Škromachův "účel" a Dolejšího slon

11. 9. 2010 / Věra Říhová

Nekopu ani za levici ani za pravici ani za paní Bobošíkovou (kterou jsem nevolila, jak mi je občas podsouváno), ani za nikoho jiného. Nekopu vůbec, kopání považuji za akt zoufalců a rozmazlených vzteklých jedinců, pouze ve fotbale má kopání svůj sportovní účel. Samozřejmě vím, že v politice je draze placené, a bohužel se dnes již stává součástí zaměstnanecké loajality.

(Odbočka: Pracoviště je v některých firmách považováno samotným vedením za fotbalové hřiště, které dnes nahrazuje stranickou knížku. Nereaguji na pracovní inzeráty, ve kterých je požadován "správný tah na branku". Vím, protože to mám potvrzené z jednoho školení a ještě od své známé personalistky, že je to jen jiný termín pro nábor mladých a středněvěkových mužů.)

Moje články nejsou ničím jiným nežli pytlačením na poli žurnalistiky. Jako starý tremp se pohybuji v prostoru zcela svobodně a to mi dává možnost souhlasit či nesouhlasit s názory politiků bez ohledu na jejich politickou příslušnost.

Byla mi položena otázka, proč jako dlouhodobě nezaměstnaná kopu do levice. Nemám potřebu do někoho kopat. Panu Škromachovi jsem pouze sdělila, že kdo seje vítr, nemůže se divit, když sklidí bouři. Kdo by se divil, že nezaměstnaní nevolí ČSSD, proč by to dělali, když tato strana sama stále ukazuje, že současným problémům vůbec nerozumí a nemá naprosto žádnou koncepci do budoucna.

Slova politiků z ČSSD jsou jen mlácením prázdné slámy. Na to, abychom pochopili, jakou dnešní vláda dělá politiku a jaké to bude mít důsledky, nemusíme být dobře placeným politikem a bohatě placeným poradcem. To se pan Škromach mohl zeptat u nás v hospodě nějakého notorika, odpověděl by mu se stejným výsledkem, jenom trochu jadrněji.

Na otázku, jak můžu podporovat nějakou myšlenku od ODS, odpovídám, a proč ne. Nelámu si hlavu tím, čí chleba jím, to bych už dávno hlady umřela, ale nemám ve zvyku za to zpívat živitelovu písničku. Neumím být vděčná. Jako tremp jsem se naučila sedět na jedné kládě i s konfidenty a pracovníky STB ve službě a klidně se s nimi dělit o konzervu nebo pytlíkovou polívku. Nikdy jsme nevěděli, kdo je kdo, nikdy jsme se vzájemně nekádrovali. Buď jsme chtěli jezdit ven a pak se vším všudy, nebo jsme mohli sedět doma a mlčet. Věděli jsme, že na pracovištích je to stejné, někdy i v rodinách. Naučili jsme se s tím žít a prosazovat své názory uprostřed bojiště.

Dneska je to úplně stejné. Buď chci psát články ze života a přijmout, že je někdy rudý, jindy modrý, oranžový nebo zelený, hnědý i černý, - zkrátka barevný a občas se v něm ušpiním, nebo mohu mlčet, brečet, nadávat v hospodě či jinde. Bavím se s naprostou samozřejmostí s komunisty jako s ódésáky, pokud se oni baví se mnou.

Prohlášení pana Škromacha mě pobavilo. Zvláště pěkně se vyjímá pod článkem pana Dolejšího se vtipem o slonech. Moje články jsou opravdu jenom kamínky v mozaice života, tak jak o tom píše Vladimír Hejnic. Je dobře, že se mnou čtenáři také nesouhlasí, proto občas vyzývám k diskuzi, k zaslání dalšího kamínku do mozaiky, protože to je jediná možnost, jak složit obraz života a uvidět ho jako celek.

Nemyslím si o sobě, že mám vždycky pravdu, to co je hezké ve váze, už nemusí být hezké na kompostu. Moje babička mě učila celé pořekadlo, z kterého je obecně známá jenom první část.

"Všechno zlé je k něčemu dobré a každé dobro někde škodí."

Kde je skutek dobrem a kde zlem, je předmětem rozborů, průzkumů a jiných profesionálních metod. My občané si je nemůžeme v celostátním měřítku dovolit. Zbývá nám jediná metoda a to jsou diskuze, osobní úvahy nebo svědectví. Svobodná diskuze je pořád ještě naší občanskou zbraní. Hledání pravdy je hledáním obrany proti zlu. Neznámého a neviditelného se člověk bojí, protože neví, jakým způsobem se může bránit, ale proti viditelnému známému zlu se bránit může. I se strachem v srdci. Pro někoho je to hrdinství, pro někoho adrenalin, pro jiného nutnost a pro dalšího obyčejná slušnost.

