České Švýcarsko. A co takhle Švýcarské Česko?

1. 11. 2010 / Jiří Baťa

Zaujal mne článek paní Jarmily Kubátové, pojednávající o u nás dosud málo známém pojmu "přímá demokracie". Protože se touto tématikou sám dlouhodobě zabývám, musím vyjádřit velké uspokojení nad tím, jakým způsobem byl článek o PD napsán. Není to nějaké fantasmagorické plácání o nějaké fiktivní vizi, ale je doložen relevantními fakty na příkladu Švýcarska (Švýcarské konfederace), kde tento systém již nemalou dobu existuje. Ale co hlavně, ke spokojenosti občanů Švýcarska jako státu -- a to přesto, jak jsem předznamenal, jde o konfederaci a možno říci, že i mnohonárodní společnost, skládající se z obyvatel Itálie, Francie, Německa, v menší míře i jiných národností a v několika jazycích mluvících "švýcarských" občanů.

Nehodlám zde ze široka rozepisovat podstatu systému vládnutí na bázi zmíněné "přímé demokracie", to je velmi přijatelnou formou popsáno v článku paní Kubátové. Jen konstatuji, že ač logika věci přímé demokracie napovídá, že lze vládnout bez složitého, nákladného a nespravedlivého zastupitelského systému v područí politických stran, byl by pro naši současnou politickou "reprezentaci" věcí zcela nepřijatelnou. Důvod? Důkaz, že je možno vládnout na bázi apolitického (nestranického) systému, ale spravedlivého a občanského principu, bez tolik našimi představiteli chváleného, ale hlavně zneužívaného zastupitelského systému.

Nosnou myšlenkou vládnutí na bázi přímé demokracie je spravedlnost, tedy pojem u našich zastupitelských představitelů-politiků zneuznávaný, nepotřebný a pro ně až nebezpečný. Přesto, že u nás "údajně" existuje demokratický režim, naše Ústava ČR nezná zákonný pojem "obecné referendum", tedy to, co dává možnost spoluúčasti občanů na vládnutí. To navzdory tomu, že Ústava ČR praví, že: "Občané ČR... jsou zdrojem veškeré státní moci", jinými slovy, že nerespektováním tohoto ústavního práva je občanům odpíráno právo na svobodné rozhodování a podílení se na řízení státu.

Zmiňuji-li "obecné referendum" nemohu přehlédnout skutečnost, že opoziční ČSSD hodlá předložit návrh zákona s tímto obsahem. Osobně (a jistě nejen já) se však nemohu zcela ztotožnit s obsahem návrhu, jak jej poslanci ČSSD předkládají, což je ovšem na delší diskusi a debatu. Nicméně nutno ocenit iniciativu ČSSD na vzniku návrhu zákona o "obecném referendu" přesto, že jeho některé pasáže lze považovat za tendenční nebo jsou zpracovány, jak jinak, k obrazu svému. Faktem ale zůstává, že návrh zákona, ať je více či méně dobrý, je na světě. Vždyť pořád je zde možnost i to nedobré a nevyhovující postupem času eliminovat novelami či jinými nástroji upravit k obecnému prospěch občanů. Otázkou je, zda bude parlamentem vůbec přijat.

V nadpisu článku jsem uvedl název Národního parku České Švýcarsko. To mne, v souvislosti s  článkem paní Kubátové, v němž popisuje a komentuje reálnost fungování přímé demokracie ve Švýcarsku, inspirovalo (v nadsázce) k myšlence o Švýcarském Česku, jinými slovy jako kontrapunkt, k přenesení a realizaci praktických zkušeností a metod uplatňování zásad a principů přímé demokracie ve Švýcarsku na české podmínky. Chápu a jsem si vědom toho, že sklidím posměšky, ťukání na čelo nebo jiné projevy nevole, nic méně jako "svobodný občan demokratického státu, s odvoláním se na Listinu základních práv a svobod" mám právo (jedno z mnoha jiných nerespektovaných práv) vyslovit svůj názor. Tímto názorem nevyzývám ke špatnostem, nepřístojnostem, k  vyvolávání jakýchkoliv negativních či jiných nebezpečných postojů vedoucí k ohrožení státu, jeho suverenity apod., ale vyjadřuji názor na potřebu "spravedlnosti", našimi politickými představiteli tolik přehlíženou, stejně jako absenci jejich respektu před Ústavou a jejími ústavními zákony. Nic víc, nic méně.

Právě existence a praktické uplatňování základní myšlenky přímé demokracie, tedy obecného referenda (včetně referend na nižších úrovních), které je již léta praktikováno ve Švýcarsku k plné spokojenosti jeho občanů, ale i státu, mne vede k myšlence o možnosti přenesení těchto vpravdě demokratických a jistě v mnohém vyhovujících občanských praktik, do zkompromitovaných, korupcí a mafiánskými praktikami prosáklých státních a politických orgánů, ale i jinak nemravné vyšší společnosti, kde vedoucí úloha strany ODS má být tou "nejspravedlivější" a nejsprávnější cestou ke spokojenosti (některých) občanů.

Švýcarsko nám může být vzorem nejen v tomto případě, jeho postavení ve světě napovídá, že praktikovaná přímá demokracie rozhodně státu (potažmo občanům) neškodí, ba právě naopak. Pravda, transplantace a potažmo praktické užití PD podle švýcarského vzoru, jakkoliv je objektivně pro nás výhodná, je zatím jen "zbožné přání" těch poctivých a po spravedlnosti toužících občanů - ale co není dnes, může být jindy. A bude-li v tomto duchu vedeno úsilí a poctivá angažovanost občanů, pak to může vést k tomu, že světélko na konci tunelu může být dříve či (spíše) později přece jen dostiženo. Čím dříve, tím lépe. Pro občany, stejně jako pro stát.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.11. 2010