Pavel Kohout

12. 8. 2010 / Petr Jánský

Jiří Jírovec ("Jiný pohled na Mašíny a Paumera") označil Pavla Kohouta za úspěšného převlékače kabátů a kurvu prodejnou.

Není slušné takto nepravdivě nařknout člověka na veřejnosti. Stručně mohu namítnout, že Kohout žádný kabát nepřevlékl. Ten rudý mu byl svléknut v roce 1969, od té doby nebyl členem žádné politické strany. A básničky nevynášely tehdy ani dnes.

Pavel Kohout je však osobnost složitější a zaslouží si větší pozornosti a důkladnějšího zkoumání.

Narodil se v Praze roku 1928, dnes je mu 82 let. Patří k nejstarším žijícím dramatikům, má rakouské státní občanství a žije ve Vídni a v domku na Sázavě.

Od mládí ovlivněn otcem a 2. sv. válkou přesvědčený komunista, 1947 maturita, 1947-49 v mládežnické redakci Čs. rozhlasu, 1949-50 kulturní atašé v Moskvě, 1950-52 šéfredaktor Dikobrazu, 1952 dokončil Karlovu univerzitu, do r. 1952 vedl soubor Julia Fučíka, na vojně 1952-54 člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a redaktor kulturní rubriky časopisu Čs. voják, 1956 redaktor Čs. televize, poté spisovatelem, 1952-60 člen ÚV ČSM, 1963-66 dramaturg Divadla na Vinohradech, do r. 1966 člen ÚV Svazu čs. spisovatelů, 1967 na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů čte Solženicynův dopis, 1968 předseda KSČ pražské odbočky čs. spisovatelů, 1969 z KSČ vyloučen.

Mění se v kritika režimu a jeho díla jsou cenzurována. Přátelí se s Václavem Havlem, 1977 stojí u zrodu Charty 77, pro kterou vymyslel název. 1978 výjezd do Rakouska a zrušeno čs. občanství, 1980 získává rakouské občanství, podle Cibulky spolupracovník StB.

Je zřejmé, že z Kohouta komunisty se léty stal reformní komunista, tzv. osmašedesátník a posléze odpůrce komunistického režimu, který se za svou totalitní kariéru několikrát veřejnosti omluvil a do svých propagandistických knih píše "s omluvou Pavel Kohout". Není doloženo, že by někomu ublížil.

K osmašedesátníkům patří i jiné významné osobnosti, např. Ivan Klíma, Ludvík Vaculík nebo Jiří Hanák. Nemám k těmto napraveným komunistům velkou důvěru a na pivo bych s nimi nešel. Na druhou stranu uznávám jejich odbornou a tvůrčí způsobilost. Nemůžeme osmašedesátníkům upřít, že svou prací po prozření udělali pro společnost mnohem víc než lidé, kteří nikdy ve straně nebyli, ale za celý život nedokázali stvořit nic dobrého.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.8. 2010