Židé, Češi a solidární stát

27. 9. 2010 / Vít Klíma

Hlavní důvody, proč by Češi měli budovat solidární stát

Největší hrozbou lidstva je a bude nesporně populační exploze. Žilo-li na nás, na začátku minulého století, na naší planetě 1,6 mld. obyvatel, pak dnes je nás už 5,7 mld. A kolik nás teprve bude v roce 2025? Optimisté doufají jen v dvojnásobek, pesimisté očekávají až trojnásobek. Ať už tak či onak, vypukne ohromná bitva o zdroje, ať už se jedná o vodu, zemědělskou půdu a veškeré suroviny. Jak se na tuto bitvu Češi připravují? Jak a čím jí chtějí vyhrát?

Naprosto protisměrně, než vývoj populace, se vyvíjí nabídka zaměstnání, jež celosvětově dramaticky klesá. Na vině jsou dva faktory: zaprvé, neustále rozvíjející vědecko-technický pokrok, který lidi vytěsňuje nejen z výroby, ale i ze služeb. Jen pro ilustraci pár čísel ze sjednoceného Německa: v Sasku v roce 2004 po investici 14,1 miliardy eur, zahrnující masivní vládní podporu za účelem snížení nezaměstnanosti v bývalé NDR, vyrobilo 300 plně zmodernizovaných chemických továren zhruba stejný objem výrobků jako v roce 1989, leč s malým háčkem: v těchto zmodernizovaných továrnách pracovalo o 90 % méně zaměstnanců než v roce 1989. Studie z roku 1976 (F. Vester, Ballungsgebiete in der Krise) ukázala, že miliarda DM investovaná do průmyslových závodů zajistila v letech 1955-1960 vytvoření dvou milionů pracovních míst, v letech 1960-1965 už jen 400 tisíc pracovních míst, avšak stejná investice v letech 1965-1970 způsobila úbytek 100 tisíc pracovních míst a v letech 1970-1975 už 500 tisíc pracovních míst! Téže tendence se týká také tvrzení hlavního ekonoma společnosti Decision Economic Allena Sinaie, uveřejněné nedávno v The New York Times : "Smyslem amerického byznysu je maximalizovat zisky akcionářů. Zaměstnance nikdo nechce. Najímá se jich méně a je zde snaha najít technologická zařízení, které je nahradí." - Druhým faktorem je snaha kapitálu maximalizovat svůj zisk. Stěhuje se tam, kde najde tu nejlevnější pracovní sílu. Ostatně i z Čech se firmy začínají stěhovat do Rumunska, Bulharska a dalších zemí.

Jak chtějí Češi uspět v dravé konkurenci ostatních národů, nevím. Surovinová základna byla vyčerpána už v průběhu minulých staletí, majetek až na malé výjimky rozprodali a co jim konkurenceschopného zůstalo, musí posoudit oni sami. Vnucovat Čechům solidární přístup a stát rozhodně nechci. K poznání, že zahraniční konkurenci mohou čelit lépe společně, než každý zvlášť, musí sami dospět. Jen aby už nebylo pozdě!

Jsou Češi solidární?

Stoprocentně ano! Vždy mě mile překvapí, stane-li se nějaké neštěstí typu tsunami, zemětřesení, povodní, kolik Čechů je ochotno, ať už fyzicky nebo finančně pomoci. Jsou bohatí - skrblíci? Ani to bych všeobecně neřekl. Ty co znám přispívají, ale za jedné podmínky -- chtějí mít jistotu, že jejich peníze skutečně skončí u toho, komu jako pomoc byly určeny.

Kde je pak zakopán pes na cestě k solidárnímu státu?

Zeptáte-li se skutečně majetných lidí, zda by byli ochotni se vzdát části svého zisku a majetku ve prospěch chudších, dozvíte se, že v současné době ne! Zeptáte-li se jich proč, odpověď je překvapivě jednoduchá -- nemají, zaprvé, vůbec kontrolu, nad tím co se s jejich daněmi děje, na co jsou určeny a ani to nemohou ovlivnit a za druhé říkají, že jim stát, za jejich daně stejně nic neposkytne, a že si stejně musí stejně všechny služby nakonec zaplatit sami. A zeptáte-li se jich, zda pokud by tyto překážky byly odstraněny, zda by jim nebyl solidární stát proti srsti, odpovědí že ne, poněvadž vědí, že žít ve státě, kde vládne sociální smír, něco stojí.

