestojí za moc. Jenže jsem tehdy nedoceňovali mnohostranný přístup tržního principu ke kvalitě zboží.

Někteří čeští lidé se cítí být tradičními západoevropany; málo si všímají, kdo se od nás odtahuje. Nebo jim to nevadí, být v jakémsi opovržení? Nepatříme mezi ty, co se sbližovali s dřívějším subkontinentem indickým, Indonésií, Alžírskem, a to přístupy, dnes už opuštěnými.

Před časem popsal český výrobce kočárů, dodržující jejich historická provedení, jak obchodoval se Švýcary. Ti odmítali, aby na svůj výrobek dal na dveře vlastní znak, svou totožnost. Bylo by to pod jejich "úroveň", mít podepsanou dobovou napodobeninu z Východní - střední - Evropy. Takže výrobek dostali, ale kočárník jim jej dodal bez záruky. Tedy pro něj, výrobce, výhodněji.