Navrhuji založení interdisciplinární katedry trvalé udržitelnosti

29. 9. 2010 / Josef Ludvík

Pojem "trvalá udržitelnost" nemá jednoznačně definovaný výklad a proto si ho vymezuji podle svého uvážení a vycházím přitom z několika základních tezí:

• lidská civilizace je závislá na zemském prostředí (a nic s tím asi nezmění ani případné cesty na Mars či ještě dále),
• Obyvatelé Země se musí uspokojit se stále se zmenšující rozlohou klimaticky vyhovujících souší - a to jak relativně (jako poměr mezi stabilní plochou souší a vzrůstajícím počtem lidí), tak i absolutně (protože se zvyšuje rozloha pouští a "vybydlených" oblastí),
• lidé jsou dnes schopni ovlivňovat stav Země na úrovni globální i lokální nejenom nevědomky, ale i cílevědomě a organizovaně,
• stoupající počet lidí a jejich zvyšující se náročnost stále větší měrou ohrožuje schopnost Země uspokojovat potřeby lidí,
• pokud by měly i nadále dlouhodobě stoupat sumarizované nároky lidstva, tak je velmi pravděpodobné, že se Země zachová k lidem jako k přemnoženému biologickému druhu - změnou klimatu, radikálním virem či jiným svým zásahem náš počet radikálně omezí,
• čím chamtivěji se lidstvo vůči Zemi a přírodě chová, tím rychlejší a tvrdší asi bude reakce Země (stačí si uvědomit, jak jsme závislí nejen na ropě, potravinách a těžbě nejrůznějších nerostných surovin, ale třeba i na čistém vzduchu, pitné vodě, půdě a mnohém jiném).

Uznávám, že i toto vymezení pojmu je velmi nedokonalé a nebráním se tomu, aby definování kvalifikovaně provedl někdo znalejší. Věřím ale, že i tak je dostatečně jasné, co mám na mysli.

Lidstvu nezbývá nic jiného, než chovat se trvale udržitelně. To pro mě znamená chovat se skromně, kulturně a soucitně. A to nejen na úrovni globální, kterou jako občané můžeme ovlivnit pouze velmi omezeně, ale především na naší úrovni evropské, státní a především na úrovni lokální a ve své práci a rodině.

Úměrně tomu, jak je od každého z nás osobně vzdáleno místo rozhodování o způsobu řešení jednotlivých reálných společenských problémů, náš vliv na toto rozhodování klesá a vliv finančních a ekonomických žraloků na tato rozhodnutí stoupá. Řešením tohoto rozporu je maximální decentralizace výkonných, ale třeba i zákonodárných a soudních kompetencí. Ideální by bylo, kdyby státní a nadstátní řídící orgány rozhodovaly pouze o zabezpečení vnějších hranic a pomáhaly urovnávat konflikty nezvládnuté na lokální úrovni.

Problematika trvalé udržitelnosti ekonomického a společenského vývoje je vrcholně důležitá. Nevím však nic o tom, že by byla zkoumána ve své komplexnosti. Jak jinak by se ale k řešení tohoto společenského fenoménu mohlo přistupovat zodpovědně a na vysoké odborné úrovni?

Mezioborové propojování výuky je pro řešení problematiky trvalé udržitelnosti nezbytné. Jsem si vědom toho, že v českém prostředí je tento přístup nezvyklý. Na vysokých školách lze na mnoha fakultách, katedrách a pracovištích studovat velmi širokou strukturu oborů. Studovat ale každý zvlášť je pro zmíněný účel nepraktické nebo dokonce nemožné.

Zatím to vypadá v praxi tak, že každá vědní disciplína studuje svůj obor odděleně od ostatních. Dokonce by se dalo říci, že každý studuje svůj obor a dává doporučení bez ohledu na postoje odborníků z ostatních vědeckých oborů. Jako příklad si dovolím uvést zemědělství, kde se na základě vědeckých argumentů meliorovaly mokřady a dnes nám z přírody mizí obojživelníci. V polích se vykácely větrolamy, aleje i remízky a rozoraly se meze i polní cesty a vítr teď ornici vysušuje a voda ji odplavuje do obcí, protože se nemůže ani vsáknout ani se nikde nezadrží. Půda, vodní toky i potraviny se otravovaly nejrůznějšími hnojivy a chemikáliemi a nevadilo, že kvůli tomu se otráví v půdě mikroorganismy a žížaly, voda v širokém okolí a dokonce i potraviny určené lidem. Efektivní zemědělství sice potřebné je, ale nesmí se kvůli němu přehlížet a bagatelizovat působené škody.

