Já ne, já ne, to ty, to ty...

10. 9. 2010 / Vladimír Hejnic

Zní to jako začátek lidové písničky, ale jedná se o způsob předvolebního boje "zkušených" politiků. Občas si přihřejeme polívčičku my nepatrní a v podstatě bezejmenní.

Docela rád čtu články paní Věry Říhové. Občas s ní souhlasím, někdy usuzuji, že se mýlí a ztrácí v realitě současného světa, v porovnání s prožitými zkušenostmi, které nikdo v krátkém článku neporovná tak, aby to bylo k období, či konkrétním osobám oprávněné, hodnověrné a spravedlivé. Ve vyjádření a porovnání každého z nás je zpravidla značná míra osobní zaujatosti, která může být kamínkem do mozaiky historického srovnávání, ale balvanem pro řešení problémů současnosti a budoucnosti.

Vyčítat panu Škromachovi, že sociální demokraté zaseli problémy systému práce úřadů práce je možné a je v tom velký kus pravdy. Stejně oprávněně se mnoho z nás obává hurá stylu páně Nečase a jeho partnerů. Je pravděpodobné, že paskvil v duchu rychlého a "spořivého" řešení bude prohlasován koalicí, přičemž se počítá i s protesty postižených občanů, které v konečném důsledku a v krátkodobém horizontu nebudou brány v potaz.

Je zde zkušenost, že se to může udát i s podporou části ČSSD. Nebylo by to nic nového pod sluncem. Jakákoliv připomínka KSČM bude zase kamenována předlistopadovými balvany tzv. historické viny a tak se opět budeme točit za ocasem jako přítulný pejsek.

Mým článkům zpravidla chybí soustava konkrétních návrhů na řešení příslušného problému. Může mi být vyčteno, že jsem více "propagandistou" než člověkem, který vychází z konkrétních, měřitelných problémů a situací. Zrovna paní Věra Říhová zpravidla přináší konkrétní náměty v oblasti pracovní.

Dneska tomu nebude jinak. Mám jen jednu konkrétní připomínku a není to agitka k nastávajícím volbám, je to opět "jen" jedna konkrétní připomínka stávajícím i budoucím politikům naší politické scény.

Jakékoliv řešení dlouhodobě platných opatření v pracovně právní, sociální i dalších významných oblastech nemá reálnou šanci na úspěch a prospěch nejširší skupiny občanů, nejsou-li řešena napříč politickými stranami bez rozdílu. Při řešení systému péče o člověka od narození po důstojný odchod, důchodové reformy, pracovně právních vztahů, vzdělávání nemůže existovat koaliční, nebo opoziční názor, protože při změně polarity vládnoucích garnitur bývá v našich končinách shazováno to co platilo do "politické" změny.

Život člověka v moderní společnosti je bohužel součástí politiky, ale zpravidla svojí délkou přesahuje jepičí život vládnoucí politické reprezentace, a tak by opatření dlouhodobého charakteru měli mít právo ovlivňovat všichni občané rovným hlasem prostřednictvím svých politických reprezentací. Ani to nemůže zajistit "absolutní spravedlnost", ale proč se k ní třeba drobnými krůčky nepřibližovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.9. 2010