Diskuse k diskusi a vypíjení "barů"

17. 9. 2009 / Milan Dubský

A v tom je právě nemalá část našich nesnází a velká část celospolečenského problému. Staly se věci nevídané. Ty se stávaly i dříve. Ale my se musíme k nastalým jevům postavit a řešit ty problémové, které se udály nám občanům české kotliny v prvním desetiletí 21. století.

Naši politikové, partajní vůdcové, poslanecká sněmovna, senát i pan president se dostali do sporu se státem, v jehož čele stojí a řídí jeho vnitřní i zahraniční politiku. Ergo kladívko, dostali se do sporu s občany. Protože stát to jsou občané ve své různosti názorů, postavení ať majetkovém či ve společenském žebříčku, vzdělání a angažovanosti. Stát nejsou banky, ministerstva, noční kluby, kasina, sazka a další loterie, akciové společnosti a další a další instituce. Podstatou podstaty státu je skutečně občan, v souhrnu lidé. Mnozí si to pletou s pojmem státní aparát.

Ten je souhrnem státních orgánů a institucí, jež mají zabezpečovat fungování státu. A zde dochází k selhávání jejich výkonů. Jádrem státního aparátu je soustava volených zastupitelských sborů. A ty volí občané, lid. Proto je pravdivé, že základem a zdrojem veškeré moci je lid.

Počátky státu byly v dávné minulosti v komunách. To byly a jsou administrativní územní jednotky s určitou formou samosprávy. Dnešní státy jsou formou organizace lidské společnosti, sdružením obyvatel určitého území v právní celek. Území je věcným předpokladem a občané žijící na tomto území jeho osobním podkladem a tvářejícím prvkem. Své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát má řešit sám. Zrodil se z vůle občanů, z touhy po samostatnosti, svébytnosti a nezávislosti. Jsou v dějinách, a známe to i jako současníci, případy, že státy, které vznikly a vznikají ne z vůle obyvatel žijících na daném území, ale z vůle, či spíše zlovůle, mocných, v daném čase u moci. Z novější historie i současnosti je dost příkladů.

Dva německé státy, dvě Koreje, Čína a Taiwan, Česko a Slovensko, Kosovo a našly by se i další. Koncem XX. století existovalo ca 200 nezávislých států.

Tolik malé odbočení od tématu, který jsem označil v nadpisu. Když čtu a slyším názory politiků a publicistů k současné situaci, jež jsou diskusí mnoha názorů a jejich nositelů a poté diskusi k této diskusi, připadá mi babylonská věž a její zmatky s jazyky téměř jednotou. A to je diskuse vedena v jedné stejné řeči. Ač někteří ji dobře neovládají. Je zcela přirozené, že lidé mají různé názory a tím i postoje.

Souvisí to s procesem poznání. A poznání je proces, jímž vnímáme skutečnost v našem myšlení. Měli bychom se našim myšlením této skutečnosti tj. k pravdě přibližovat. Shoda v pravdě bývá relativní a neúplná. Proto ty rozdíly. Zastánci stejného názoru nebo programu vytvářejí skupiny, tábory a strany. Ty pak své názory proklamují a hájí a stanou-li se většinou vítězí. Ve sporu, ve volbách a někdy i v boji. Že by to bylo veskrze demokratické je také diskutabilní. Protože názory a program menšiny by se neměly potlačovat. Někdy a často jsou potlačováni i jejich nositelé. Příkladů ze světa je dost.

Nyní v Česku máme problémy s volbami a vládou, zda má či nemá silný mandát, kterou chce a potřebuje do řádných voleb v květnu 2010 po právu mít. Diskutujme o nich a přicházejme s řešením. Již nyní je různých, kompetentních i méně kompetentních rádců dost. Vyberme to optimální. Mělo by být v nebojové shodě vícero názorů a tím bude kompromis. Musí být v souladu nejen zákonného a ústavního rámce, ale hlavně s principiálními potřebami, právy, ale i povinnostmi občanů této země.

Mezi turisty i obchodními cestujícími využívající ubytování v hotelích, jsou i takoví, že vypíjí bar v pokoji, v němž nocují a nezaplatí. My si nemůžeme vybrat ani hotel, ani pokoj ani zemi, v níž žijeme, natož vypíjet její "bary". Ale její rozmrhané, zcizené bohatství a škody zaplatíme v každém případě. A to i v případě většiny, která ten obsah pomyslného, alegorického baru neokusila a nespotřebovávala.

Vytisknout