K čemu je konstatování, že Nečasovy návrhy způsobí nějaké zlo, když neřekneme jaké ? Vyjádření pana Škromacha :

"Dalším důkazem nekoncepčnosti je rušení okresních úřadů práce, což bude mít za následek omezení aktivní politiky zaměstnanosti na venkově."

není kritika, ale vyvolávání strachu. Pokud přesně nevysvětlí, o jaké omezení jde, a pokud své důkazy nebude mít ověřené praxí, pak má jeho informace hodnotu dětských bubáků. ČSSD se pak nemůže divit, že do "jejich lesa" raději nikdo nechodí. Pohádky o bludičkách a hejkalech měly svůj praktický význam jenom pro malé děti, ale dospělých voličů nejsou hodny. Nebo je pravda, že ČSSD stále ještě považuje své vlastní voliče za tupé lehce manipulovatelné stádo?

Možná, že ČSSD prohrála volby právě proto, že voliči už dospěli a zmoudřeli.

ODS se naučila bravurně zacházet s pravdou. Pochopila, že je potřeba nějakou pravdu uvést jako základní pilíř. Pak už stačí proložit článek nebo proslov polopravdou, které uvěří, kdo věřit chce, nebo lží, která se v kontextu ztratí, a lidé uvěří.

Jeden příklad z návrhu ODS uvedeném na jejich stránkách. V části 7 se píše :

"Uvědomujeme si, že pro většinu nezaměstnaných není problém výše sociálních dávek. Lidé si nepřejí dlouhodobou závislost na těchto dávkách, ale chtějí práci."

O druhé větě můžeme s čistým svědomím říci, že je pravdivá, až na nějaké výjimky. Je sice v rozporu s několikaletým tvrzením ODS, že nezaměstnaní jsou povaleči, kterým se pracovat nechce, ale musíme uznat, že po jarních volbách tento účelově vyvolaný předsudek ODS sama opustila pod tlakem přiznané hospodářské krize. Nebo z pouhé vypočítavosti. Na úřadech práce jsou totiž dnes i jejich voliči (možná i členové, ale to nevím), do konce roku jich bude přibývat. A osočovat vlastní voliče se nevyplácí. Uvedením této pravdy ODS dokazuje, že se snaží, že má přehled, že ví. Taková pravda je základním pilířem pro celou stavbu.

První věta je vyloženou polopravdou. Pro většinu nezaměstnaných je výše sociálních dávek vážný životní problém, ale nebyl by, pokud by měli možnost si prací vydělat. Nebo alespoň skloubit práci se sociálními dávkami, protože to je dnes pro mnoho lidí jediná možnost přežití. Mnoho pracovních pozic totiž k uživení nestačí. Nezaměstnanost se bez úspor dá přežít jen velmi těžce a pouze v omezených podmínkách. Proto někteří lidé pracují na černo, nebo se snaží přivydělávat si formou krátkodobých pracovních příležitostí.

Protože druhá pravdivá věta stojí za polopravdou, činí tak polopravdu pravdivější, protože první větu zdůvodňuje pravdivým směrem. Opačně postavené věty by byly pouhým konstatováním a nebyly by pilířem pro následující návrhy. Slova "chtějí práci" na konci jsou ukotvením pilíře, který nese veškeré návrhy na jakoukoliv práci bez potřeby dalšího vysvětlování.

Pak už lze snadno prosazovat i práci zdarma a schovat do veřejně prospěšných prací také práci pro firmy soukromé, nebo za odmítání práce schovat násilné vyřazování z evidence úřadů práce a následně se pochlubit, jak se podařilo snížit nezaměstnanost.

Mávání na slony dostane svůj smysl. ODS mává rukama a pan Nečas nám vysvětluje, že odhání slony. Pan Škromach nám říká, že sloni se máváním neodhánějí, že to může způsobit poškození ruky. A my jen koukáme jako troubové, kdeže ti sloni jsou. Když už se najde někdo, kdo najde odvahu tvrdit, že sloni nelétají, je oběma pány rychle umlčen. A pak si voliči vyber.

Návrh ODS není stoprocentně špatný, protože jsou v něm prvky postavené na pravdivých nebo polopravdivých metodách. Při správné aplikaci by mohl dokonce být krizovým řešením, ale právě té správné aplikaci věří jenom někteří loajální voliči. Ostatní vědí nebo alespoň tuší, k čemu návrh směřuje. K obohacení bohatých a k prohloubení krize.

Byla jsem vyzvána, abych návrhy ODS zpracovala. To mohu udělat jenom na základě nepatrných praktických zkušeností mých a občanů, se kterými problematiku rozebírám. Proč bych to ale dělala ? Máme tady 2 levicově zaměřené strany dobře placené se spoustou dobře placených poradců. Je to jejich práce.

Vytisknout