Omlouvám se zemědělcům, že jsem uvedl příklad z jejich oblasti, protože podobné zkratové jednání lze najít snad ve všech oborech. Jednalo se mi o názorné vysvětlení důležitosti mezioborového přístupu.

Samotný obsah pojmu trvalá udržitelnost a její vazby jsou natolik složité a vzájemně propletené, že ji nelze vtěsnat do jedné či několika málo vědních disciplín. Jinak by se znovu začalo zapomínat na některé podstatné prvky společenských i přírodních věd a vzešlá doporučení by byla nesmyslná.

Katedra by pracemi svých pedagogů a studentů měla dávat praktická, reálná, jednoduchá a levná doporučení. Omlouvám se za drsné vyjádření, ale považuji za velmi důležité, aby na této katedře nedocházelo k mlácení prázdné slámy nebo k tisící prvnímu přežvýkání něčeho, co již bylo předtím tisíckrát pozřeno, vytráveno a jinými slovy vráceno do diplomové či "vědecké" práce někým dalším. Naopak. Výsledkem dobré práce této katedry by měla být použitelná a praktická doporučení pro státní a obecní úředníky.

Navrhovaná opatření by však měla být dokonce tak jednoduchá, aby je dokázaly využít a použít i lidé, kteří nemají odbornou kvalifikaci, vzdělání a dokonce i třeba takoví, kteří mají slabou inteligenci. Najít způsoby, jak jim pomoci, je velmi obtížné, ale společensky je to potřebné.

Dovoluji si uvést příklady toho, co například by se na takové katedře mohlo studovat. Nezacházím přitom do detailů, protože pedagogové univerzit a vysokých škol jistě znají příslušnou problematiku lépe než já:

• filosofická východiska (zpracována byla například panem profesorem Šmajsem),
• právnické problémy (změny zákonů potřebné k realizaci příslušných doporučení),
• levné a přírodní léčení a samoléčba včetně vyhodnocování použitelnosti a efektivity babských receptů, homeopatie, tradiční čínské medicíny, vlivu zdravých potravin, meditací, fyzických cvičení a kombinací toho všeho, případně lecčeho jiného,
• formy a metody výuky podporující chování v souladu s potřebami lokalit a rodin,
• souvislosti a vztahy mezi trvalou udržitelností a religiozitou - její silou a druhem víry,
• trvalá udržitelnost z hlediska lokálních lidových tradic, kultury i literatury (Utopie,...),
• studium vytváření a soužití dlouhodobých komunit přirozených (občanské společnosti i obcí) i umělých (nově zakládaných komunit) a soužití jejich členů (squoty, kibuce, romská společenství, ponorková nemoc,...),
• faktory, které posilují (popřípadě oslabují) soudržnost rodin (včetně studia jejich ekonomické efektivity, velikosti, složení a třeba i schopnosti pečovat o přichýlené děti, nemocné či staré),
• vlivy působící na udržitelnost existujících společenských skupin (v oblastech ekonomicky silných i ve tradičních společenstvích) na úrovni globální i lokální - jejich formy a následky,
• ekonomické stimuly trvalé udržitelnosti z oblastí:
  • makroekonomické modelování,
  • družstevnictví a kolektivní (či obecní) vlastnictví a péče o pozemky, stroje a přístroje či jiný majetek,
  • LETS, lokálního a skupinového bankovnictví a pojišťovnictví,...
• eko-stavby, původní lokální stavby (skanzenového typu) a přírodní stavby včetně způsobů rekonstrukcí, izolací a zateplení (stavby, hliněné, slámové, ponořené do země,...),
• eko-zemědělství a pěstování potravin i technických plodin (třeba i se zaměřením na tradiční a rezistentní odrůdy a druhy),
• skladování, výroba i konzervace potravin a surovin,
• lesnictví a tvorba krajiny, které dokáže vytvářet přírodu schopnou vodu pro okolí na jedné straně po dešti zadržovat a na druhé straně trvale po troškách uvolňovat,
• systémové modelování dějů a využívání statistiky (třeba i tak jak to dělají manželé Meadowsovi),
• alternativní decentralizovaná lokální energetika závislá na vlastních zdrojích a sloužící i k uspokojování jednotlivých obydlí, hospodářství a technických provozů (čím je energetika centralizovanější, tím více omezuje lidská práva obyvatel a tím je rizikovější),
• péče o zdroje vody a hospodaření s vodou,
• jednoduché a staré výrobní bezmotorové technologie, stroje, nástroje a zařízení z oblasti:
  • zemědělské a zpracování půdy,
  • potravinářské,
  • textilní,
  • ostatních řemesel (kovářství, obuvnictví,...),
  • péče o domácnost (vaření, úklid, praní,...),
• atd.

