Koncept důstojnosti člověka bez ohledu na barvu pleti je základem naší civilizace

12. 10. 2010 / Boris Cvek

Jeden velmi zajímavý dokument o katolickém knězi na Slovensku, Marianu Kuffovi, se jmenuje Kde končí naděje, tam začíná peklo.

Kuffa z polorozbořené fary v Žakovcích vybudoval za pomocí bývalých bezdomovců a recidivistů (včetně vrahů) domov pro přestárlé a postižené. K tomu přibyly domy pro postižené děti. V kuchyni a na statku hospodaří bývalé prostitutky. Kuffa své dílo nazývá "rekonstrukcí duší".

An English version of this article is in CLICK HERE

Jeden z předpokladů rasismu, který může vést k různým peklům válek, genocid, rozkladu společnosti, je mentalita, která dehumanizuje, duše zbavuje ty druhé, jiné, kteří jsou vnímáni jako nebezpeční, špatní, nehodnotní.

Rasismus je vlastně čímsi starým, přirozeným pro lidské dějiny, protože koncept důstojnosti člověka jako člověka bez ohledu na barvu pleti a cokoli jiného je novina, pramenící z Písma a převzatá osvícenstvím. Je to samotný ideový a hodnotový základ naší civilizace, který se v díle faráře Kuffy ukazuje v plné kráse.

A já věřím v to, že i duše rasistů mohou projít takovou rekonstrukcí jako duše bývalých prostitutek a vrahů, protože kdybych v to nevěřil, byl bych rasistou.

Často je za rasismem jen úzkost, beznaděje a strach, zraněná lidská duše bez pozitivní zkušenosti s lidmi obecně, ztracenost a odmítnutost. Možná je důležité věřit, že ten, kdo se ztratil, se může vrátit, ale musí to zkusit.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.10. 2010