Nový 'étos' vzdělávání a možnosti odporu

10. 9. 2010 / Filip Vostal

Je to též princip, který do značné a zvyšující se míry formuje subjektivitu a sebechápání aktérů v terciálním sektoru vzdělávání: a to jak na makro/strukturálním (instituce) tak i mikro/individuálnim (jedinci) stupni. Imperativ konkurenceschopnosti je tedy diskurzivně konstituován a materiálně reprodukován. Univerzity i její individuální aktéři se dostávají pod specifický druh tlaku globálního kapitálu a sekundujícího neoliberálního státu. Tento mocný nexus se pomocí institucionalizovaných mechanismů implicitně - často i explicitně - snaží předefinovat funkci vzdělávání a obecně i roli a význam vědění. Úspěch tohoto nového 'étosu' však záleží na míře afirmativity nebo naopak odporu univerzit a samotných zúčastněných jedinců (především akademických pracovníků a studentů).

Zdá se však, že afirmativita, přizpůsobování se a 'reflexivní nemohoucnost' (Fisher 2009) velké části studentů, pedagogů a akademických pracovníků začínají převládat a následně legitimizovat neoliberalismus a hegemonii globálního kapitálu. Svojí - často nevědomou - pasivitou přispívají instituce i jednici ke zcela novému pojetí a rekonstituci historických kategorií jako například univerzita, vzdělávání a vědění. Navíc to málo hlasů, které artikulují progresivní kritiku rozbíjející kontext nového étosu vzdělávání, je marginalizováno a opomíjeno. Nejen to; novodobí neoliberální manažeři vzdělávání a vědění vidí v opozici radikálně kritizující trajektorii vysokého školství v podmínkách současného postfordistického kapitalismu úhlavního nepřítele.

Zdá se, že dnes už nestačí stát v opozici vůči partikulárním a viditelným trendům a tendencím, které podřizují vyšší vzdělávání a produkci vědění ekonomické instrumentalitě, ale je třeba klást aktivní odpor proti samotné ekonomické instumentalitě, která pohlcuje celý veřejný sektor. V ČR jsou v tomto smyslu aktivity iniciativy ProAlt naprosto zásadní. Toto hnutí přetváří alternativní a progresivní představivost ve společenskou energii. V rámci transformace terciálního vzdělávání je alternativní představivost ke stávajícímu vývoji spolu s bojem o zachování některých ohrožených pilířů vyššího vzdělávání (například nestranný a nezaujatý výzkum při poznávání světa a nás samotných či výchovná pedagogika) stěžejní.

Z kritiky se nesmí stát fragment stávajícího systému. Jako odstrašující příklad může na tomto místě posloužit vývoj v oblasti vysokého školství ve Velké Británii, kde má tento nový étos velmi konkrétní obrysy. Ekonomizace vědění a vyššího vzdělávání spolu s thatcherovským obratem k trhu přímo polykají pedagogickou, vzdělávací, výchovnou a výzkumnou činnost.

Ve jménu ekonomické racionality tam během posledního roku univerzitní manažeři zklividovali množství výlučně humanitních a společenskovědních kateder (namátkou Middlesex University-filozofie, University of Swansea-moderní jazyky, University of Birmingham-sociologie). Obávám se, že manažerská ideologie -- tzv. nový manažerismus - postoupí tak daleko že, úzké vedení kolem rektorů bude mít ambice rušit i 'nekonkurenceschopné' a 'nevýdělečné' fakulty.

Možnosti k aktivnímu odporu vůči těmto změnám a hrozbám ubývá. Jakákoliv trhlina, kde se odpor začíná formovat, je obratně zacelena. Z univerzit se plíživě stávají korporátní, výzkumná a vývojová centra, která musí generovat zisk a odrážet požadavky trhu práce a produkovat výlučně absolventy s žádoucími dovednostmi v souladu s normativy znalostní ekonomiky. Pomocí celého komplexu monitorovacích, dohlížecích a kvantifikujících aparátů se univerzity proměňují na neautonomní jednorozměrné instituce sloužící především trhům a průmyslovým odvětvím.

V sektoru terciárního vzdělávání ČR, kde zatím nejsou ideologie a praxe nového manažerismu tak rozvinuty, nesmí kritici probíhající transformace dopustit, aby se z jejich pozic staly jen pouhé residua stávajícího dominantního neoliberálniho konsenzu. Zatím se zdá, že narozdíl od Velké Británie má kritika a odpor vůči probíhající transformaci terciárního vzdělávání v ČR prostor a alespoň jistý korektivní potenciál (viz například Hradecké prohlášení).

Z ekonomizace a industrializace vědění a 'kapitalizace ducha' (Liessmann 2009) se nesmějí stát vůdčí principy vysokého školství. Ve hře je fundamentální hodnota a po staletí se formující stavební kámen moderního vědění: akademická svoboda a autonomie.

Reference

Fisher M (2009), Capitalist Realism: is there no alternative? , London: Zero Books

Liessmann KP (2009), Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění , Praha: Academia

Robertson S (2009), ''Producing' Knowledge Economies: The World Bank, the KAM, Education and Development', publikovano Centre for Globalisation, Education and Societies, University of Bristol, Bristol BS8 1JA, UK ZDE

Vytisknout