Něco málo o sociální demagogii

10. 10. 2010 / Pavel Čámský

1) Pan Hrebenar hrubě zkresluje situaci, když tvrdí, že se tu jedná pouze o zdravotně postižené. To v žádném případě není pravda. Jedná se tu o osoby, které jsou příjemci tzv. příspěvku na péči, z nichž je jen (významně menší) část osob zdravotně postižených. Většinu příjemců příspěvků na péči tvoří naši senioři, část z nich je (samozřejmě) také zdravotně postižených. Zejména pak právě v kategorii I .

Dost dobře nerozumím tomu, v čem pan Hrebenar spatřuje "devalvaci prvních stupňů" -- snad v tom, že se týkají stejně seniorů, jako zdravotně postižených? Jsou snad senioři lidmi jiné (horší) kategorie než zdravotně postižení? Snad by nám to mohl pan Hrebenar vysvětlit.... (Ostatně, nejde tu jen o seniory a zdravotně postižené, ale i o řadu dalších občanů, kteří z toho či onoho důvodu jsou závislí na pomoci jiných -- a to v rozsahu, odpovídajícím stupni I). Pan Hrebenar by si měl uvědomit, že by bylo poněkud podivné dělit lidi na různé kategorie jen podle toho, zdali jsou zdravotně nebo mentálně postižení anebo nejsou. Nešlo by tu o jakousi diskriminaci naruby?

Nechť se autor nezlobí, ale pokud mají být pro všechny rovné příležitosti, pak prostě to nepůjde jinak, než pro potřeby sociální péče zařadit do tzv. I. stupně (závislosti na pomoci) množinu VŠECH osob, které tuto pomoc potřebují v určité, relativně přesně specifikované míře -- padni komu padni, ať je to senior, zdravotně postižený, mentálně postižený atd.

Obávám se, že pan Hrebenar se ve svatém zanícení pro věc zdravotně postižených dopouští podobných chyb, jako například různí ekologičtí aktivisté (někdy též zvaní ekoteroristé), zaslepení bojovníci za práva nepřizpůsobivých menšin, feministé atd., kteří v zarputilé snaze pomoci (která je mnohdy skutečně potřeba, nepopírám), působí naopak kontraproduktivně a jinak možná ušlechtilé myšlence škodí více, jak její odpůrci. Každá akce vyvolává reakci a zuřivá snaha určitou skupinu osob, ať už jakoukoli, stavět na piedestal oproti jiným, logicky vyvolá spíše odmítavou reakci těch "nevyvolených" -- to přinejmenším. A nelze se tomu ani divit.

Dovolím si k tomu ještě jednu poznámku. Zákon č.108/2006 Sb. (o sociálních službách) byl i díky masivnímu lobbingu zdravotně postižených, vedených panem poslancem Krásou "ušit na míru" právě a především této skupině obyvatel a výrazně méně odpovídá potřebám většiny (kterou v tomto případě představují především senioři). Mj. i proto jsou s implementací zákona (a především jeho nástrojů, zejména Standardů kvality) do života tak obrovské problémy. Tohle už ale asi pan Hrebenar nevidí.....

2) Pan Hrebenar tvrdí, že teze o tom, že příspěvek na péči je zneužíván, je blud a lež, rozšiřovaná MPSV. Že příspěvek zneužíván není a že to nikdo nedokázal. Z praxe velmi dobře vím, že pan Hrebenar nemá pravdu. Příspěvek zneužíván je, dokonce masově -- a pouze nedostatečná personální vybavenost příslušných odborů obcí s rozšířenou působností o ty, kteří by se měli věnovat důkladnému šetření správného využívání příspěvku na péči brání tomu, aby se tento fakt jednoznačně potvrdil. Rád bych připomněl, že příspěvek na péči není podle zák.č.108/2006 Sb. příjmem jeho příjemce, ale je určen pouze a výhradně k "nákupu" sociálních služeb, které dotyčný nezbytně potřebuje k tomu, aby se dále jeho sociální situace nezhoršovala (ale spíše zlepšila) a aby nedošlo k jeho sociálnímu vyloučení. Na nic jiného -- jedná se tu tedy jednoznačně o sociální dávku, s níž je třeba také náležitě zacházet. Nechci se zde zabývat otázkou, nakolik je tato sociální dávka přiměřená, avšak již ze samotného názvu ("příspěvek") vyplývá, že tu není od toho, aby na 100% kryla sociální potřeby příjemce, ale aby mu je krýt pomáhala -- a tím vyrovnávala handicap, který příjemce má vůči ostatním občanům této země, kteří příjemci tohoto příspěvku nejsou, jakkoli by namnoze i oni podobnou výpomoc potřebovali.