Chyba je v Ústavě, aneb jak se Češi nechali opít rohlíkem

Říkám to nerad, ale se zněním Ústavy ČR jsem se podrobně seznámil, až při práci na Ústavě solidárního státu. Současná Ústava obsahuje, podle mého soudu, dvě základní chyby. První je, že jsme zavedli zastupitelskou a ne přímou demokracii. V Ústavě je tak předem zakódováno, že lid jako zdroj moci je natolik hloupý, že si o svých záležitostech nedovede rozhodnout sám, ale potřebuje k tomu - jakousi vyšší mocí "pomazané hlavy" - v podobě politických stran a jejich vedení. Navíc Ústava nedává lidem žádný nástroj, kterým by mohli rozhodnutí "pomazaných hlav" ovlivnit! Připočteme-li k tomu, že jsou neodvolatelní a díky imunitě trestně nepostižitelní, tak si v podstatě mohou - se státem jeho příjmy a majetkem - dělat beztrestně co chtějí! Docela paradoxní je, že lid český jim za tuto "službu vlasti" platí a politickým stranám ještě poskytuje příspěvky! Ach jo...

Mají tedy nejen bohatí, ale kdokoliv z nás možnost ovlivnit, kam jeho daně půjdou? Odpověď zní: nemáme! Máme možnost ovlivnit, co za své daně dostaneme zpět? Opět, záporná odpověď je správná.

Ústava definuje tři druhy moci, které se mají navzájem vyvažovat: moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Ale je tomu skutečně tak? Vyvažují se? A jsme u druhé hlavní chyby: vítězná strana či koalice obsadí svými "lidmi" jak vládu, tak Parlament. Moc výkonná a zákonodárná se tak nejenže vůbec nevyvažují, ale dokonce splynou v jednu!! Moc výkonnou tak v praxi nemá kdo kontrolovat s výjimkou NKÚ, jehož závěry bývají pro vládu zdrcující, ale nikdo si z nich nic moc nedělá. Strany vládní koalice tak mohou přistoupit k státním příjmům a majetku jako ke svým a pilně se je dělit mezi sebou jak vítězné vojsko kořist, bez ohledu na přání a zájem obyvatelstva.

Marx byl úplný žabař, aneb vznikla nová "stranická" třída

Marx se svým dělením tříd na buržoazii a dělnictvo by se dnes červenal studem. Jaképak prorůstání vládní moci s kapitálem, jakápak oligarchie - bohatá "věrchuška" stran se stala novou třídou sama o sobě! Beztrestně podniká se státním majetkem, zisky strká do vlastních kapes a náklady naúčtuje společnosti. Jsou to jediní "podnikatelé" podnikající na cizí účet! Není divu, že tytéž "recyklované" politiky nacházíme v různých stranách, které jim zajistí "členství" v této privilegované třídě. Znalci říkají, že úplatky u státních zakázek se pohybují okolo 5 až 10% z ceny. No a u Gripenů, Pandurů a dalších jde už o takové částky, které politiky zajistí do konce života. Příslušnost k této nové třídě zajišťuje jejich členům ohromné majetkové výhody. S největší pravděpodobností sem patří i špičkoví, vlivní státní úředníci.

Lze Ústavu změnit?

Teoreticky ano, prakticky ne. Proč by se svých privilegií nová "stranická" třída vzdávala? To by musela spadnout z višně! První šanci vidím, až s nástupem II. vlny krize, která stát ekonomicky položí "na lopatky" a obdobně jako v roce 1989 se začne jednat o novém uspořádání státu, včetně nové Ústavy. Tehdy vidím i reálně možnost nastolit solidární stát.

Vytisknout