Soustředit se je potřebné na řešení problémů pomocí minimálních ekonomických prostředků a jednoduchých metod. Není to proto, že bych toužil žít chudě nebo to někomu přál. Je to proto, že slýchám mnohá varování před globálními problémy. Před čtyřiceti lety s nimi přišli členové odborníci Římského klubu. V posledních letech na ně navázali čekatelé tzv. "ropného zlomu". V současnosti se síla těchto varování neustále zesiluje a začínají se k nim přidávat i renomované organizace a firmy (klimatologové, orgány OSN, ropné kartely, banky, pojišťovny). Mají-li třeba jen z části pravdu, budou se muset naučit žít lidé v průmyslových státech skromně, kulturně a příjemně a neklesnout na úroveň asociálních hyen (za tento příklad se omlouvám čtyřnohým hyenám sociálním).

Pokud někdo patří k zatvrzelým optimistům a považuje tato varování za nesmyslná, měl by se zamyslet i nad tím, že žijeme v kapitalismu a vývoj společnosti proto musí podléhat nejrůznějším turbulencím. Jednou jsme nahoře, jindy dole. Zodpovědní představitelé našeho státu by však měli být připraveni i na to, že k dlouhodobé hluboké krizi dojít může. Stačí si připomenout trable, které jen v posledních dvaceti letech potkali obyvatele například v bývalé Jugoslávii, Rusku a vlastně všech státech bývalého Sovětského svazu, Bulharska, Rumunska, Argentiny, Islandu, Maďarska či Estonska. Obdobně tvrdý pokles životní úrovně v současnosti straší Řecko a ostatní jihoevropské státy. Kde je záruka toho, že za rohem nečeká vážná dlouhodobá krize pro ekonomiku naši?

K ekonomickým otřesům ale nedochází pouze na úrovni globální či státní, ale i v regionech, které jsou relativně úspěšné. Může to být následek hromadného propouštění významného lokálního zaměstnavatele. Nebo k tomu může dojít třeba také po přijetí zodpovědných opatření na snižování schodku státního rozpočtu... .

Najednou bude mít spousta lidí v postiženém regionu vysoko do žlabu a nebude vědět, jak řešit své každodenní problémy a uspokojovat své třeba i absolutně minimální potřeby. Staré dovednosti a zkušenosti s sebou vzali do hrobu naši předkové a nová "moderní" řešení (organizačně, byrokraticky, intelektuálně, technicky, energeticky a surovinově náročná) pro chudé lidi použitelné nejsou a nebudou.

Pouze v naší malé vlasti už je snad milion lidí, kteří jsou na tom ekonomicky špatně, a kterým by se rady podobného typu hodili. Plánovaná ekonomická opatření, která u nás mají po změně DPH zdražit potraviny a základní životní potřeby, počet strádajících rychle zvýší. Za pár roků zde klidně můžeme mít třetinu chudých, přežívajících a pohodových také jen třetinu. Zbytek mohou bít nejen bohatí, ale i hladoví. V tak společensky husté atmosféře se budou pokojné změny organizovat obtížně. Nechá je stát na holičkách, když děrami v sociální síti kvůli šetření ve státním rozpočtu brzy propadne i parašutista?

Teď je u nás ten správný čas na vytvoření souboru užitečných rad pro lidi, kteří se ocitnou v nouzi. Vzhledem k závažnosti následků takových společenských zvratů je podle mého názoru zodpovědné na možná nebezpečí reagovat třeba i tak, že vznikne katedra ke zkoumání faktorů majících vztah k trvalé udržitelnosti.

Myslím si, že začínáme mít dostatek uměnovědců, kteří neumí na nic zahrát a kteří nedokáží ani nakreslit kolečko. Dostatek začíná být i ekonomů, kteří nemají co počítat, nebo psychologů, na jejichž drahé rady nikdo nemá peníze. Nestálo by za to vychovávat prakticky zaměřené poradce pro ekonomicky slabé, kteří by poradili, jak úspěšně či dokonce i příjemně mohou lidé přežít dočasný nebo i trvalý ekonomický pád?

Byl bych velmi potěšen, kdyby se našly vysoké školy ochotné překonat procedurální, byrokratické, ekonomické a technické problémy spojené se založením interdisciplinární katedry trvalé udržitelnosti.

Vytisknout