Tvrdím -- a spolu se mnou to budou tvrdit i desítky a stovky pracovníků v sociálních službách, že příspěvek na péči je mimořádně často svými příjemci vy/zne-užíván -- a to na úhradu zcela jiných potřeb příjemců, než na úhradu poskytovaných sociálních služeb. Mnozí příjemci tohoto příspěvku totiž využívají toho, že sociální služby mohou "nakupovat" nejen od tzv. registrovaných poskytovatelů, ale i od osob blízkých a dalších, které ony sociální služby mohou poskytovat jako osoby fyzické. Ty ovšem, na rozdíl od registrovaných poskytovatelů, nepodléhají žádné kontrole a v současnosti zcela postačí, když konzument těchto služeb pouze úředníkovi, šetřícímu řádné využívání příspěvku potvrdí, že je s jejich sortimentem a s kvalitou, v jaké mu jsou poskytovány fyzickou osobou (zpravidla osobou blízkou), spokojen. Příslušný úředník už většinou nemá dostatek možností ani času, aby se mohl osobně přesvědčit, že jak sortiment, tak intenzita a zejména kvalita těchto služeb, skutečně odpovídají potřebám uživatele -- příjemce příspěvku. A tak se velmi zhusta děje, že příjemci příspěvku na péči jeho minimální část skutečně věnují na nákup sociálních služeb (velmi často jen na zajištění stravy a její dodávku), většinu však poskytují svým blízkým, kteří jim tu a tam nějakou pomoc poskytnou, její kvalita však bývá přinejmenším diskutabilní.

V některých případech si příjemci příspěvku jeho část ponechávají sami pro svoji potřebu a využívají ji na nákup všeho možného, jen ne na to, k čemu je určen. Jejich sociální situace se samozřejmě nelepší, pokud se nehorší, zůstává přinejmenším stejná (a neblahá). Tahle praxe je bohužel velmi rozšířena mezi seniory , kteří se jí mnohdy ani příliš netají (připouštím, že nevím, nakolik je rozšířená i mezi zdravotně postiženými, ale předpokládám, že zde je rozsah zneužívání skutečně nižší).

"Kořistnická" povaha naší současné české společnosti, kdy stále platí, že "hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere" , oproštěná od jakékoli etiky a morálky nebrání příbuzným těchto osob přijímat tyto finance nebo předměty za ně nakoupené, aniž by poskytli to, co příjemci příspěvku potřebují. Ti si vlastně tímhle způsobem "kupují" přízeň příbuzných a blízkých. Je ovšem otázkou, do jaké míry zůstávají "začleněni v přirozeném sociálním prostředí", což je mj. i jedním z cílů výše zmíněného zákona, ve většině případů se však jejich sociální situace nemění k lepšímu -- a to by měl být hlavní účel. V žádném případě se tu nechci dotknout těch, kteří pro své sociálně slabší příbuzné a spoluobčany činí maximum. Není jich určitě málo, ale, bohužel, stále ještě je více těch, kteří se na příspěvcích na péči rádi přiživí -- ať už přímo nebo zprostředkovaně, a nemají ani ty nejmenší výčitky svědomí.

V současné situaci lze předpokládat, že vláda bude muset najít vhodný způsob, jak skutečně účinně provádět efektivní kontrolu využívání příspěvku na péči jeho příjemci. Kontrolu, následovanou i případnými sankcemi -- včetně odejmutí příspěvku v případě, že se prokáže jeho zneužití.

Přiznejme si konečně, že i v tomto případě jsou de facto okrádáni všichni občané této země -- nejen daňoví poplatníci, ale i ti, kteří se i dříve podíleli na tvorbě prostředků, z nichž je příspěvek vyplácen -- tzn. že namnoze i jeho současní příjemci. Okolnost, že příspěvek není používán na to, k čemu byl určen, vede mj. k tomu, že se prostředky, vynaložené na sociální péči do systému nevracejí (byť třeba v přeměněné podobě), ale naopak je tento systém dále a více zatěžován -- a doslova "okrádáni" jsme všichni.

