Bilance biblické povodně v Pákistánu

29. 9. 2010 / Daniel Veselý

Přestože Pákistán v uplynulých týdnech zápasil s nejhorší tragédií svých dějin, nebylo tomuto neštěstí věnováno tolik pozornosti jako třeba v případě apokalyptického zemětřesení na Haiti. Statistika je nevýmluvná a utrpení postižených v našich středoevropských poměrech vylíčit patrně nedokážeme. Z morálního hlediska mi přijde zarážející skutečnost, že se touto pravděpodobně nejrozsáhlejší letošní přírodní katastrofou příliš nezaobíráme; máme přeci čím dál víc problémů a s nimi souvisejících aktivit doma, což ovšem neznamená, že bychom měli opomíjet dění v zahraničí a měli být neteční k osudu těch méně šťastných.

Povodeň, která se koncem července rozpoutala v této chudé asijské zemi, drasticky zasáhla do životů více než 20 milionů Pákistánců (12% pákistánské populace), včetně mnoha chudých bezzemků, dosud připravila o život 1 800 lidí (Světová zdravotnická organizace odhaduje, že o život na následky nemocí, jako průjem, malárie, cholera nebo spalničky, mohou přijít desítky tisíc lidí) a zničila více než 1,2 milionu domovů (jiné údaje uvádějí miliony zničených příbytků). Jak voda pomalu opadává, miliony lidí nemohou nalézt své domovy, místo svých polí nacházejí bažiny a jezera, a to nejhorší je teprve čeká. Nemají dostatek pitné vody a potravin, nemají kde spát - o nedostupnosti zdravotní péče nemluvě.

Kritika za neadekvátní reakci pákistánské vlády na přírodní pohromu se snáší především na hlavu prezidenta Zardárího, jenž během doby, kdy v jeho zemi odpoutaný živel zuřil, cestoval po světě. Jeho neteř Fatima Bhutto v relaci Democracy Now! nazvala povodeň "Zardárího Katrinou". Jeden z nešťastníků se k selhání pákistánské vlády týkajícího se humanitárních aktivit vyjádřil, že vládnoucí elita, která nahradila Brity, od kolonizátorů zdědila jen pohrdání obyčejnou populací.

V Pákistánu bez přerušení pokračuje americká bezpilotní vzdušná kampaň a z tepla kanceláří CIA ve Spojených státech řízené letouny během živelné pohromy zabily desítky nevinných civilistů. V srpnu dokonce Bílý dům odmítl, aby humanitární organizace použily americkou leteckou základnu Shahbaz pro distribuci pomoci a realizaci záchranných prací. Pákistánská armáda je kritizována rovněž za to, že odklonila povodňovou vlnu, aby tuto základnu nezasáhla. Velká voda nakonec vysídlila 800 000 lidí z domovů a způsobila nedozírné škody.

Ve zbídačené zemi ale pracují humanitární organizace, jako Sindh Rural Support Organization, Labour Relief Campaign či Shirkat Gah's, a to často bez nároku na mediální pozlátko. Pákistán a jeho problémy by měly dominovat světovým médiím přinejmenším proto, že se jedná o jedno z bojišť války proti teroru, kde přece západní civilizace usiluje o nastolení demokratického řádu.

Pákistán
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.9. 2010