Jak psát cestopisy

27. 9. 2010 / Jiří Jírovec

Abych pravdu řekl, mám slabost pro cestopisné poznámky presidenta Klause. Domnívám se, že se snaží vytvořit nový standard pro tento druh písemného projevu. Citáty v dalším textu jsou z článku o jeho cestě na Cornell University v Ithace, NY.

Klaus většinou používá tuto osnovu:

  • Dopravní prostředek;
  • Hotel, pokud možno vysoký a drahý;
  • Důkaz znalosti místních poměrů -- káva v bufáči (Starbucks) a nejaká lepší restaurace;
  • Poznámka o počasí -- vhodné pro popření globálního oteplování;
  • Popis setkání s významnými osobnostmi (bez rozdílu zda šlo o pár zdvořilostních frází nebo skutečnou konverzaci) na úrovni poručíka Duba: "Již před válkou jsem o tom mluvil s panem okresním hejtmanem.");
  • Útok proti EU (Klaus vystupuje jako pátá kolona USA)
  • Cokoli, co se hodí pro sebechválu

Klausovy informace vypadají pravdivě a dokonce zasvěceně -- tedy do okamžiku, než zjistíme, že něco bylo jinak, nebo nebylo vůbec. Klaus se rovněž přidržuje cimrmanovského "Když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá" a jeho variace "Když sám neohromím, nikdo to za mě neudělá".

Tento styl značně ztěžuje zjišťování, co je pravda a co Klausova prezidentská licence.

Prezident se někdy se chová jako malý Véna z Horní Dolní, jemuž se mrakodrapy ztrácejí v mracích. Neopomene ovšem zdůraznit, že to již viděl v roce 1969. V přednášce zdůrazní, že podzimní barvy v Ithace jsou jiné, než je pamatuje ze své návštěvy v roce 1969 (kdy přijel v lednu).

Klaus letí 24. září 2010 z NY do Ithaky a zpět. Má ve tři odpoledne přednášku na Cornell University (drahé a prestižní, jinam by snad ani nejel). Zpáteční let do NY popisuje takto:

"V pozdní odpoledne se vracíme do New Yorku. Opět je těžké na příliš vytíženém Kennedyho letišti přistát a proto se všechno nekonečně prodlužuje. Kroužíme ve vzduchu celé hodiny."

Pro let z Ithaky je nejen těžké, ale dokonce nemožné přistát na JFK. Z Ithaky, jak lze lehce zjistit na této užitečné adrese , se lítá jen na La Guardii, nebo do Newarku.

Vzhledem k přednášce v 15 hodin mohl Klaus stihnout buď let do C5 8708 do Newarku anebo spíš pozdější let PDT 4184 na La Guardia v New Yorku. Oba lety sice přistály se zpožděním 90 a 69 minut, ale to nabraly před startem. Druhý let měl odletět 19.14, ale odletěl až v 20.20. Několikahodinové kroužení kvůli JFK je tedy nesmysl odehrávající se v Klausově hlavě.

Zajímavý je i údaj o ročním školném na Cornell University:

"Otázky po přednášce byly velmi kvalitní, člověka napadá, že roční školné na Cornellu ve výši 54 000 dolarů (!) vede k tomu, že se studium bere vážně a že tam jdou jen ti, kteří si z toho něco odnesou."

Dříve než se dostaneme ke školnému, je třeba vyslovit lítost nad tím, že universita zatím nezveřejnila diskusi po přednášce. Klaus se spíše snaží vytvořit dojem, že po kvalitní přednášce následovaly kvalitní otázky. Druhou mouchu pak jednou větou zabil významem školného. Jeho výše je uvedena nepřesně. Podle stránek Cornell University ZDE je školné maximálně 40 000 USD. Zbytek jsou životní náklady.

Jestliže nemůžeme věřit ani popisu letu ani číslům, která používá, je těžké věřit zbytku toho, co Klaus píše. Vezměme například tento výrok:

"Jako opožděný důsledek Pražského jara a tehdejší možnosti cestovat na Západ jsem dostal pozvání učit a hlavně sám studovat v jarním semestru roku 1969 na Cornellu v roli "teaching assistant (....) téměř každý měl svůj pas s výjezdní doložkou i do západního světa až do října 1969, kdy tyto pasy teprve přestaly platit. "

Na západ se cestovalo již dosti dlouho před rokem 1968, protože existovaly kontakty, které umožňovaly "post-doctoral" fellowships pro mladé české vědce. Klaus se nedostal do USA kvůli Pražskému jaru, ale díky procesu, který již řadu let probíhal.

"Teaching assistantship" je synonymum pro činnost, kterou univerzita finančně odměňuje. Může to být cokoli -- například dozor v laboratoři a nebo opravování písemných testů. Vůbec to nemusí znamenat přednášení studentům. Je pravda, že udělené výjezdní doložky byly an blok zrušeny v říjnu 1969, ale i před tím nebyly vydávány automaticky.

Jestliže prezident není schopen podat správně několik jednoduchých a snadno dosažitelných informací, je otázka, zda obdobným způsobem neodbývá vládnutí a spisování knih proti globálnímu oteplování.

Na Vaclavu Klausovi musíme obdivovat jeho vytrvalost a důslednost, s níž prezentuje nesmysly. Jeho první cestopisnou poznámku (o cestě do Kalifornie) jsem četl koncem roku 1997. Za tu dobu neudělal ani o píď pokroku. Pokud čtenáře zajímá moje tehdejší reakce, najde ji ZDE .

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 27.9. 2010