3)Hrubě zavádějící je už i název páně Hrebenarova článku. Příspěvek na péči nemá být totiž OPĚT nižší, teprve se uvažuje o jeho snížení. Příspěvek byl v kategorii I stanoven původně na částku 2000 Kč a stáje je v této výši vyplácen. Doposud tak nedošlo k jeho snížení a autor článku přinejmenším zkresluje skutečnost, vytvářeje dojem, jakoby snad už k nějakému snížení příspěvku v minulosti došlo. Naopak, dokonce, podle novely zákona o sociálních službách, došlo ke zvýšení příspěvku na péči v kategorii IV -- která se právě nejvíce týká zdravotně postižených, za jejichž zájmy zde pan Hrebenar tak hřímá (a prakticky se vůbec nevztahuje na "běžné" seniory).

Nemyslím si osobně, že je vhodné výši příspěvku v kategorii I snižovat (jakkoli chápu, že vláda hledá úspory, kde se dá). Příspěvek by měli získávat skutečně jen ti, kteří jej opravdu potřebují a kteří jej také využívají pouze a jenom k tomu, k čemu je určen. Jsem spíše přesvědčen, že je nezbytná skutečně důsledná a průběžná kontrola využívání příspěvku. Pro tu ovšem chybí materielní zabezpečení, které by umožňovalo takové personální posílení příslušných úřadů, které by tuto kontrolu mohlo umožňovat. A vůbec nemám nic proti tomu, aby v případě zjištění, že příspěvek je zneužíván, bez pardonu následovalo jeho okamžité odejmutí.

A už vůbec nechápu, proč nejsou fyzické osoby poskytující sociální služby alespoň přiměřeně podrobeny obdobné kontrole, jako registrovaní poskytovatelé sociálních služeb -- tedy inspekci kvality.

Nemohu s panem Hrebenarem souhlasit a jsem přesvědčen, že se přinejmenším mýlí. Tím v žádném případě netvrdím, že všichni příjemci příspěvku na péči jej zneužívají. Tak tomu určitě není. Ale je tu velké množství těch, kteří tak skutečně činí, jakkoli pan Hrebenar tvrdí, "že to zatím nebylo prokázáno". Ano, v tom má bohužel pravdu, ale věřím, že se toto skutečně prokáže.

Pláč nad zdravotně postiženými je jistě velmi vděčný a působivý, ale v tomto případě je to pláč na nepravém hrobě. Zdravotně postižení tvoří jen menší část příjemců příspěvku -- a bohužel i mezi nimi se najde hodně těch, kteří jej vnímají jen jako nějaké přilepšení svých příjmů, nikoli jako prostředek, z něhož mohou hradit část svých sociálních potřeb, které nezbytně potřebují.

Článek pana Hrebenara, o kterém se zde zmiňuji (a do značné míry i jeho další příspěvky na BL) nemohu než považovat za vysloveně klasickou ukázku sociální demagogie, která bez uzardění vydává bílé za černé a čtverec za kolečko. A bohužel, není (přinejmenším z mého pohledu) ničím jiným, než snahou rozdmýchávat vášně tam, kde nemají co dělat. Je mi lhostejné, zda tím autor mnou kritizovaného článku plní i nějaké politické zadání, ale jako ten, který se v oblasti sociálních služeb již po nějakou dobu pohybuje, mohu prohlásit, že pan Hrebenar hrubě zkresluje skutečnost a souhlasit s ním asi mohu jen v jediném: úvahy o snížení příspěvku na péči v kategorii I také nepovažuji za šťastné a takový počin by určitě situaci v této oblasti nijak nezlepšil.

Systém sociální péče v naší zemí opravdu není dokonalý -- a takový asi ještě dlouho nebude. I zákon 108/2006 Sb. má bohužel velmi mnoho vad "na kráse", ale určitě se pokusil tento systém zlepšit. Chápejme ho jako první krok k oné dokonalosti. To, že k ní zbývá ještě mnoho kilometrů, je ovšem věc jiná. Je na nás všech, zda se po této trati budeme pohybovat rychlostí šneka, nebo aspoň rychlíku. "Tragické" výkřiky pana Hrebenara spíš napomáhají té první variantě.

Vytisknout